V roce kdy vzniká naše další legendární deska, tedy v roce 1967, se v světě, ale i nás, stalo například toto: Do Prahy přijíždí na návštěvu Leonid Brežněv, ale taky Richard Nixon. Do USA emigrovala Stalinova dcera, Divadlo Járy Cimrmana uvedlo premiéru své první hry Akt. Byl natočen poslední díl animáku Tom a Jerry a také byla provedena první transplantace srdce. Nás ale samozřejmě zajímá hlavně hudební dění v Los Angeles.
Kvartet z města andělů, který odmítl být pouhými baviči, vytrvale vyzýval, konfrontoval a inspiroval své fanoušky, se vrhl po hlavě do nitra temnoty, zatímco ostatní kapely zpívaly o míru a lásce. Ačkoli měli desítky napodobitelů, nikdy tu nebyla jiná kapela, která by se jim podobala. A více než 50 let od vydání debutového alba má hudba a odkaz skupiny The Doors větší vliv než kdykoli předtím.
Pokud byste jako kapela zatoužili nahrát perfektní rockový debut, asi byste nešli cestou pospojování bavorských žestí, Bachových menuetů, jazzových rifů Johna Coltraina, keltské mytologie a řecké tragédie, navíc vše hojně prošpikované psychedelií. Tedy pokud se náhodou nejmenujete Jim Morrison a vaše kapela náhodou nejsou The Doors. Anabáze nahrávání prvotiny téhle kapely začíná průšvihem, což je vlastně leitmotivem pro celou kariéru této čtveřice z LA. Po pár minutách hraní totiž dostanou padáka z dnes už legendárního místa Whisky And Go Go a víceméně se rovnou nastěhují do studia. Tam se po více jak týdnu nahrávání zrodila deska, která je za necelý rok katapultovala do úplně jiného světa. Slovy klávesisty Raye Manzareka: “První deska jsou vlastně Doors naživo jenom bez podia ve Whiskey and Go Go.”
Eponymní debut The Doors z roku 1967 během krátké chvíle učiní kapelu nesmrtelnou a to díky skladbám Break On Through, The End nebo dnes již legendární Light My Fire. Navzdory bezpočtu kapel fungujících v Los Angeles a deskám v té době vydaných, se debut The Doors dostává do popředí všech díky opravdu nekonvenční postavě jejich lídra, a sice “ještěrčího krále” Jima Morrisona. Ten na sebe strhává pozornost nejen svou otevřenou sexualitou, ale hlavně básnickými texty, které jsou zároveň naivní a z jiných než Morrisonových úst by zněly trapně. Dalším bonusem téhle – a vlastně každé další desky The Doors – je Jimův charismaticky hřímající hlas vlévající do posluchačů odhodlání a sílu. Kapela jako celek vyladila a do dokonalosti dotáhla v té době prakticky stejnou sestavu nástrojů používaných každou druhou kapelou, ale poslední díl skládačky k té dokonalosti měli jen oni: Jima Morrisona.
Pohled na obal debutu The Doors vám jasně dává najevo, že léto lásky skončilo a jeho děti míří do sanatoria. Samotné album jim pak zajišťuje nesmazatelné místo v rock’n’rollové historii. Díky kombinaci blues, rocku a jazzu se stává jedním z nejlepších hudebních debutů všech dob a z malé kapely z Los Angeles se stává jedna z nejlepších kapel na světě. I díky vlivu téhle desky a kapely samotné znějí Stone Temple Pilots, Iggy Pop, The Strokes, Joy Division nebo Nick Cave tak, jak je známe.
Morrisonovo mystické ovládání role frontmana může být ikonickým srdcem The Doors, ale mimořádná síla skupiny by byla sotva možná bez virtuózních klávesových tapisérií Raye Manzarka, odvážného a výrazného kytaristy Robbyho Kriegera a pružného, dynamikou hýřícího bubeníka Johna Densmora. Od barokního art-rocku přes pop míšený s jazzem až po blues, instrumentální triáda kapely se dokázala s nadšením pohybovat po jakémkoli hudebním území. A všichni tři také mohutně přispěli jako skladatelé.
The Doors – The Doors
Datum vydání: 4. 1. 1967
Délka: 44:48 minut
Singly: Break On Through (To the Other Side), Light My Fire
Před Morrisonovou smrtí v roce 1971 vydali celkem šest studiových alb, jedno živé album a jednu kompilaci. Jejich elektrizující úspěchy ve studiu i na jevišti neměly v dějinách rocku obdoby; přestože Morrisonova smrt znamenala konec jedné éry, Manzarek, Krieger a Densmore spolupracovali na dalších dvou originálních albech The Doors, Other Voices a Full Circle, a sadě skladeb, které složili, aby doprovázeli Morrisonovu nahrávku poezie z roku 1969, vydanou v roce 1978 jako An American Prayer. Věnovali se také nejrůznějším hudebním projektům, knihám nebo divadelním produkcím a zůstali až do dnešního dne velmi kreativní.
V desetiletích od rozkvětu The Doors se tato čtveřice rýsovala v panteonu rocku stále větší a pro spisovatele, aktivisty, výtvarné umělce a další kreativní komunity zůstává základním stavebním kamenem kulturního dění nejenom let šedesátých. Jejich písně, které se objevují ve stále větším počtu filmů, televizních pořadů, videoher a kterým se dostává nejrůznějších remixových podob, vždy znějí až neskutečně soudobě. Bez ohledu na to, jak se hudební a kulturní příliv obrátí, The Doors budou vždy připraveni pomoci nové vlně posluchačů prorazit na druhou stranu. The Doors byli uvedeni do Rock & Rollové síně slávy v roce 1993.
38. The Doors – The Doors
39. Stevie Wonder – Songs In The Key Of Life
40. Led Zeppelin – Led Zeppelin II
41. Aretha Franklin – I Never Loved A Man The Way I Love You
42. Dj Shadow – Endtroducing…..
43. My Bloody Valentine – Loveless
44. Blur – Parklife
45. AC/DC – Back In Black
46. Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy
47. Patti Smith – Horses
48. The Stone Roses – The Stone Roses
49. Black Sabbath – Paranoid
50. The Streets – Original Pirate Material
Expres FM představuje žebříček 50 nejlepších alb v hudební historii podle Expres FM. Vlado a Radek v rámci své Večerní show představí ve vysílání vždy jednu nahrávku týdně, logicky tak posluchače čeká edukativní a zábavné hudební putování na celý rok. Žebříček zásadních alb není časově ani žánrově omezen. Jediné pravidlo, kterým jsme se řídili, je, že se musí jednat o řadová alba. Na této nejenom časově náročné akci se podíleli i ostatní moderátoři rádia Expres FM, společnými silami vytvořili úctyhodný a především pestrý seznam, a to dle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Pokud se trefíme do vašich představ či vkusu, nestyďte se nám dát vědět. A pokud ne, napište nám taky.
Foto: Doors Property / Paul Ferrara / Warner Music