Předběhli dobu: Muzikanti, kteří nosili masky, než to bylo povinné
Redakce
DAFT PUNK
Francouzskou dvojici Daft Punk, kterou tvoří Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo, už dnes známe především jako dva roboty v parádních, nablýskaných a tak trochu motorkářských helmách. Bangalter míval vždycky tu zlatou, jeho parťák stříbrnou. Nicméně nebylo to tak odjakživa. V úplných počátcích, po vydání svého legendárního debutového alba Homework v roce 1997, dvojice vystupovala a poskytovala rozhovory bez jakéhokoliv maskování. Oba muzikanti byli ale vždycky přeci jen plaší a pozornost na ně upřená jim nebyla dvakrát příjemná. "Hudbu jsme nezačali dělat proto, abychom byli slavní. A vždycky jsme chtěli, aby pozornost médií byla upřena spíš na hudbu samotnou než na naše obličeje," prozradil Bangalter.
A tak začali Thomas a Guy-Manuel nejdříve při fotografování do časopisů svoje tváře skrývat. Třeba tak, že si celý obličej polepili samolepkami s logem kapely ze svého debutu anebo si před rozhovorem nasadili obyčejné laciné masky z obchodu s party potřebami. Postupně jim ale začalo docházet, že by to chtělo nějaké trvalejší řešení, a rozhodli se na to jít trochu sofistikovaněji. Velkou roli v tom sehrála trochu obskurní rocková opera Fantom ráje z roku 1974 režiséra Briana DePalmy. Ta vypráví fantaskní příběh mladého hudebníka, který se pro slávu upíše samotnému ďáblu. A právě ústřední postava, kterou hrál William Finley, má po většinu filmu na hlavně zvláštní stříbřitou helmu a na sobě černý upnutý overal. Právě na tento film, který v dětství patřil mezi jejich oblíbené, si tehdy dvojice vzpomněla. Když si z něj ale pustíte byť jenom trailer, zjistíte, že měla jeho vizuální stránka na celou estetiku Daft Punk, jak ji známe dnes, poměrně zásadní vliv.
K samotému "zrození" robotů Daft Punk pak mělo dojít 9. září 1999 v 9:09 hodin. Ve studiu Daft Punk explodoval sampler, který oba muzikanty těžce popálil, mimo jiné v obličeji a způsobil jim vážná zranění. A ti, když se probrali z bezvědomí, zjistili, že už nejsou lidmi ale roboty. Samozřejmě datum i čas události jednoznačně odkazují na legendární bicí automat Roland TR-909, který je zásadním nástrojem v historii elektronické hudby a Daft Punk mu na debutu věnovali i skladbu Revolution 909, takže si o zdraví muzikantů opravdu nemusíte dělat starosti. Autory jejich helem jsou pak francouzští režiséři Alex Courtes and Martin Fougero, přičemž původní návrhy počítaly i s vlasy. Poprvé je Daft Punk použili pro promo fotky pro své druhé desky Discovery (2000), tehdy byly navíc technikem Tonym Gardenerem osazeny i LED displeji, na nichž bylo možné zobrazovat i krátké zprávy a hesla. Od roku 2001, kdy je začali Daft Punk používat ve velkém, helmy prodělaly několik změn, odpadly displej a naposled na udílení Grammy 2014 byly už obě bílé, nicméně medializované fotografie obou hudebníků bez nich jsou od té doby skutečně velmi zřídkavé. A pokud vás zajímá jejich cena, výrobní náklady na jednu helmu Daft Punk jsou prý šedesát tisíc dolarů…
DEADMAU5
Zejména na taneční elektronické scéně je celá řada dýdžejů a producentů, kteří začali – patrně právě po vzoru Daft Punk a také z obdobných důvodů – při vystoupení oblékat helmy. Mimo jiné třeba SBTRKT, Marshmello, Claptone či Slow Magic. A nebo kanadský elektronický producent Joel Thomas Zimmerman, známý jako Deadmau5. Tady se zajímavý příběh váže spíš k jeho samotnému uměleckému jménu. Inspirováno je prý skutečnou události, kdy v 90. let mladý Joel chatoval na jakémsi fóru, načež mu spadl počítač a Joel ucítili nepříjemný zápach. Když počítač rozebral, našel v jeho útrobách chcíplou myš. Po opětovném přihlášení do chatovacího fóra to k velkému pobavení ostatních napsal do zprávy, načež se mu začalo mezi lidmi na chatu přezdívat jako "chlápek s mrtvou myší". Sám tedy později začal používat přezdívku Deadmouse, kterou později upravil na Deadmau5.
Na tak trochu komiksové zobrazení mrtvé myši odkazuje i logo, které si Zimmerman vytvořil sám v grafickém 3D programu a nazval jej mau5head. Nicméně nápad na vytvoření helmy, v níž by vystupoval, nebyl úplně jeho vlastní, přišel s ním Zimmermanův kamarád Jay Gordon z americké industrial metalové kapely Orgy. Joel byl ale nápadem nadšen, mimo jiné i proto, že byl prý od přírody poměrně stydlivý a exhibice před publikem na pódiu mu vždycky působila trochu problémy. "Helma je pro mě skvělým způsobem, jak se s tím na pódiu vypořádat, i když je to někdy trochu nepohodlné," říká sám Joel. I Deadmau5 měl na svojí helmě LED displeje a její podoba se s časem trochu proměňovala. Jak Deadmau5ova helma vypadá zevnitř, zjistíte zde.
ŘEZNÍK
Martin Pohl alias Řezník je jedním z nejznámějších nositelů masky na koncertech u nás. "Nosím masku, protože jsem hnusnej," řekl o sobě jednou Martin v nadsázce při jednom rozhovoru. Nicméně u něj to má důvod velmi prozaický, je jím žánr, jemuž se věnuje, tedy horrorcore. "Moje maska sedla k mému hudebnímu stylu. Ale samozřejmě mi to pomohlo i jinak. Když jsem začínal, bylo mi šestnáct, sedmnáct. A takový mladistvý vzhled v publiku úplně strach nebo respekt nevzbudí. Samozřejmě maska tomu dodala dost. A teď už je to s mým jménem spojené, takže to využívám doteď. Baví mě se s tím hrát, třeba i formou facepaintu, čímž se to trochu ozvláštní. Ale samozřejmě ve svých dalších aktivitách už jsem sám za sebe," řekl v rozhovoru pro pořad On Air Řezník.
Ten je mimo jiné aktivní také jako kreslíř a karikaturista, tvůrce série Mártyho frky, přičemž zde – například na podpisových akcích – už vystupuje pouze pod svým občanským jménem a bez masky. A jinak pozor, než se začnete pohoršovat nad primitivem s nebezpečnými sklony – sám Martin (mimo jiné inženýr ekonomie) při každé příležitosti zmiňuje, že veškerá tvorba Řezníka vychází z jeho role. Jedná se tedy o velmi podobný přístup, jako v případě filmových hororů, ve kterých taky všichni víme, že hlavní záporák je ve skutečnosti pouze herec a ne skutečný masový vrah.
Foto: Řezník
SLIPKNOT
Už v polovině 90. let vznikla americká metalová skupina Slipknot, která je známá svojí pódiovou prezentací. Ta mimo jiné zahrnuje obličejové masky, ale také různě upravené obleky, vycházející zejména z pracovních kombinéz. Slipknot v maskách vystupují prakticky od svého vzniku v roce v 1995 a za všechno mohl jejich perkusista, klávesista a zpěvák Shawn Crahan, který na první zkoušku kapely přišel v masce "zlého klauna". Následkem toho začal i používat přezdívku Shawn the Clown (Klaun Shawn) a v roce 1997 se ustálily archetypy masek, které začali jednotliví členové oblékat na všech svých vystoupeních. Následně dokonce místo skutečných jmen začali používat číslice #0 až #8, ačkoliv od toho začali upouštět v roce 2010 po smrti kytaristy Paula Graye (#2) následkem předávkování.
I přes kritiku a kontroverze si členové kapely masky obecně pochvalují a mimo jiné se nechali slyšet, že jejich zásluhou mohou chodit po ulici, aniž by je většina lidí okamžitě poznala. Nicméně má to podle nich i hlubší význam. "Je to způsob naší reakce na komercionalizaci hudebního průmyslu. A to jak masky a kostýmy, tak čísla místo našich jmen. Vždyť gramofirmy nás prodávají jako zboží, a tak jsme v podstatě produkt, který má vždycky svoje výrobní číslo," řekl k tomu frontman kapely Corey Taylor. A v rozhovoru pro časopis Kerrang pak dodal: "Lidé se mě stále ptají, zda odložíme někdy masky? A já říkám, proč bychom měli? Chápu, že se na nás lidi snaží napasovat svoji představu o hudebnících, kteří se nechávají fotit do časopisů, ale tu my nesplňujeme. Ve Slipknot jsem jenom Klaun a vždycky jím i zůstanu."
GWAR
Patrně nejextrémnější masky, ale i kostýmy, ze všech hudebních skupin má i u nás dobře známá metalová skupina Gwar. U nich je to však spíš výsledkem povedeného vtipu. Členové kapely totiž v 80. letech působili v punkové skupině Death Piggy. A jejich bývalý člen Dave Brockie (zemřel v roce 2014) přišel s nápadem, že by mohla být sranda, kdyby si pro své koncerty vytvořili vlastní fiktivní předkapelu, v níž by samozřejmě hráli samotní členové Death Piggy. Ale aby je publikum nepoznalo, oblékali by na pódiu masky. Z tohoto jednoduchého nápadu vznikla skupina pojmenovaná Gwaaarrrgghhlllgh (tedy citoslovcem nějakého strašlivého řevu mystické bytosti), která měla pocházet z Antarktidy a být složená z členů tamního kmene Barbarů (nic takového samozřejmě není, Antarktida je neobydlená). A ti na pódiu oblékali opravdu hodně divoké a bizarní kostýmy, které představovaly postavy mezigalaktických válečníků.
Stalo se však to, co asi nikdo nepředpokládal. Zvěsti o úžasné kapele jménem Gwaaarrrgghhlllgh ze začaly šířit americkou klubovou scénou a postupně o ně byl větší zájem než o samotné Death Piggy. Což se projevovalo jednoduše tím, že lidi se na koncertech přišli podívat na předkapelu, po jejím vystoupení ale odešli a Death Piggy pak hráli poloprázdný sál. Jak byste se rozhodli vy? Asi stejně jako členové "obou skupin". Ti Death Piggy rozpustili a začali se věnovat svojí "předkapele" jejíž název zkrátili na Gwar (čte se to správně [guáá], nikoliv [guor], jak je mezi českými fandy kapely zažito). Frontman kapely, známý jako Blöthar, k tomu nedávno řekl: "Má to celou řadu výhod. Za prvé lidi nevědí, jak doopravdy vypadáš. Což je fajn, když chceš například provést ozbrojenou loupež ve svojí místní večerce. A pak, pokud jsi opravdu hnusnej, což lidi většinou jsou, můžeš chodit ulicí a být hnusný aspoň o trochu méně." K samotnému nošení roušek kvůli Covidu, ke kterému je většina americké společnosti velmi odmítavá pak řekl: "Jo, udělejte to. Prostě noste masky. A přestaňte se už kvůli tomu vztekat. Pro nás ve Gwar je tohle všechno jen dalším důkazem toho, že by lidi měli nosit masky. Je to jenom kopnutí společnosti do koulí společnosti, které nám to připomíná."
THE RESIDENTS
Americké sdružení avantgardních umělců a hudebníků, známé jako The Residents, vzniklo už na konci 60. let. A ve svém maskování šlo ještě dál než ostatní. Nejenže se schovávali za masky, které měly obvykle podobu obřích očních bulv, nasazených na hlavu, fraků a cylindrů. Členové této skupiny nikdy ani neprozradili svá skutečná jména a tak vlastně nikdo nikdy – vyjma nejbližšího okolí – nevěděl, kdo je členem The Redisdents. A to platilo i pro některé jejich spolupracovníky.
The Residents totiž byli poměrně velkým sdružením umělců, přičemž některý z jejich externích spolupracovníků věděl, že ten či onen má s kolektivem The Residents co dočinění, nevěděl však, zda se jedná přímo o člena samotné skupiny, natož, jakou v ní má roli nebo na jaký nástroj hraje. A dokonce, když před třemi lety zemřel Hardy Fox, který byl považovaný za jednoho ze členů této čtveřice, nekrolog v New York Times hned ve svém titulku uváděl, že "ve věku sedmdesáti tři let zemřel (možná) člen The Residents". Sám Fox však k nošení masek ještě za svého života řekl. "Nechtěli jsme, aby případný status celebrit ovlivnil jakkoliv naši kreativitu. Dostatečně jsme se obnažili na našich deskách a snaha jakkoliv to dál odkrývat, třeba jen mluvením o naší hudbě, by tomu určitě moc neprospěla."
Titulní foto: Profimedia.cz
