Mezi hudebníky a filmaři je dlouholetá symbióza a oba tábory se přátelí, spolupracují a navzájem se – v tom nejlepším slova smyslu – využívají. Soundtracky mnoha filmů obsahují nové i prověřené písně, ve videoklipech často hrají herecké hvězdy pod režisérským dohledem zkušených tvůrců. A někdy jde ta symbióza ještě hlouběji, třeba když se hudebníci inspirují právě více či méně známými kousky ze stříbrného plátna.
Videoklip k písni Material Girl z roku 1984 od Madonny jste možná viděli mnohokrát, možná vám ale nikdy nedošlo, že se jedná o poměrně přímou a věrnou citaci slavné scény z filmu. A to ze snímku Páni mají radši blondýnky z roku 1953, ve kterém hlavní role hrály Marylin Monroe a Jane Russel. A právě první jmenovaná v této nestárnoucí komedii Howarda Hawkse hraje dívku Lorelei, jíž pro její vnady a blonďatou hřívu leží u nohou zástupy mužů a nosí ji drahé dary. Ve filmu je pak tato scéna doprovázena slavnou písní Diamonds Are A Girl's Best Friends.
Sama Madonna k tomu kdysi řekla: „Moje nejoblíbenější scéna ze všech filmů Marylin Monroe je ta, kde tančí a zpívá Diamonds Are a Girl's Best Friend. A když nadešel čas udělat videoklip k písni Material Girl, řekla jsem si, že můžu celou tuhle scénu prostě předělat a bude to přesně ono. Marilyn byla v této scéně přeměněna na něco nadpozemského, její sexualita byla něco, čím byl každý posedlý, tomu jsem se snažila přiblížit. Současně v sobě ale měla určitou zranitelnou, která mě na ní vždycky přitahovala nejvíc."
Klip, jehož režisérem byla Mary Lambert, která s Madonnou točila i klipy Borderline a Like A Virgin, byl v roce 1985 nominován na cenách MTV v kategorii nejlepší videoklip, ale nakonec jej porazilo video What's Love Got To Do with It od Tiny Turner.
Americká rapmetalová parta Faith No More, která měla v Česku vždycky velmi silnou fanouškovskou základnu, se v jednom klipu z alba se záměrně domýšlivým názvem Album Of The Year z roku 1997 (na jehož obalu byla fotka prvního československého prezidenta T. G. Masaryka) dopustila jedné citace filmové klasiky Alfreda Hitchcocka. Konkrétně se jednalo o videoklip k písni Last Cup Of Sorrow, který je věrnou replikou klíčových scén z Hitchcocova vrcholného dramatu Vertigo, pojednávajícího především o strachu z výšek. Je však současně psychologickou studií stárnoucího muže, který má strach ze ztráty svého mužství a proto v něm výška, představující jakousi falickou vertikalitu, tyto panické stavy vyvolává. Což je ostatně i téma samotné písně.
Role detektiva, kterého ve filmu hrál Jimmy Stewart, se v klipu ujal sám frontman kapely Mike Patton, dívku Madeleine, již ve filmu ztvárnila Kim Novak, si pak v klipu zahrála herečka Jennifer Jason Leigh, známá například i z Tarantinova filmu Osm hrozných. Na YouTube existuje dokonce několik videí, kde jsou vedle sebe srovnány scény z filmu se záběry z klipu, které dokazují, že se jedná o nápodobu skutečně velmi věrnou.
Ano, je to tak. I patrně nejslavnější videoklip všech dob (minimálně titulní klip a píseň z nejprodávanějšího alba všech dob), je přímou citací jednoho známého filmu. V případě Thrilleru ze stejnojmenného alba Michaela Jacksona z roku 1982 se jedná o inspiraci slavným horrorem Americký vlkodlak v Londýně, s nímž jen o rok dříve s velkou slávou vstoupil do kin americký režisér John Landis. A jelikož byl Michael Jackson znám tím, že nechodil ke kováříčkovi, když mohl jít přímo ke kováři, oslovil s natáčením svého strašidelného klipu právě Landise. A požádal jej, aby udělal tak trochu vlastní remake svého vlastního díla na Jacksonovu hudbu.
Scénář klipu, který napsali společně Landis s Jacksonem, je referencí na několik dalších hororových filmů a samozřejmě kromě tématiky vlkodlaka, které je věnován zmíněný film, který Jackson se svojí dívkou vidí v kině, se pak více točí kolem zombíků vylézajících z hrobů. Úvodní hudbu, která samotné písni v klipu předchází, dokonce složil Elmer Bernstein, který komponoval i hudbu k Landisovu trháku. Zní v něm i hlas jiné hororové legendy, herce Vincent Price (to je samozřejmě ten, kdo v závěru deklamuje text a pak se strašidelně směje).
Výroba klipu stála půl milionu dolarů, což sice od té doby bylo mnohokrát překonáno, ve svojí době to byl však ranec dalece přesahující jakékoliv náklady na jeden videoklip. Ale kouká se na to pořád dobře.
Film Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka z roku 1971 podle románu Anthonyho Burgesse je jedním z nejkultovnějších (nejen) anglických filmů všech dob. A propojování jeho třaskavého tématu takzvaného ultranásilí s populární hudbou u něj bylo přítomné od úplného počátku. Ztvárnit hlavní role Alexe DeLarge a jeho násilnické party velmi chtěli Mick Jagger a jeho spoluhráči z kapely The Rolling Stones, kteří se tak mimo jiné chtěli vymezit vůči slušňácké image svých hlavních rivalů The Beatles.
Ústřední roli zlého a zkaženého floutka však nakonec fantastickým způsobem ztvárnil herec Malcolm McDowell a jeho výkon, ale také vzhled jeho i jeho kumpánů, inspiroval britskou skupinu Blur k videoklipu k písni Universal. V ní jsou členové této kapely oblečení do bílého (byť do podvlíkaček, suspenzorů na kriket, bílých trik a černých buřinek jako ve filmu), ovšem nezbytné nalepovací řasy na jednom oku prozrazuje vše. Klip sám je pak i reminiscencí jedné scény, ve které gang sedí v baru Morova Milk Bar, popíjí svoje Moloko plus velocet, přičemž jedna z přítomných žen začne u svého stolu zpívat Ódu na radost Ludwiga Van Beethovena.
Mimochodem, ten reproduktor ve tvaru golfového míčku, před nímž v klipu stojí kolemjdoucí a poslouchají, byl v roce 1999 vydražen a jeho výtěžek byl věnován na charitativní účely.
Více než milion dolarů spolklo v roce 2005 natáčení videoklipu k písní Ghost Of You americké rockové skupiny My Chemical Romance. A není divu. Podstatnou část tohoto klipu totiž zabírá poměrně věrná replika úvodní scény slavného válečného filmuZachraňte vojína Ryana režiséra Stevena Spielberga. My Chemical Romance se tedy v tomto klipu zúčastnili Dne D a vylodili se v Normandii na slavné pláži Omaha.
Samotné natáčení však probíhalo v kalifornském Malibu a překvapivě trvalo pouhé dva dny. Ústřední příběh klipu se točí kolem toho, že byl voják v podání basáka Mikeyho Waye při vylodění zastřelen německým protivníkem a přes pomoc zdravotníka zemřel. Klip se pak vrací v čase do baru pro vojáky, kde skupina hraje a kde Mikeyho jeho bratr Gerard Way ujišťuje, že všechno bude v pořádku a není se čeho bát. Zajímavé je, že oba mají na uniformě insignie 1. pěchotní divize, přezdívanéb Velká rudá, která se skutečně vylodění 6. června 1944 zúčastnila a byla jednou z prvních amerických jednotek na evropském území vůbec. Scéna ze zmíněného filmu je dodnes považována za jednu z nejvěrnějších a nejautentičtějších filmových válečných scén vůbec.
Americká rocková skupina The Smashing Pumpkins v roce 1996 vydala své slavné dvojalbum Mellon Collie And The Infinite Sadness, k němuž vznikl i jeden nákladný a výpravný klip. Jednalo se o ten k prvnímu singlu Tonight, Tonight, který mohl připadat povědomý všem fanouškům filmů režiséra Karla Zemana a mnoho lidí se také domnívalo, že je Zemanovou kinematografií přímo inspirován.
Jeho inspirace však sahá ještě podstatně dál do historie, a to k dílu francouzského režiséra Geroge Méliése z roku 1902 s názvem Cesta na Měsíc (Le Voyage dans la Lune). Záběry z něj obsahuje i videoklip k písni Heaven For Everyone skupiny Queen. Na tvůrce původního filmu pak odkazuje v klipu i nápis na lodi v samotném závěru, kde stojí S. S. Méliés. Natáčení tohoto klipu se však potýkalo s nečekanými produkčními problémy. Shodou okolností totiž v naprosto stejné době a na stejném místě, tedy v Los Angeles, James Cameron natáčel svůj slavný blockbuster Titanic. A ze všech místních fundusů si napůjčoval prakticky všechny kostýmy, které se vztahovaly k začátku 20. století. Tvůrci klipu Tonight, Tonight tak měli problém nějaké kostýmy vůbec sehnat a nakonec jich měli mnohem méně, než původně zamýšleli. I tak ale museli řadu věcí pro svůj klip nechat ušít nebo aspoň přešít.
V klipu pak hudebníci, kytarista James Iha a basistka D'arcy Wretzky, pro ještě větší autentičnost hrají na podivné nástroje jako harfa nebo mandobasa, které pocházejí z přelomu 19. a 20. století, ačkoliv samozřejmě při nahrávání písně byly použity běžné elektrické kytary a baskytary.
Americká zpěvačka, tanečnice a choreografka Paula Abdul dnes patří mezi spíše zapomenuté popové hvězdičky přelomu 80. a 90. let, jeden její klip však i dnes stojí za pozornost. Konkrétně se jedná o klip k písni Rush, Rush z roku 1991, a to nejen proto, že v něm hlavní roli hraje tehdy mladičký a začínající Keanu Reeves. Celý klip je totiž poměrně věrnou nápodobou klíčových scén z legendárního filmu Rebel bez příčiny z roku 1955, v němž jednu ze svých ikonických rolí ztvárnil předčasně tragicky zahynulý James Dean.
Pokud jste film viděli, pak asi víte, že se točí kolem lásky ústřední dvojice, kterou ve filmu ztvárnili Dean a Natalie Wood, v klipu je pak hrají Keanu Reeves a Paula Abdul. Ti v klipu navštíví i několik lokací proslavených filmem, mimo jiné i slavnou Griffithovu observatoř na kopci nad Los Angeles. A podstatná část filmu i klipu se točí kolem tragické nehody během nepovolených automobilových závodů. Mimochodem, Reeves v klipu řídí i stejné auto jako Dean, jedná se o černé Mercury 1949.
Úvodní foto: Profimedia