Není všechno eko, co se třídí: Váš průvodce greenwashingem

Jen v Evropě existuje přes dvě stě „ekologických“ označení produktů. Jejich pozitivní (nebo alespoň neutrální) dopad na planetu je ale často velmi těžko prokazatelný nebo ověřitelný. Host podcastu Stopáž Vladimír Víšek říká, že firmy často ani nemají spočítáno, zda jsou jejich ekologické snahy k něčemu. Nová pravidla to však mají změnit.

Kdy se výraz greenwashing objevil vůbec poprvé?
Slovo greenwashing bylo poprvé použito v roce 1986, takže dnes před relativně dlouhou dobou. Tenkrát ho použil student, dnes již ekolog, Jay Westerveld, když cestoval jako baťůžkář jihovýchodní Asií. Po nějaké době si chtěl dát teplou sprchu a vpašoval se do místního hotelového rezortu, kde si všiml nápisu „nedávejte ručníky na zem. Dejte jim 2-3 dny, než nám je dáte k vyprání. Chráníte tak životní prostředí.“ Rezort přitom plýtval, kam se Westerveld podíval: Svojí expanzí ničil korálový útes, plýtval jídlem, odpadky vyhazoval do oceánu, a tak dále. Sice řešil ručníky, ale ve finále to nemá s ekologií nic společného. Westerveld to poprvé označil jako greenwashing. Slovo, které se dnes používá a skloňuje naprosto běžně.

A jaká je ta současná definice? 
Definic je mnoho, ale pokud to zjednodušíme, tak se dá říct, že jde o nějaké klamavé sdělení, že náš produkt, služba nebo celá firma je ve skutečnosti ekologičtější, než skutečně je. Je to nadsazování toho, jak konkrétní produkt šetří životní prostřední.

Když jsem zkoumal původ slova greenwashing, napadlo mě u toho, jestli se náhodou celý tenhle princip nedá považovat za dezinformaci? 
Já sice neznám přesnou definici slova dezinformace, ale dá se říct, že ano. Protože my vlastně, ať už vědomě nebo nevědomě, uvádíme spotřebitele v omyl. S tím, že je něco prospěšnější, ekologičtější, ale ono tomu tak není. Asi máte pravdu, může to být jedna z nejčastějších dezinformací v dnešní době.

Jak rozsáhlá tahle praxe je? 
V roce 2019 si Evropská komise udělala screening několika stovek webových stránek v EU a zaměřovala se právě na ekologická tvrzení firem. Zjistila, že u 42 % byla tvrzení velmi na hraně, až zavádějící. A u necelých 60 procent nebylo možné dohledat, na základě čeho je jejich tvrzení udělané. A to je dnes jeden z největších hříchů greenwashingu. V obchodech, časopisech, televizi je všechno zelené, všechno udržitelné. Ale my jako spotřebitelé nemáme šanci se dozvědět, na základě čeho firmy svoje prohlášení dělají, jak je počítají, oproti čemu jsou zelenější a podobně. 

Zajímá vás jak ve firmách greenwashing vzniká? Jak se v současné době tato nekalá praxe reguluje? A jaká pravidla pro ekologické výroky připravuje Evropská unie?
Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku. Podcast Stopáž si můžete pustit i v aplikaci Seznamu, na webu Podcasty.cz, nebo ve vašem oblíbeném podcastovém přehrávači.

Úvodní foto: Profimedia