Neokoukané tváře, problémy při natáčení, skvělá hudba: Snowboarďáci slaví 20 let od premiéry

Málokterý snímek z polistopadové doby zanechal silný otisk jako Snowboarďáci. Tento týden si připomínáme dvacet let od jeho premiéry. Pokud jste lidmi, kterým občanský průkaz oznamuje věk kolem pětatřicítky (a víc), asi vás tenhle megahit české kinematografie nenechal chladnými už tenkrát. 

Tehdy nepříliš známý režisér Karel Janák měl ve filmografii pět krátkometrážních snímků a jeden televizní film, podílel se i na německém seriálu. Po vzoru amerických šlágrů typu Prci, prci, prcičky se rozhodl zaujmout pubertální mládež, využil k tomu reálie tuzemských hor, které doplnil spoustou nesmrtelných hlášek, krásnými dívkami, sympatickými kluky a skvělým soundtrackem. Sám z vlastních zkušeností na prkně čerpat nemohl. Vyrazil proto s produkčním, kameramanem a zvukařem přímo do Špindlerova Mlýna, kde se pro inspiraci přihlásili do týdenní snowboardové školy. Janák obsadil nejen křeslo režisérské i scenáristické. Původně mělo jít o třídílný seriál, ale nakonec ho tvůrci přetavili na celovečerní film do kin. 

Tvůrci nejvíc sázeli na úspěch milých, neokoukaných tváří. Jiří Mádl v době natáčení hrál závodně hokej a šlo o jeho první zkušenost před kamerou. Tou dobou měl šrouby v kostech a do castingu se přihlásil na popud své maminky divadelnice. Oproti němu Vojtěch Kotek herecké zkušenosti měl, navíc už v té době daboval, například Harryho Pottera. Objekty jejich zájmů ztvárnily Lucie Vondráčková, Barbora Seidlová a neherečka Martina Klírová. Z řad záporáků můžeme vyznačit jména jako Jiří Langmajer, Ester Geislerová, Branislav Polák či Martin Písařík. Excelovala tu také Pavla Tomicová.

Snímek s pracovním názvem Bohové bílých plání zasáhlo několik komplikací a obtíží. Například, když koproducent utekl s nemalou částí z peněz slíbených do filmu, což vedlo k podstatnému snížení rozpočtu a rozporům ve štábu. Na nedostatek financí doplatila krom jiného také finální scéna, kdy hlavní hrdinové Rendy a Jáchym vyskakují z helikoptéry. Mnohdy na place nastávaly nepříjemné momenty, jaké vyústily ve smích téměř všech zúčastněných. Když Marta v podání Ester Geislerové měla dostat přímý zásah polévkou, v jednom z nepodařených záběrů ho schytal člen štábu. Ten se obořil na Jiřího Mádla natolik, že mu hrozil pěstí, načež naštvaně odešel.

Velkým plusem filmu je soundtrack. Čítá deset skladeb plus intermezza a repliky, jaké prakticky zlidověly. Co se týče písní, mají tu správnou a tematickou gradaci a skvěle navozují atmosféru. Jednou je to tvrdá muzika nebojící se odkazu na zámořské vzory, jindy pohodové melodie. Mezi interprety najdeme zvučná jména: Lenka Dusilová, James Harries, Viktor Dyk, Matěj Ruppert, Oto Klempíř a Dan Bárta. Právě poslední zmíněný je spojený se singlem On My Head, který v sobě snoubí emoce, jaké filmový hit má mít. Už tenkrát dlouhý čas obsazoval příčky hitparád!

Režisér Janák ústřední dvojici využil i v letní verzi svého snímku, když s nimi natočil Rafťáky. Úspěch byl značný, ale na Snowboarďáky nestačil. Pak přišel poslední návrat osvědčené sestavy ve filmu Ro(c)k podvraťáků. Dnes Karel Janák dál točí puberťácké komedie a vánoční pohádky, zato Jiří Mádl a Vojtěch Kotek ukazují, že odhady jejich kritiků, kteří jim před 20 lety přisuzovali status rychlokvašek pro puberťačky, nemohly být dál od pravdy. Oba za ty dvě dekády vyrostli v silné osobnosti českého filmu. A dokonce teď společně kráčí pro Oscara. Jiří jako režisér a Vojtěch jako jeden z hlavních herců jednoho z největších filmových hitů posledních let, snímku Vlny. Když se ale přesuneme o 20 let zpátky, byli jste tým Jirka, nebo tým Vojta?   

Zdroje: Falcon, čsfd.cz, Česká televize