Hláska R zní možná nejtvrději z celé abecedy. Není tedy divu, že například někteří rodiče vybírají jména svým dětem tak, aby se R neobjevovalo, jak v jejich jméně, tak i v příjmení. Jiní ho zase rádi používají, když chtějí více zdůraznit obsah svého projevu či rozkazů. Proč se tak často objevuje v přívlastcích pro popis drsného povrchu či nadávkách? Vědci přišli s novou teorií.
Vědci hned ze tří univerzit se rozhodli analyzovat výrazy, kterými pojmenováváme drsný a hladký povrch. Prozkoumali přitom jazyky napříč zeměkoulí. Pro svou studii si vybrali výzkumný vzorek 332 mluvených jazyků z celého světa. A došli k opravdu zajímavému objevu. Experti totiž zjistili, že mezi hmatovým vjemem a lidskou řečí existuje velice silná spojitost. Ta pak ovlivňuje výsledná slova všech světových jazyků. Výsledky svého výzkumu zveřejnili v časopise Scientific Reports.
Vědci došli k závěru, že ve slovech, která označují drsný povrch, se hláska R objevovala v průměru až čtyřikrát častěji než ve slovech označující jemný či hladký materiál. A toto pravidlo se týká celého vzorku jazyků z celého světa. Jako příklady lze uvést slova jako "zakarra" (baskičtina), mongolské "barzgar" nebo "ruw" (holandština), "durva" (maďarština) anebo naše české přídavné jméno "drsný". Kromě toho se výzkumníci domnívají, že tento vzorec s písmenem „R“, při kterém je tato znělá hláska úzce spojena se smyslovým vnímáním, které se potom odráží ve slovech, je platný nejméně 6 tisíc let nebo více. Tento jev platný ve 38 současných jazycích patřící do indoevropské jazykové rodiny se podle vědců dokonce dá vysledovat ve staré praindoevropštině.
Protože propojování hmatového cítění se slovy a jejich jednotlivými hláskami, konkrétně písmenem R, se netýká pouze indoevropských, ale také ugrofinských jazyků (například maďarština), výzkumníci mohli dojít k poměrně přesvědčivým závěrům. Jak potvrdil i jeden z autorů výzkumu Bodo Wintera z Birminghamské univerzity, výsledky dokazují, že je lidská řeč spojená s naším smyslem pro hmat: "Takové asociace mohou hrát významnou roli při utváření forem mluvených slov v přirozených jazycích – ukazují, že mnoho aspektů struktury jazyka je utvářeno lidskou schopností rozpoznat a používat analogie, které vytvářejí vazby mezi formou a významem," vysvětlil vědec.
Poměrně zajímavým faktem je, že hláska R je součástí velké části světových jazyků. Má ji přibližně tři čtvrtě mluvených jazyků z celé zeměkoule. Nejčastější variantou této hlásky je pak slabikotvorné R.
Dalším zajímavým podnětem k prozkoumání by mohla být varianta znělého R v hanlivých slovech a vulgarismech, kde se tato znělá souhláska často vyskytuje. Protože se jedná o vulgarismy, bylo by neslušné být příliš konkrétní, ale jistě si tato slova napříč všemi světovými jazyky dovede většina lidí představit. Z nejznámějších hrubých slov a výrazů, které mají společensky nevhodný význam, můžeme zmínit například české "do pr…", francouzské "merde", portugalské "merda", anglické "fucker" či snad německé "der Dreck". Jedno je ovšem jisté, písmeno R se často objevuje ve slovech se záporným či ošklivým významem nebo ve slovech s potřebou většího důrazu. A to možná jen podporuje teorii vědců, že lidská řeč je spojena i s dalšími lidskými smysly.
Zdroje: nature.com, ct24.ceskatelevize.cz
Foto: Pixabay