40 let od vyhlášení války: Album War znamenalo pro U2 průlom

Je to přesně čtyřicet let, co irská čtveřice U2 vydala své přelomové album War. A právě to z nich pomohlo udělat jednu z největších kapel rockové historie. 

Nebyl to jejich debut, tím byla už o tři roky dříve deska Boy. Nicméně přesto bylo album War pro tuto irskou skupinu skutečně zásadní. Obě předchozí alba, tedy Boy a October, sice byla na britské rockové scéně relativně úspěšná, ovšem k tomu, aby se jednalo o nějaké bourače hitparád, měla daleko. Zlomem se stala právě deska War, která – považte – dokonce z čela britského žebříčku sundala desku Thriller od Michaela Jacksona. Celkem slušně si však vedla i v USA, kde byla dvanáctá. A to na partu dvacetiletých kluků z Dublinu vůbec nebylo špatné. 

Hit podle skutečných událostí

Největšími hity alba jsou skladby Sunday Bloody Sunday a New Year’s Day. Ta první je inspirována dobře známými historickými událostmi, když o rok dříve v severoirském Londonderry angličtí vojáci zastřelil čtrnáct lidí. Její kytarový riff vymyslel sám Edge, který zároveň přišel i s první verzí textu, ten ovšem Bono následně přepsal.

Vyznání Solidaritě

Druhý hit měl původně podstatně romantičtější nádech. Bono napsal její text jako milostné vyznání svojí ženě Ali, kterou si vzal o rok dříve (a je s ní dodnes). Navíc jej napsal na líbánkách, které pár trávil na Jamajce. Nakonec se to však Bonovi zdálo trochu moc patetické, a tak celý text propojil s politickým děním v Polsku kolem hnutí Solidarita. 

Clash z Dublinu

Desku skupina natočila v září 1982 ve studiích Windmill s producentem Stevem Lillywhitem. Zajímavé je – a moc se to neví – že ve třech skladbách doprovodné vokály zpívají členové americké skupiny Kid Creole And The Coconuts, kteří byli podle Lillywhitea jen shodou okolností tou dobou v Dublinu. Finálně pak deska vyšla 28. února následujícího roku a strhla lavinu. U2 začali být pro svoji schopnost napsat politicky sdělné a silné písně přirovnáváni k The Clash, kteří tehdy byli na absolutním vrcholu (zejména díky jejich slavnému dvojalbu London Calling). Ne všichni kritici byli nadšení, v anglickém hudebním týdeníku New Musical Express desku celkem ztrhali s tím, že zdaleka nedosahuje hloubky debutu Boy. Nicméně už v roce 1989 byla deska War časopisem The Rolling Stone zařazena mezi 100 nejlepších alb 80. let.  

Kluk z obalu

Na obalech alb Boy i War a první kompilace největších hitů je tvář stejného chlapce. Jen s tím rozdílem, že u třetí zmíněné desky má na hlavě vojenskou helmu. Tím klukem byl jistý Peter Rowen, mladší bratr Dereka Rowena z další dublinské skupiny The Virgin Prunes, se kterou se U2 kamarádili. Fotky pořídil Hugo McGuiness, bratr pozdějšího dlouholetého manažera U2 Paula McGuinesse. Chlapec dostal za focení velmi zajímavý honorář v podobě několika čokoládových tyčinek Mars. Dnes osmačtyřicetiletý Peter se stal fotografem a kromě korporátních klientů jako Channel 4, Heineken, Guinness nebo Lexus fotí na koncertech U2. 

Autor je hudební publicista
Zdroj fotografií: Profimedia a archiv kapely U2