50 nejlepších českých alb: Jediná česká superskupina na albu Vlci u dveří zachytila nástrahy současného života

Umakart je příležitostně existující superskupina, v níž působí Jaromír Švejdík, Dušan Neuwerth a Jan P. Muchow. Jejich druhá a zatím poslední deska přináší kromě invenčního a skvěle zprodukovaného alternativního popu především skvělé texty, které naprosto výstižně zachycují nástrahy současného moderního života. Jsou do té míry ze života, až je z toho člověku úzko.

Autor většiny textů Jaromír Švejdík (dva pak napsal básník Jan Těsnohlídek) desku popisuje jako panelákovou: „Sídliště, herny, divný týpci, divný lásky. A mezi tím vlci, co čekaj na každou tvoji slabost a chybu, aby tě mohli roztrhat na kusy.“

Umakartové jádro tvoří zpěvák Jaromír Švejdík z Priessnitz, kytarista a producent Dušan Neuwerth (Tata Bojs) a všeuměl Jan P. Muchow (The Ecstasy Of St. Theresa), vedle nich jsou ale v projektu namočeni také Tomáš Neuwerth (Kafka Band, Kittchen) nebo Jura Hradil (ex-Tata Bojs, Hrubá Hudba). Hudba sdružení není zbytečně komplikovaná, vyznačuje se lehkostí a čitelnou, až minimalistickou zvukovou texturou. Švejdík styl skupiny charakterizuje jako akustický pop s jemnými elektronickými spodky. Po osmi letech od debutu Manuál, soundtracku k filmu Alois Nebel, který přinesl nečekaný vánoční hit Půlnoční a comeback Václava Neckáře, na jehož albu Dobrý časy členové Umakartu spolupracovali, se v roce 2012 superskupina vrátila s deseti novými skladbami na albu Vlci u dveří.

Album pro všechny nevyléčitelné melancholiky

Tomáš Tenkrát v recenzi na album pro hudební server Musicserver.cz napsal: „Od data vydání jsem tuhle desku slyšel padesátkrát, což je skoro každý druhý den. Někdy se to zkrátka sejde. Vlci u dveří se mi naprosto trefili do rozpoložení. To pak veškerá objektivní měřítka ztrácejí hodnotu. Tohle je album do doby, kdy podzim přechází v zimu, album pro všechny nevyléčitelné melancholiky. Nádherně syrově zaranžované, ale přitom v něm nezanikají kontury hladivých melodií (Unavení). Kombinaci hudební syrovosti a hořkých textů, které takhle zfrázovat umí jen Švejdík, vždy protrhne melodický paprsek Slunce, jakým je třeba refrén Votroků. Celé album si nese jednolitou atmosféru. Není to depka, spíš kombinace smutku a naděje. Stejně jako když vaše nálada není úplně hurá písničky, pojďme si zatančit a z knihovny vytáhnete Vladimíra Holana. A on vždycky funguje. Stejně budou fungovat i Vlci u dveří. Záchvěv opravdovosti v záplavě nic nevyzařujících interpretů české hudební scény. Sdělují atmosférou. A já se v ní utopil. Bylo to krásný, budu vzpomínat…“

Datum vydání: 2. 11. 2012
Celkový čas: 40:06 minut
Producent: Dušan Neuwerth
Skladby: 1. Ve 4 ráno, 2. Na hory, 3. Kuku a Koko, 4. Peníze nebo život, 5. Unaveni, 6. A venku zase prší, 7. Votroci. 8. Bezprsťák, 9. Zítra ráno, 10. Vlci u dveří

Dušan Neuwerth: Vlci jsou u dveří možná ještě víc než tehdy 

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal producent a člen Umakartu Dušan Neuwerth

Co tě jako první napadne, když se řekne Vlci u dveří?
Napadne mě básník Honza Těsnohlídek, který nás vlastně inspiroval jak názvem, tak i obsahem k téhle desce.

Jak s odstupem doby a z dnešního pohledu tu desku vnímáš?
Nevím, to musí říct posluchači, ale já osobně ji vnímám jako docela nadčasovou, protože ti vlci jsou u dveří možná ještě víc než tehdy. Takže některé věci mi přijdou skoro až mrazivé a trošku mě to i mrzí.

Jak vznikal obal desky?
Obal desky byl samostatná kapitola. Myslím, že se povedl. Fotky tehdy dělala Bára Prášilová, která nás opravdu dostala do poloh, ve kterých si nás představovala, jako nějaké sídlištní hejsky. Takže jsme fotili na Jižáku, udělala takové krásné fotky. A ruku v ruce s tím šlo Ex Lovers studio, kde udělali návrh, který byl šokující. Šlo o takovou krabičku, vypadá jako obal cédéčka od nějaké čínské firmy, mělo to ty industriální nápisy a bylo to ručně podepsané. Myslím si, že je to zajímavé vidět i dnes, všechno je to hezké, i ty fotky.

Je něco, co byste změnili nebo udělali třeba jinak z dnešního pohledu?
To nedokážu říct.

Jak vzpomínáš na rok 2012, kdy deska vyšla?
Pro mě osobně to byl docela turbulentní rok. Měli jsme už docela dost demáčů a věcí připravených, ale pořád jsme to nemohli tak nějak zkompletovat dohromady. A pak jsme byli s Jaromírem Švejdíkem v Arše na EKG Járy Rudiše a právě tam viděli Honzu Těsnohlídka, jak recituje, čte svoji vlastní poezii. A to nás naprosto uhranulo a nadchlo zároveň. Domluvili jsme se s ním na spolupráci a pak už jsme s ním tu desku dotáhli, napsal nám nějaké texty.

A jak vůbec vzniklo to samotné téma vlků u dveří?
Honza Těsnohlídek to cítil jako my, takže to mělo ten sociální rozměr. Nevím, jestli těmi vlky myslel exekutory u dveří, nebo nějaké šílené demonstrace, ale myslím si, že ten kvas a něco takového divného, co v té společnosti vyvěrá ven, už cítil tehdy.

Vlci u dveří je zatím poslední deska projektu Umakart, jak to s vámi vypadá do budoucna?
Do budoucna to zatím na Umakartí věci nevypadá, protože každý máme svoje rozjeté projekty a nejrůznější aktivity. Nikdy neříkej nikdy, ale nic konkrétního zatím ve výhledu není.

Zdroj fotografií:  Supraphon / Bára Prášilová