50 nejlepších českých alb: Debutové album Psích vojáků je jako jejich život – autentické a rozervané

Oficiální debutové album téhle legendární kapely s Filipem Topolem v čele zachycuje vše, proč byli Psí vojáci (nejen) v kontextu tuzemské scény tak výjimeční. Kromě nezaměnitelného hudebního rukopisu s dominantním klavírem to bylo hlavně jejich ryzí opravdovostí. Hráli takovou hudbu, jaký žili život, bylo to absolutně autentické, rozervané a často až na dřeň. Filip Topol se díky svému charismatu stal ikonou české alternativní scény už za svého života, ale jeho koketování se sebedestrukcí ho bohužel nakonec dohnalo, když zemřel v pouhých osmačtyřiceti letech.

Psí vojáci byla pražská undergroundová skupina působící v letech 1979–2013, jejíž ústřední postavou byl až do své smrti zpěvák, pianista, skladatel a textař Filip Topol. Skupinu založil už v roce 1979 se svými tehdejšími spolužáky ze základní školy, bubeníkem Davidem Skálou a baskytaristou Janem Hazukou. Kapela patřila k nejdůležitějším seskupením českého předrevolučního undergroundu. Název Psí vojáci si zvolili podle válečného spolku indiánského kmene Šajenů z románu Thomase Bergera Malý velký muž. Hudba Psích vojáků má kořeny ve světovém undergroundu, značný je však i vliv skladatelů druhé půle 18. století. Filip Topol příležitostně vystupoval také sám s pianem a repertoárem ze svých sólových alb, která jsou jeho niternou výpovědí. V srpnu 2011 skupina ukončila činnost, nakrátko obnovena byla v říjnu 2012, a to v původní sestavě, ale smrt Filipa Topola v červnu 2013 znamenala pro kapelu definitivní konec.

Autentický stav duše opravdového umělce

Muryru v recenzi na album pro server rockboard.cz mimo jiné napsal: Změna společenských poměrů zachytila Psí vojáky na vrcholu slávy. Stále byl aktuální jedinečný druhý repertoár P.V.O. (tak se soubor v roce 1986 přejmenoval, aby mohl veřejně vystupovat v šedé zóně) z let 1988-89, který vlastně nikdy nevyšel pohromadě, Topolova pódiová prezentace byla tehdy velmi divoká – ony pověstné koncerty, kdy hrál celým tělem se zakrvácenýma rukama, ovšem nikoli coby image nebo póza, ale coby naprosto autentický stav duše opravdového umělce, který bojoval se svými démony, předkládal publiku to, co žil. Neznám příliš autentičtějších tvůrců v našem rocku. Ve vrcholném období nabitých sálů a čerstvě nabyté svobody v létě 1990 Psí vojáci napochodovali do studia v Brně, aby dali vzniknout prvnímu oficiálnímu albu. Samozřejmě sáhli po osvědčených hitových peckách: Album otvírá jeden z největších hitů Russian Mystic Pop.Op.IV (Hej,hej), následuje dramatická Bílá a studená. Ze skladeb z EP znovu nahráli Marilyn Monroe, na Žiletky, Sbohem a řetez a Psychokillera se bohužel znovu nedostalo, což byla, vzhledem k tehdejší nedostupnosti a faktu, že nosič nevyšel na CD, obrovská škoda. Dalším hitem bylo nespoutané Černé sedlo. Melancholičtější polohy Filip a spol. uplatnili v Russian Mystic Pop Op.II (Černý sedlo) a V září už nikdy netanči – vyloženě lyrické introvertní záležitosti, autenticita, citovost a opravdovost až na dřeň. Album uzavírá svižná rock’n’rollovka Znám svýho známýho. Do výčtu skladeb ještě zbývají dvě tehdy novější věci, které se ukázaly jen sezónními skladbami – Strenž dizájr (s krásnou melodií a náladou) a Poseru se štěstím (zčásti hitová a zčásti odkazující k freejazzovým strukturám skladeb, posluchačsky ne tak vstřícných). I tak vzniklo nádherné dílko. 

Datum vydání: 1991
Celkový čas:   44:17
Skladby:  1. Russian mystic pop op. IV., 2. Bílá a studená, 3. Poseru se štěstím, 4. Russian mystic pop op II., 5. Marilyn Monroe, 6. Strenž dizájr. 7. V září už nikdy netanči, 8. Černý sedlo, 9. Znám svýho známýho 

David Skála: První společný poslech naší desky jsme si fakt užili

Na otázky Radka z Večerní show odpovídal bubeník a autor obalu alba David Skála

Co tě jako první napadne, když se řekne Nalej čistýho vína, pokrytče?
Vzpomínám si, že jsme s Filipem seděli v nějaké hospodě a urputně přemýšleli o názvu a napadlo nás vytrhnout z jeho textu větu Nalej čistýho vína, pokrytče. Byl to spontánní nápad, a tak to vzniklo.

Jak tu nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáš?
Tu desku mám tady před sebou přímo podepsanou Filipem, našel jsem jí, momentálně nemám gramofon, tak si ji nemám jak pustit. Ale jinak poslouchám Psí vojáky a na tu tvorbu se dívám pozitivně. 

Jak vzpomínáš na dobu, ve které ta nahrávka vznikala?
Začínala ta šílená devadesátá léta. V té době se nás ujala Lenka Zogatová, skvělá žena z Jablunkova,
která nás dostala do brněnského studia Audio Line. Tam jsme pak točili všechny desky, v té době na pás. Točili jsme naráz a první věc se brala, druhá verze v nejhorším případě, prostě jsme takhle za dva dny natočili celou desku. Za dva dny, takže to šlo všechno fofrem.

To je neuvěřitelné, asi nebyl čas a peníze.
Byly, ale my jsme byli vyhraní z koncertů a vždycky jsme natáčeli dohromady. 

Krom toho, že jsi v kapele bubnoval, jsi také autorem obalu alba. Nemohli jsme se shodnout, co na něm vlastně je, můžeš nám k tomu něco říci?
To je taky taková záhada. Trošku jsem po tom pátral, moc to k tomu nepatří, ale já jsem v té době zuřivě kreslil a tohle je takový nějaký svobodný bojovník, náčelník a nepamatuji si už spojitost s tou deskou, nějak jsme ten obrázek k ní přidali, protože jsme ho na ní chtěli. A to písmo už tam zadal někdo jiný.  Tu desku vydal Globus, tenkrát to dělal Kocour, známá pražská postava a v té době se to všechno dělalo na koleni, dneska je to úplně jinak.

Mohl bys nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Vidím tu na obalu desky Kohout – hudba. Pamatuji si, že veliká legrace byla, když Filip nahrával kohouta, ten zvuk, uměl to dobře, bylo legrační, jak se u toho tvářil a pohyboval. Byl to úžasný člověk.

Poslední otázka, Davide, se samozřejmě nemůže týkat nikoho jiného než ústřední postavy Psích vojáků, Filipa Topola, který mladý. Jak vzpomínáš na práci s ním?
To je strašně těžké, od druhé třídy až do jeho smrti jsem s ním byl skoro každý den. Rozumíš? Prostě nejsem objektivní, prožil jsem s ním život a nemám co k tomu říci. Ale ještě jsem si vzpomněl na tu desku, jak jsme jí všichni tři – já, Filip a Honza – prvně nesli od Kocoura. Šli jsme po Nových zámeckých schodech, Honza bydlel na Hradčanech, si ji společně poslechnout na gramofonu. To bylo úžasné. Pivko jsme si koupili U černého vola, byl to neuvěřitelný pocit. To odpoledne a první společný poslech naší desky jsme si fakt užili. 

Legendami jste byli už předtím, než jste vydali svůj debut, promítnul se nějakým způsobem efekt té desky do pozdějšího vystupování Psích vojáků?
Ne, my jsme byli furt tak nějak sví, šlo to svojí vlastní cestou.

50. Indy a Wich – My 3
49. Kryštof – V siločarách
48. Dybbuk – Ale čert to vem
47. Blue Effect – Nová syntéza
46. Role – Rána
45. Už jsme doma – Hollywood
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
43. Sebastians – Blue
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
40. Vanessa – Flashback
39. Khoiba – Nice Traps
38. WWW – Neurobeat
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
36. Master’s Hammer – Ritual
35. Umakart – Vlci u dveří
34. Prago Union – HDP  
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
28. Floex – Pocustone
27. Vltava – Marx Engels Beatles
26. Supercrooo – Toxic Funk 
25. Lenka Dusilová – Baromantika
24. Marta Kubišová – Songy a balady
23. Jaromír Nohavica – Divné století
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
20. (bude zveřejněno 2. srpna v 16.30 v éteru Expres FM a na našem webu)

Zdroje fotografií: Globus International