50 nejlepších českých alb: Kapela Role svým česky zpívaným debutem přepsala pravidla žánru

Asi jste o kapele Role nikdy neslyšeli a ani o ní moc informací nenajdete. O to víc možná budete překvapeni, příjemně samozřejmě. Jsou tři, pocházejí z Prahy a jejich česky zpívaná tvorba odkazuje na alternativní kytarovou scénu oscilující na hraně popu, která chvílemi může evokovat i o generaci starší Priessnitz. Texty jsou civilní a sympatickým způsobem reflektují témata běžného života.

Na první poslech byste nepoznali, že mezi zastoupenými nástroji chybí basa, kapele stačí ke štěstí dvě kytary a bicí. Za kapelou Role nestojí velká nahrávací společnost a přesto je jejich prvotina Rána považována za jeden z nejlepších počinů roku 2016. Kapela si za ni, mimo jiné, vysloužila i nominaci na Cenu Apollo a poskytla ji zdarma s možností zakoupení za dobrovolný poplatek, čímž jen potvrdila svůj názor na pojetí autorských práv. Autorské jádro skupiny tvoří Richard Sysel, třemi písněmi na album přispěl Šimon Kukač, kterého již v současné sestavě nahradil kytarista Lukáš Palán, a uskupení doplňuje David Krátký na bicí. Kapela hrála na festivalech, jako jsou Colours of Ostrava, Mighty Sounds nebo Beseda u Bigbítu a podnikla několik turné po Česku, ale i Slovensku a Polsku. V současnosti Role připravují druhou desku a nadále zastávají spíše DIY přístup.

Jeden z nejvýraznějších debutů za poslední roky. Pražská kytarová kapela se zničehonic zjevila s albem, které se v mnohém stalo výpovědí její generace. Kapela Role po mnoha letech, kdy na české indie scéně dominovala angličtina, přišla s českými texty a znělo to skvěle a přirozeně. Ovlivnila tím i kapely, které přišly po nich, jako Dukla nebo Good Times Only. 

Ondřej Selner pro hudební server Musicserver.cz v roce 2016 o desce napsal: „Rána jsou jedním z nejmilejších překvapení roku. A to nejen proto, že od první do poslední písně dokáží bavit, ale hlavně proto, jak zní jako celek – netradičně a tradičně zároveň. Právě postavením těchto dvou poloh proti sobě se kapele Role podařilo vykřesat originální a přesto přístupný zvuk. Vyzdvihnout zvlášť to chce i některé další jednotlivosti: Atypický zvuk kytar, dandyovský zpěv a také na debut nesmírně vyspělou lyrickou složku, protože ta má na výsledném pozitivním efektu lví podíl. Texty dokážou pobídnout k zamyšlení, pobavit, ale i překvapit. Role s nimi pracují sice minimalisticky, zato nesmírně obratně a s tak akorát dávkovaným, fungujícím patosem: Tohle je tanec, který se tančí, když tě nikdo nevidí. A slova, co ti říkám, jenom, když tu nejsi. Zkrátka Rána je symbiotická zvuková a textová souhra s trochou básnických obratů, ladně balancující na hranici alternativy a popu.“

Datum vydání: 3. 12. 2016
Celkový čas: 38:59 minut
Skladby: 1. Ztracená, 2. Nevadí, 3. Když tě nikdo nevidí, 4. Kitty, 5. Odpovědi, 6. Lazarská, 7. Vzkazy, 8. Iris, 9. Příběh, 10. Každodenní

Richard Sysel: Udělali jsme to nejlepší, co bylo v našich silách

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal frontman a hlavní autor Richard Sysel.

Co vás jako první napadne, když se řekne Rána?
Naše deska samozřejmě. Je to tak dávno, že už si to moc nepamatuji. Důležité je, že těch významů je spousta a překrývají se, co se názvu týká, a byla to podstata i období jejího vzniku, kdy se řada věcí překrývala.

V době, kdy na české scéně dominovala angličtina, jste přišli s českými texty, byl to záměr a řešili jste to?
Neřešili jsme to vůbec, texty v češtině jsem psal přirozeně. V angličtině nejsem silný v kramflecích a to sdělení je pro mě důležité, takže angličtina vůbec nebyla ve hře. Navíc, čeština se používala v hudbě vždycky a nemyslím si, že by zrovna naše deska byla zásadní přelom, možná jen v tom konkrétním žánru.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte?
Vnímám to tak, že jsme v té době udělali to nejlepší, co bylo v našich silách. Samozřejmě, že jsme byli limitovaní tím, co jsme uměli a znali, a podle toho to také vypadá. Navíc, já svoje staré věci neposlouchám, protože při jejich vzniku nad nimi strávím tolik času, že se tím dál nezaobírám nebo si desku nepřipomínám poslechem, je to pro mě uzavřená kapitola a posouvám se dál.

Je něco, co byste na té desce, s odstupem času změnil, popřípadě existuje nějaká skladba, která by na ní být neměla a naopak?
To asi vždycky, protože se snažím věci propracovávat do detailu a nejlépe, jak umím, ale vždy je to poměrně komplexní proces a těžko se v něm vracet, v jednotlivých fázích. Asi bych určitě udělal něco jinak, ale takhle o tom nejde přemýšlet. V té době jsme do toho dali vše, co jsme mohli.

Co nám můžete říci o obalu alba?
Obal dělala Kamila Stehlíková a myslím si, že dobře vystihuje tu vrstevnatost a více významovost jak textů, tak názvu desky.

Mohl byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Veselé je to až takto zpětně. Plán byl takový, že to natočíme velmi rychle, že to natočíme za tři dny a že to bude během měsíce venku. Nakonec se to prodloužilo na rok a bylo to o dost náročnější, než jsme si mysleli.

Zdroj fotografií: Archiv kapely Role a Tereza Kunderová