50 nejlepších českých alb: Nejslavnější česká kapela ve světě? Blackmetaloví Master's Hammer

Jaká je nejslavnější česká kapela v zahraničí? Jedním z nejvážnějších adeptů je kultovní blackmetalová parta Master’’s Hammer kolem frontmana Františka Štorma. Jejich debutové album Rituál je považováno ze jednu ze stěžejních nahrávek světové blackmetalové scény a vlastně vůbec nevadí, že je v češtině. Naopak jí to pro zahraniční metalové fanoušky dodává exotičnost. 

Skupina Master’s Hammer vznikla v roce 1987 v tehdejším Československu. Už tehdy budila zájem posluchačů, vydáním desky Ritual (1991) pak dospěla do zasloužené kategorie kultovní. V roce 1994 deska vyšla dokonce celosvětově. Rituál je deska s uhrančivou atmosférou a i když se to na ní jen hemží peklem, satanem, pentagramy a krví, je to v tom cítit i sympatická dávka nadhledu, že to celé není bráno zase tak úplně vážně. Následovala neméně úspěšná alba Jilemnický okultista (1992) a Vracejte konve na místo (2012). Za nahrávku Vagus Vetus (2014) obdrželo seskupení cenu Anděl za nejlepší album v kategorii Hard & Heavy. Následovala nahrávka Formulae (2016) a zatím posledním počinem kapely je pět let stará deska Fascinator.

Nejlepší metalová nahrávka všech dob

Hudební publicista Honza Filip pro hudební portál Fobiazine v recenzi na reedici alba před 10 lety uvedl: „Nemyslím si, že by ještě existoval nějaký metalový fanoušek, který by Ritual neslyšel. Od jeho vydání letos uplynulo dvaadvacet let, takže už zasáhl několik generací a dovolím si tvrdit, že jim učaroval stejně jako nám, pamětníkům dob, kdy Master’s Hammer dokonce koncertovali. Je tedy otázkou, zda notoricky známé skladby znovu popisovat. Texty jsou antikřesťanské, satanistické, rouhačské, okultní, mystické… a naprosto skvělé! Franta Štorm už před více než dvaceti roky disponoval velkou slovní zásobou, ale hlavně citem pro rýmy a český jazyk vůbec. Jistě, že dnes řada jeho textů může působit úsměvně, ale já i moji kamarádi si je pořád rádi řveme, většinou po konzumaci čehosi lihového. Jo, abych nezapomněl, pro mě je Ritual nejlepší metalová nahrávka všech dob!!! Že jsem vynechal slovo česká? Ano, správně, protože není na světě album, které bych slyšel vícekrát, není na světě deska, kterou bych měl v tolika exemplářích a není na světě nahrávka, která by mě bavila víc.“

Datum vydání: 1991
Celkový čas: 40:03 (vinyl), 50:25 (CD)
Skladby: 1. Intro, 2. Pád Modly, 3. Každý Z Nás…! 4. Ritual,  5. Géniové, 6. Černá svatozář, 7. Věčný návrat, 8. Jáma Pekel, 9. Útok / 1994 bonus tracky:  Zapálili jsme onen svět, Vykoupení 

František Štorm: Black metal je pořád v plenkách 

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal frontman kapely František Štorm

Co vás jako první napadne, když se řekne Rituál?
Pořád si myslím, i po těch letech, že to album je přeceňováno a už jsem se k tomu mnohokrát vyjadřoval. Je ale zřejmé, že tento kultovní status je dílem našich fanoušků, takže já jim to už nechci vymlouvat a už je to na nich, už to žije svým životem.

Na druhou stranu, vy jste jedna z mála českých kapel, která nahrála desku, ceněnou nejenom v Čechách, ale i ve světě.
Přeceňovanou. Ale je to věc názoru, samozřejmě to nebudu nikomu vymlouvat. 

Album mělo velký ohlas i v zahraničí, zaskočilo vás to?
Ten úspěch nebyl hned, bylo to tak, že ta deska vyšla u Monitoru, což byl label spojovaný spíš s popem a řekněme rokenrolem, punkem. V době, kdy vyšla tahle deska, jsme měli pořád ještě větší úspěchy se zasíláním demokazet na západ. Kazeta se zabalila normálně do obálky a poslala, my jsme za to dostali nazpátek nějaké jiné demo, a to nás bavilo trochu víc, než nějaká studiová nahrávka. Dokonce nedlouho po vydání desky jsme si sedli s kapelou ve sklepní zkušebně, poslouchali tu kazetu a říkali si, že je pro nás i syrovější a zajímavější. Tehdy zvukově.

Když říkáte, že ta deska je podle vás přeceňovaná, je něco, co byste změnili?
Ne, to nešlo. To se tak rádo říkává, že člověk by něco dělal po těch letech jinak, ale je to spíš recept na to, co dělat teď. Takže nechal bych to tak, jak to je.

Co nám můžete říct k obalu desky?
Obal desky vzniknul z fotografie z Divoké Šárky. Nám to tam připadlo takové studené, hodně odtažité, vlastně k té muzice to nějakým způsobem pasovalo, takové odosobnění. A krajina, divoká krajina, ta nás vždycky strašně vzrušovala.

Jak na rok 1991 vzpomínáte?
To byly doby, kdy jsme ještě všichni byli normální, pak všichni, co se v té kapele nějak namočili, nějakým způsobem odpadli. Je mi to líto, je to škoda, že ti lidé třeba nezůstali u muziky. Tehdy jsme drželi pohromadě, a to myslím, že bylo to nejcennější.

Black metal v Čechách byl v tu dobu v plenkách, vzpomínáte si, jak vás vnímalo nerockové nebo nemetalové publikum?
Já jsem se odjakživa stýkal s muzikanty všech žánrů, takže jsem byl trochu považovaný za exota, že jsem si najednou vybral podivný black metal. Sám jsem se tomu i divil, protože jsme poslouchali dost rozmanité spektrum hudby. A to, že byl black metal v plenkách, je docela pěkné přirovnání, on je pořád, ale to nevadí.

A jedna taková velmi netradiční otázka na závěr, co nějaká vtipná historka z natáčení desky?
Těch vtipných historek byla velká spousta. My jsme to natáčeli v Ostravě ve studiu C u Radima Pařízka, který nám vyšel úžasně vstříc a zvučil nám to Miloš Dodo Doležal, kytarista z Vitacitu.  My jsme tam bydleli, protože to byl velký objekt. Když se to celé masterovalo, Miloš nám dával stříhat dvouvteřinové pásky, což bylo asi 20 cm. Muselo to být šikmo zastřižené, aby to ta magnetofonová hlava nějak nepomuchlala. Ale to asi není moc vtipné, že jo. Kolikrát jsme se tam třeba pozvraceli, to říkat nebudu, protože bych musel něco říci i o sobě. Dovedete si to představit?

Takže jste při natáčení docela pili, předpokládám…
Musím se přiznat, že trošku. Ono to ve studiu nejde, i když byli i tací, kteří požili. Ale samozřejmě během práce to nešlo ani tehdy.

Zdroj fotografií: Archiv Master’s Hammer