50 nejlepších českých alb: Nejtvrdší elektronická kapela podala výpověď o temné straně začátku devadesátých let

Poprvé o sobě dali vědět z kraje devadesátých let jako Vanessa del Rio. V obecném zmatku doprovázejícím pád komunismu na sebe v roce 1990 v Praze narazili dva lidé, kteří se mohli seznámit pouze v ten konkrétní čas a na tom konkrétním místě. Daniel Rodný, geniální programátor z ortodoxní židovské rodiny a Samir Hauser, chlapík z česko-iráckého manželství, jehož otec byl vysoký důstojník v armádě Saddáma Husajna.

Na své druhé desce přešla pražská elektronická kapela Vanessa k češtině a natočila nekompromisní výpověď o temné straně začátku devadesátých let. Hudebně šlo o apokalyptické EBM, které díky talentu skladatele Daniela Rodného mělo silné hudební nápady a energickou intenzitu. Základem alba jsou ale depresivní texty frontmana Samira Hausera o sebevraždě, rasismu, vyvrhelech doby a tvrdých drogách. A i když je Samir bral především jako provokaci, byl do té míry sugestivní, že z toho dodnes běhá mráz po zádech.

Spojení Rodného nadšení pro elektronickou hudbu a Hauserova textařská genialita, podpořená také absencí jakýchkoli zábran, daly vzniknout veleúspěšným albům Disco Bastards, Flashback a Monogamy, které dodnes ovlivňují každého, kdo si jde v Čechách koupit jakýkoli elektronický nástroj. V roce 1993 vyhrála skupina s klipem ke skladbě Prokopat se ven cenu evropské MTV Local Heroes. Ačkoliv se kapela samotná ke hnutí EBM (electronic body music) nikdy příliš nehlásila, v domácích podmínkách zcela jasně platila za lídra tohoto především koncem osmdesátých let populárního žánru. V kapele se během posledních let vystřídala řada muzikantů a spolupracovníků, za zmínku stojí určitě respektovaný producent John Fryer, který v minulosti pomohl Depeche Mode nebo Nine Inch Nails, Vanesse produkoval album Antidotum. Poslední, sedmá nahrávka Ghost Army pak vyšla v roce 2019. Současnou sestavu tvoří zpěvák Samir Hauser, klávesista Miroslav Papež aka Moimir Papalescu a bubeník Jaroslav Stuchlý.

Aleš Levý z hudebního fanzinu R.U.M. v recenzi na album uvedl: „Mám pocit, že něco tak bestiálního a nenávistného v naší zemi už nikdy nespatří světlo světa. Stačily dva roky od vydání prvního alba a ledy se neskutečně hnuly. Samir s Danem se osamostatnili, název kapely zkrátili a svému projektu nasadili tu pravou masku. Album Flashback se stalo kultem! Pro svou tvrdost, zákeřnost, zlost, podlost… Hlavní úlohu hrají (ukrutně) tvrdé samply, temné klávesy a především podlý Samirův vokál. Desku produkoval Dušan Vozáry (Oceán), jenž si tvrdost materiálu nesmírně pochvaloval. To však ještě netušil, že stojí z pohledu české EBM u historického momentu (i když členové Vanessy popisovali svůj styl jako techno-core). Samotnou kapitolou kapely se staly texty a především Flashback nabízí vskutku peprná slovní spojení, která v devadesátých letech prošla snad jen díky uvolněnosti doby. Ať je to, jak chce, drogy měly na vzniku tohoto alba svůj podíl, což Samir několikrát v rozhovorech přiznal a vždycky nezapomněl připojit nějakou drsnou vsuvku. Nesmrtelným hitem se stala úvodní skladba Prokopat se ven, která se dočkala rovněž skvělého (na svou dobu) klipového zpracování. Najdou se tu však ještě mnohem peprnější hity. Příkladem je především brutálně upřímná Láska smrdí a rasismem zabývající se Bílá moc. Flashback je neskutečně brutální album, ale zároveň revoluční a na svou dobu také nesmírně originální. Vanessa se stala nejtvrdší českou kapelou…“

Datum vydání: 1992
Celkový čas: 37:17 / 62:31 minut
Producent: Dušan Vozáry
Skladby: 1. Prokopat se ven, 2. Pearl Harbor, 3. Láska smrdí, 4. Flashback, 5. Vyvrhel, 6. Bílá moc, 7. Kolumbie, 8. A Space Between / Bonus Live 91–92: 9. Red Light District, 10. Veřejná Podoba, 11.Bird’s Coming, 12. Nudná Hra, 13.Only Hate Is Real, 14.Virgin’s Scream

Samir Hauser: Co jsem vypouštěl z huby ve dvaceti, bylo naivní

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal zpěvák a textař Vanessy Samir Hauser.

Co tě jako první napadne, když se řekne Flashback?
To, co mě napadlo jako první, bych asi neměl říkat. Bylo to hektické nahrávání v bratislavském studiu Opus, psal se rok 1991. Svoboda, nějaké drogy tam byly, mládí, samé fajn věci.

Jak vznikl obal alba?
Já jsem také dlouho nevěděl, co to je. Dělal ho náš tehdejší výtvarník Michal Poupě a je to zdeformovaný portrét francouzské zpěvačky Vanessy Paradis.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáš?
Tu desku jsem v podstatě celou neslyšel od té doby, kdy vznikla. Na koncertech jsme z ní hráli asi jen tři věci. Určitě bych toho udělal spoustu jinak. Když se na to dívám optikou padesátiletého chlápka, co jsem z huby vypouštěl ve dvaceti, je takové trošku naivní.

Jak vzpomínáš na rok 1992, kdy album vyšlo?
To byla léta nekonečného mejdanu, který trval asi tři roky. Začal hned po revoluci, Praha smrděla falešnou nadějí a všichni si mysleli, že to bude trvat nekonečně dlouho. Spousta lidí ani nevěděla, že se po drogách umírá. Jak nebyl internet, tak si lidi mysleli , že jsou nesmrtelní. Bylo to vlastně fajn.

Mohl bys nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Umřel mi tehdy jeden kamarád, když zrovna přicházel heroin do Čech. On si koupil nějaký silný heroin a přišel na mejdan, kde byli všichni na perníku. On tam umřel, oni to nepoznali a bavili se s ním celý den, protože byl pro ně dobrý posluchač a neskákal jim do řeči, jak byl mrtvej. Pořád tehdy někdo umíral, už s tím byli otravní.

Zdroj fotografií: Archiv Samira Hausera