50 nejlepších českých alb: S kapelou v nejlepší formě natočil Vladimír Mišík progresivní nahrávku

Na své druhé sólové desce se Vladimír Mišík vydal od spíše folkového debutu k rockově plnokrevnému soundu. Sekundovala mu k tomu skvělá doprovodná kapela Etc… plná prvoligových muzikantů. Výsledkem byla ve své době a v kontextu tuzemské scény velice progresivní nahrávka. I přes řadu aranžérských vychytávek je základem ale pořád Mišíkův charismatický vokál a silné texty, včetně těch od básníků Josefa Kainara a Václava Hraběte. Album navíc obsahuje legendární baladu Variace na renesanční téma, což je bez debat jedna z nejsilnějších skladeb české hudební historie. 

Vladimír Mišík je český zpěvák, hudebník a zakládající člen kapel Blue Effect a Etc… Hudbou se začal zabývat již během studia na učilišti, kde založil svou první hudební skupinu Uragán. Po dokončení studia se ale kapela rozpadla a v následujících letech se postupně angažoval v různých skupinách včetně The Matadors, kde se začal hudbě věnovat na profesionální úrovni. V roce 1968 byl u začátků kapely Blue Effect, která mu přinesla první větší popularitu. S tímto uskupením natočil album Meditace, ovšem brzy po vydání alba jej opustil. Prošel několik kapelami, až v roce 1974 založil svou skupinu Etc… S ní vydal od roku 1976 deset studiových alb, živá alba a kompilace. Společně s hudebníky kolem Petra Ostrouchova v roce 2019 nahrál album Jednou tě potkám, za které v roce 2020 získal šest cen Anděl. Zatím posledním albem, opět s mladými hudebníky, je Noční obraz z roku 2021. V tomtéž roce pak hudebník oznámil, že ze zdravotních důvodů přestává koncertovat. 

Kapela, která neměla konkurenci

Tomáš Rozkovec v recenzi na vinylovou reedice alba v roce 2020 pro Musicserver.cz mimo jiné uvedl: Aby neustrnul na místě, obklopil se při tvorbě nového materiálu skvělými muzikanty. Ti posunuli jeho tvorbu zase dále, řekněme k modernějšímu stylu. Na rozdíl od Jedničky je zde znát větší příklon směrem ke slovanské, respektive ke keltské melodice, s přesahem do barokně renesančních vyhrávek. V každém případě byli tehdejší Etc… kapelou, která instrumentálně neměla konkurenci. Nové kousky měly neuvěřitelný náboj. Na tehdejší dobu rockově a energicky znějícím písním s pulsující, místy až funkovou rytmikou dominovaly hravé, chvílemi až pohádkové housle Jana Hrubého. Změkčovaly tandem kytarových hříček Petra Pokorného s nepřeslechnutelnou basou Jiřího Veselého. Vše doplňovaly technické bicí Jiřího Šustery. Samozřejmě, um muzikantů by neudělal úspěšnou desku, kdyby na ní nebyly skvěle napsané skladby. Na nich měl Mišík lví podíl (jmenujme například skvělou Ty II či Taxůvku jsme chytli). Když k tomu přičteme zhudebněné básně Václava Hraběte, Josefa Kainara či Vladimíra Merty, dostaneme naprosto nevídaný výsledek.

Na dnešní dobu je až neuvěřitelné, že toto album mělo problémy s tím, aby vůbec vyšlo. Provázely ho nesmyslné průtahy. A věřte nebo ne, nestály za tím ekonomické důvody. Schvalovací komisi se tehdy nelíbil původní titul Královský večer, což je název Kainarovy básně a původní skladby, která se z výsledného kompletu kamsi vytratila a své místo našla až po deseti letech na desce 20 deka duše. Stejně těžké je pochopit, proč z kolekce vypadla píseň Šero v kavárně s textem Jiřího Suchého, která se objevila až na CD jako bonus. Studiový mix Jana Spáleného šel tehdy do lisu bez názvu a nakonec získal jen lakonické označení Etc… 2. Znamení doby! chtělo by se po krylovsku zvolat. Leč bohužel velmi smutné doby.

Datum vydání: 1980
Celkový čas: 38:10 minut
Skladby:  1. Nejlepší ženská našich dnů, 2. Ty II., 3. V hotelu Belveder je dnes tanec, 4. Jam Session,  5. Taxůvku jsme chytli, 6. Sochy, 7. Na okraji, 8. Variace na renesanční téma, 9. Sladké je žít + bonus na reedici z roku 1997: Šero v kavárně 

Vladimír Mišík: Ohlas publika byl vřelý a tlak bolševika nebyl tak tvrdý

Na otázky Večerní show odpovídal Vladimír Mišík

Co vás jako první napadne, když se řekne ETC… 2?
Že v už předtím vyšla jednička, tak trochu sólová deska, kde už hráli částečně někteří muzikanti, posléze Etc…. A  dvojka byla první deska kapely ve složení, ve kterém jsme tenkrát hráli. A ještě byly takové peripetie, všelijaké zákazy, za písničku pana Suchého. Bylo to takové komplikované, název taky neprošel, takže se desky začaly číslovat. 

Jak se ta deska původně měla jmenovat?
Královský večer. 

Jak z dnešního pohledu nahrávku vnímáte a hodnotíte?
Přiznávám se, že dnešní úhel pohledu na to nemám, protože své nahrávky neposlouchám. Ale myslím, že na svou dobu je to nahrané velmi přijatelně a kapela byla v top formě, a to i koncertně. Myslím, že to album je zdařilé, je to teda kapelová deska, je tam víc autorů, měli jsme dokonce hosta, Honzu Koláře.

Co nám můžete říct k obalu alba?
Ten dělal Míra Jiránek a domnívám se, že to je možná jediný obal, který nedělal Karel Haloun, náš velký kamarád. Míra Jiránek je taky kamarád, udělal plakát v rámci školního cvičení – myslím na UMPRUM – a na něm byly housle plovoucí v mlze. A tak jsme s ním domluvili, že by mohl udělat obálku v tomto duchu. Takže na obalu té desky je kytara, louže a noha.

Změnil byste na té desce něco?
Víte, to je, jako byste chtěl měnit své vlastní děti. Třeba kniha nebo jakýkoliv artefakt, jako hudební album, když je hotové, tak už vlastně nemá cenu do toho šahat. V té době nebylo to nahrávací studio úplně úžasně vybavené, jako jsou ta dnešní. Možná tu desku trošku vylepšit nějakým masteringem, trošku upravit zvuk, ale to je jediné. Je to, jako když si někdo učeše rozcuchané vlasy, takže je to taková kosmetická záležitost, někdy i komická.

Skladba Šero v kavárně na album původně neprošla. Co na ní tehdejšímu režimu tak vadilo?
Autor, Jiří Suchý. On se tenkrát dostal do problémů, jako občas mnozí z nás, takže zrovna byl v módu zákazu, takže tam ta skladba nebyla a objevila se až na reedici, která vyšla po 20 letech. 

Jak vůbec vzpomínáte na dobu, kdy jste tu desku točili, kdy vznikala?
My jsme byli takzvaně žánr, který nebyl soudruhy příliš vítaný, ale na druhou stranu jsme byli ještě daleko do zákazu. Jezdili jsme na koncerty a různé festivaly, ohlas publika byl převážně velice vřelý, takže jsme si to, co se týče muzicírování a muzikantů, užívali. A tlak bolševika ještě nebyl tak tvrdý, to začalo až o pár let později. 

11.(bude zveřejněno 27. září v 16.30 v éteru Expres FM a na našem webu)
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!
21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3