50 nejlepších českých alb: Skvělé album jako následek tvůrčí krize producenta Dné

Čtyřiačtyřicáté místo našeho unikátního žebříčku nás přivádí do roku 2016. Producent Ondřej Holý, který vystupuje pod uměleckým jménem Dné, tehdy vydal svůj debut These Semi Feelings, They Are Everywhere. Deska byla vyvrcholením dlouholeté tvůrčí krize. Dné použil omezené vyjadřovací prostředky, klavír a tleskání.  

Dné v letech 2009-2013 vydal čtyři EP prostřednictvím různých vydavatelství a odehrál přes 50 koncertů. Od roku 2010 pracoval na své debutové desce. Nahrávka vzbudila pozornost medií jako Noisey, C-heads, Nowness nebo Wonderland. Krátce na to získal Dné ceny Vinyla a Apollo za Album roku a Anděla za Elektronické album roku. Složil také hudbu k dokumentárnímu filmu HBO Nic jako dřív (Nothing like before), soundtrack vyšel v dubnu 2018.

Debutové album producenta Ondřeje Holého alias Dné zcela zaslouženě získalo ceny Apollo a Vinyla za nejlepší desku roku 2016. Nahrávka s vtahující a velmi intimní atmosférou levituje někde na pomezí ambientní elektroniky, filmové hudby a soudobé klasiky. Album vznikalo pět let a na jeho počátku byla dlouhá tvůrčí krize. Sám Dné přiznal, že jej téměř neomezené možnosti dnešní hudební produkce děsí, a proto se nakonec rozhodl omezit své vyjadřovací prostředky. Celé album tak stojí na dvou základních prvcích – klavíru a tleskání rukou. Za zmínku stojí i fakt, že deska vyšla na německém labelu Majestic Casual Records a vzbudila po zásluze ohlas i v zahraničí.

Hudební publicista Vojta Tkáč v recenzi pro hudební magazín Headliner mimo jiné napsal: „Dné je umělec, který dokazuje, že chvilková ztráta vůle ani pochybnosti nad sebou samým nejsou překážkou k tomu splnit si sny. Výsledek jeho několikaletého snažení vyústilo v dílo, které dodává sebedůvěru všem, kteří někdy přišli o naději. Pojednává o maličkostech i chvilkových pocitech, od nichž se v každodenním životě nedá oprostit. Díky spolupráci s labelem Majestic Casual Records si dné vysloužil zaslouženou celosvětovou pozornost a jeho tracky zaznamenávají na YouTube a Spotify statisíce poslechů. These Semi Feelings, They Are Everywhere jsou velmi křehké, přesto nehrozí, že by se rozsypaly na kousky. Poslouchal jsem je po cestě vlakem do Berlína, při procházkách noční Prahou, u práce i ráno hned po probuzení. A ať se snažím jakkoli, nedokážu najít slabý moment.“

Datum vydání: 18. 11. 2016
Celkový čas: 30:20 minut
Skladby: 1. Meeting Points At 2AM, 2. Public Making Out Is Like Ugh, 3. Driving a Car While Listening to Bill Burr’s Podcast, 4. Stay Clothed Though feat. C.Monts, 5. Friends Cleanse, 6. More Like It, 7. Reality Swallows Pusheen Cats, 8. Asos Model Crush, 9. Unnecessary Conversations, 10. Kitchen Cry

Dné: Album je pořád fajn a nic bych neměnil

Co vás jako první napadne, když se řekne These Semi Feelings, They Are Everywhere?
Asi pocit štěstí a úlevy, že jsem to album vydal. V té chvíli mi bylo dobře a byl jsem spokojený. A co se názvu týká, tak je to spíš na vysvětlující tiskovou zprávu.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte? Je něco, co byste změnil?
S nahrávkou jsem spokojený. Když jsem ji dělal, tak jsem si říkal, že zvuk piana a tleskání je taková nadčasová věc, že to bude znít dobře i za pět nebo deset let. Nějakým způsobem pro mě zapadá do doby, kdy vznikla. Pořád je pro mě fajn a nic bych neměnil.

V jednom rozhovoru jste říkal, že vás děsí neomezené možnosti dnešní hudební produkce, proto jste se rozhodl omezit své vyjadřovací prostředky, pořád to platí?
Neplatí, protože já jsem v tu chvíli ani neměl peníze na nějaké hudební nástroje, takže jsem to omezil jak myšlenkově, tak i vlastně těmi možnostmi, které jsem měl. Od té doby jsem si nějaké věci nakoupil a nová deska, která vyjde v létě tohoto roku, bude mít už větší hudební rozpětí. Dalo mi také práci se v tom zorientovat, ale dopadlo to dobře.

Album vyšlo v roce 2016, jak vzpomínáte na dobu, ve které jste ho nahrávali?
V porovnání s tím, jakou hudbu dělám dnes, velké rozdíly nevidím. Všechno mi trvá stejně dlouho, protože nemám hudební vzdělání a neznám šablony, které by se měly používat. Tak na ně přicházím sám, přestože jsou jasně dané. Takže nevýhoda je, že jsem líný se to doučit. A kromě toho, že mi to dlouho trvá, mě nic jiného nenapadá.

Mohl byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Když jsem v roce 2013 natáčel piano ve studiu, byl tam se mnou kamarád a měl fotoaparát, že mě ve studiu natočí do plánovaného dokumentu. Nakonec se nic nepoužilo, ale pamatuji si, že jak jsem natáčel to piano, muselo být ticho a on chodil kolem mě a neustále tím foťákem zaostřoval. To zaostřování způsobilo ve výsledné nahrávce zvuky, které tam neměly být, museli jsme je postprodukčně vystřihávat. To bylo samo o sobě zajímavé rozhodnutí, které snad už nebudu muset dělat. Poučení pro ostatní: Pozor na to, když natáčet ve studiu, tak jen za sklem nebo na telefon! 

Zdroj fotografií: Archiv Dné