50 nejlepších českých alb: Straka v hrsti Pražského výběru se stala kultem dávno před oficiálním vydáním

Zatímco sestavování celého našeho žebříčku provázely celkem velké diskuze, na prvním místě jsme se shodli docela snadno. Album Straka v hrsti má totiž všechno, co má dokonalé album mít a ještě něco navíc. Historie téhle desky je poměrně komplikovaná: Album bylo nahráno už v roce 1982, ale protože skupina byla následně na několik let zakázána komunistickým režimem, oficiálně vyšlo až v roce 1988. Mezitím se ale nahrávka šířila mezi lidmi na nelegálních kopiích a stala se tak naprostým kultem mnohem dřív, než regulérně vyšla.

I když Pražský výběr byl původně čistě jazzrockový projekt Michaela Kocába, na začátku osmdesátých let vznikla jeho nová legendární sestava, kdy Kocába doplnili kytarista Michal Pavlíček, baskytarista Vilém Čok a bubeník Jiří Hrubeš. Všichni byli fantastičtí muzikanti, a to jim umožňovalo se naprosto neotřele a invenčně „zmocnit“ tehdy moderních žánrů, jako byla nová vlna nebo punk rock a vytvořit svůj vlastní originální styl. Výsledkem bylo album Straka v hrsti, které je doslova napěchováno silnými muzikantskými nápady, od začátku do konce fantasticky šlape a má skvělý zvuk. A i když texty jsou často v nesmyslné „svahilštině“, případně jsou to lehce bizarní hříčky z pera Františka Ringo Čecha, deska má silnou a semknutou atmosféru, která s naprostou stejnou intenzitou funguje i dnes, více než čtyřicet let od jejího vzniku.

Datum nahrání: 1982
Datum vydání: 1988
Celkový čas: 41:26 minut
Skladby: 1. Hrabě X, 2. Na Václavském Václaváku, 3. Straka v hrsti, 4. Pražákům je hej, 5. Můj koníček, 6. Bangabasava, 7. S.O.S., 8. Zubatá, 9. Tango Ropotámo, 10. Proč jen já, 11. Nádraží

„Prostě Pražský výběr”

Jakub Lepš u příležitosti výročí vydání alba pro server Hudebníknihovna.cz mimo jiné napsal: Album to je nejen legendární, což mají na svědomí zejména okolnosti jeho vzniku a následný zákaz vydání (deska vyšla oficiálně až v roce 1988), ale zejména skvělé – a přibývající roky jeho kvalitu jen potvrzují. Nepochybně lze tvrdit, že pokud by podobná nahrávka vznikla ve stejné době v Anglii či USA, měla by své místo ve světové rockové historii jisté, takto na ni bohužel zbývá „pouze“ nálepka jednoho z nejlepších českých hudebních počinů všech dob.
A čím si to zasloužila? Tak v první řadě geniální fúzí, kterou nelze nazvat jinak než „prostě Pražský výběr”. Na rozdíl od většiny tvrdého rocku 70. let tu v zásadě nikde neslyšíme bluesové motivy, taktéž písničkářsky pojatý folkrock tu nemá místo, na druhou stranu se ale zároveň nejedná o uplatnění Kocábova studia klasické hudby. Ať už by se v roce 1983 plošně zakazovaly české rockové skupiny, nebo ne, přiznávám, že pokud bych měl na starosti cenzuru já, tak Straku určitě ven nepustím. Co to je noční jáma? Narážka na noční zasedání ÚV KSČ? Ánimátó je vončó – to animátó je určitě nějaká zakázaná prasárna, co? Jak vlezu do sklepa, krysy už jsou tady – to je fakt o krysách ve sklepě, nebo nějaký odkaz na disidenty z Charty zaměstnané v kotelně? Významu textu Nádraží už vůbec nerozumím a za svahilštinou typu Bangabagasava Zupa se nepochybně skrývá zakódovaná provokace. Jistota je jistota, tohle radši zakážeme. Z dnešního pohledu lze říct, že Nobelovu cenu za literaturu asi Pražský výběr nečeká, nicméně takto si představuju ideální rockové texty – zábava, ironie, neobvyklé obraty v kombinaci s jasně zapamatovatelnými slogany, nulový objem trapnosti a slova přesně sloužící tomu, co je tu hlavní – tedy hudbě. Tuší někdo z vás, co Kocáb, Pavlíček, Čok, Hrubeš a Kryšpín v 80. letech jedli, pili či kouřili? Jestli ano, tak vás prosím: Natrhejte to, namíchejte to, ubalte to, uvařte to a podstrčte jim to, než případně začnou nahrávat novou desku.

Michael Kocáb: Tehdy jsme hodně provokovali. A rádi. 

Na naše otázky odpovídal frontman Pražského výběru Michael Kocáb

Michaeli, gratulujeme vám k prvnímu místu v našem žebříčku!
Jsem nesmírně šťastný a určitě bude šťastný také Michal Pavlíček, s kterým jsme to dělali společně a který je momentálně nemocný, takže nemohl přijít. Pro nás to má ještě tu obrovskou cenu, že jsme, představte si, takovouto nějakou anketu nebo soutěž vyhráli už před 30 lety. Tehdy byl druhý Karel Kryl s deskou Bratříčku, zavírej vrátka. A teď se ta doba posunula, čili bych samozřejmě očekával, že lidé už zase zapomínají. Přežili jsme třicet let, tak jsem si říkal, že si budu muset odkontrolovat ještě tu další třicítku.

To album bylo nahrané již v roce 1982, ale vyšlo až o šest let později, můžete nám to vysvětlit?
My jsme ji točili asi nejvíc v roce 1982, připravovali už v osmdesátém prvním a dotáčeli a dodělávali nějak na přelomu roku 83. Jenže na začátku roku 1983 přišel od komunistů generální zákaz Pražského výběru, protože jsme tehdy hodně provokovali. A rádi.  Takže jsme si po hradeckém koncertu vysloužili zákaz doprovázený restrikcemi ze strany StB. Ta deska nemohla v žádném případě vyjít a již hotová nebo těsně před dodělávkou zůstala uzavřená. Naštěstí se našel nějaký redaktor nebo zaměstnanec studia Československého rozhlasu, který to vynesl, udělal z toho vlastně samizdatový titul, a ten se pak začal šíleně šířit. Určitě to šlo do počtu milionu, možná víc, protože to fakt bylo všude – šířilo se to tehdy na kazetách. Čtyři nebo pět let zákazu a velká setrvačnost, že tato deska je tady zakázaná, způsobily, že i když už jsme potom mohli, tak pořád ji nepovolovali. Takže vyšla deska Výběr a pak až teprve Straka v hrsti.

Proč se ta deska jmenuje Straka v hrsti?
Existují k tomu fakt jako obrovské příběhy. Někdy z kraje osmdesátých let mě oslovil Juraj Herz, že připravuje film – myslím, že s názvem Straka v hrsti, ale nejsem si úplně jistý. Historizující horor, ale zároveň přesahující do současného světa. Oslovil mě, abych pro něj udělal hudbu a zároveň vyjádřil naději, že to vlastně chce udělat na bázi té naší připravované desky. Což bylo výhodné v tom, že jsme mohli použít už nahrávky, které jsme měli,. Takže tam uslyšíte základy písniček, které lidi znají, ale jsou tam jiné texty, jiné melodie. Zároveň jsme v tom filmu i vystoupili a stala se z toho další skandální událost Pražského výběru, která však tentokrát zasáhla i tohoto slavného režiséra. Film šel rovnou do trezoru. My jsme s nejvyšší pravděpodobností přejali název z toho filmu, protože tehdy se to tak různě míchalo. Jiní režiséři nám mluvili do písniček, třeba režisér Krejčík, takže není úplně jasné, jak to vzniklo, jestli v nějaké společné domluvě, nebo to byl Herzův nápad. Ale je to celkem jedno.

Je pravda, že jste s nabídkou otextovat vaše skladby šli za Jiřím Suchým?
Ano, on má na desce skladbu Nádraží. Chtěl jsem od Jirky více textů, Michal Pavlíček to potom trošku blokoval. Ne, že by si nevážil těch textů, Jirka je geniální, ale protože měl pocit, že to není až tak rockové, syrové. Nechtěl jsem se na začátku hádat, tak jsme oslovili ještě Frantu Čecha. Přišel s těmi bizarními Zubatými, Hrabětem X, které měly výhodu velkých sloganů. To Franta uměl, je strašně vtipný. Pak jsem většinou začal textovat já, občas něco Michal i ostatní pomohli, ale ty protisocialistické šlehy byly ode mě.

Pražský výběr

Legendární rocková kapela, jejíž nejslavnější sestavu tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (kytara), Vilém Čok (baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), později nahrazen Klaudou Kryšpínem. Všichni tito hudebníci působí i v současné sestavě kapely. V letech 1982-1986 byla socialistickým režimem zakázána a následovala dehonestační kampaň Nová vlna se starým obsahem, která označila novovlnnou hudbu za nástroj ideologické diverze. Během své působnosti natočil Pražský výběr vedle kultovního alba Straka v hrsti, které se samizdatovým způsobem rozšířilo po celé zemi, i další alba a filmovou hudbu.  Má na svém kontě řadu vyprodaných sportovních hal, zahraniční koncerty a také celovečerní autobiografický film Pražákům je hej. Za připomínku stojí koncert Adieu CA k příležitosti ukončení okupace ČSSR sovětskou armádou, na kterém hostoval i Frank Zappa, koncert na Floridě pro kubánské uprchlíky, či koncertní turné 2012, které zhlédlo v součtu přes 100 tisíc fanoušků. 

1. Pražský výběr – Straka v hrsti

2. Peneři strýčka Homeboye – Repertoár
3. Tata Bojs – Futuretro
4. Tři sestry – Na Kovárně, to je nářez
5. J.A.R. – Homo fonkianz

6. Lucie – Černý kočky, mokrý žáby
7. Mňága a Žďorp – Made in Valmez
8. Flamengo – Kuře v hodinkách
9. Oceán – Pyramida snů
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3