50 nejlepších českých alb: Svou druhou deskou Wanastowi Vjecy potvrdily, že nejsou jen vedlejšákem poloviny Lucie

Když vyšlo druhé album kapely Wanastowi Vjecy, bylo jasné, že už ji nelze brát jen jako vedlejší projekt poloviny kapely Lucie. Tahle deska dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se na české poprockové scéně urodilo. Stylová pestrost, často odvážné aranže, sympatická drzost v textech a hlavně naprosto suverénní songwriting. Neslavnější skladba Sbírka zvadlejch růží je sice za ta léta poněkud ohraná ze zacykleného tuzemského éteru, ale objektivně řečeno je kompozičně v podstatě dokonalá. 

Wanastowi Vjecy je česká rocková skupina, která byla založena v roce 1988, původně jen pro účely dokumentu o punku v Československu. V sestavě Robert Kodym (zpěv a kytary), P.B.CH. (vokály a basa) a Adolf Vitáček (vokály a bicí) vznikl materiál, který se o tři roky později objevil na prvním albu s názvem Tak mi to teda nandey. To zaznamenalo velký úspěch a stalo se základem pro další tvorbu skupiny. Nejplodnější a nejúspěšnější období prožívala kapela v devadesátých letech, kdy vyšla klíčová alba Lži, sex & prachy (1992), Andělé (1996) nebo 333 stříbrných stříkaček (1997) obsahující hity jako Sbírka zvadlejch růží, Kapky krve, Nahá, Andělé, Kočárek, Vlkodlak nebo Kouzlo.

Energie a emoce 

Kapela se proslavila svými energickými a emotivními koncertními vystoupeními. Jejich hudba kombinuje prvky rocku, punku a popu a texty se často věnují osobním tématům. Skupina během své existence prošla několika personálními změnami, ale Robert Kodym zůstal stálým členem a hlavním skladatelem. I přes několik pauz a období nečinnosti se Wanastowky staly jednou z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších českých rockových kapel. V průběhu let získali řadu hudebních ocenění.

Deska, která se povede jednou za život 

Jan Průša z Musicserver.cz v roce 2007 na adresu alba mimo jiné prohlásil: Oproti debutu jsou Lži mnohem barevnější a pestřejší. Je to deska, která se povede jednou za život. Velké hity se střídají s experimentálnějšími kousky (Povídej, Medicindian Dance), vše do sebe dokonale zapadá a ani po letech není vyčpělé. Wanastowek bylo najednou plné rádio i televize a natočily se hned čtyři videoklipy. Sbírka zvadlejch růží, asi nejlepší love song, který Kodym napsal, se pořád hojně hraje. Kapela dovedla k dokonalosti svůj koncept obalů desky se svým logem, dvěma postavami a stylovým rámečkem a právem za něj dostala tehdejší českou Gramy. Hodnocení: 10/10

Datum vydání: 1992
Celkový čas: 49:14 minut
Skladby: 1. Lži, sex a prachy, 2. Kapky krve, 3. Sbírka zvadlejch růží, 4. Hele didi, 5. Povídej, 6. Seš brouk a nevim jakej, 7. Jsem nevinej, 8. Noční labuť, 9. Medicindian Dance, 10. Chameleon, 11. Nahá
Producent: Miloš Dodo Doležal

Robert Kodym: Snažili jsme se ze sebe vyždímat to nejlepší

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal frontman kapely a autor většiny písní Robert Kodym

Roberte, co vás jako první napadne, když se řekne Lži, sex a prachy?
Asi bych řekl, že veškerý ten věhlas, který ta deska získala v době, kdy vyšla, a vlastně celých těch 30 let, je to takové barevné.

Jak tu nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte?
Byla to taková zvláštní situace, protože kapela Lucie, ve které jsem tehdy působil, přestala fungovat. A my jsme si s kolegou P.B. CH. říkali, že nám vlastně nezbývá, než všechno vsadit na jednu kartu. Snažili jsme se ze sebe vyždímat to nejlepší, bylo to hodně ambiciózní a velkorysé.

Co nám můžete říci k obalu alba?
Ten obal jsem vymyslel já a musím říct, že úplně do každého detailu, hodně jsem si nad tím lámal hlavu, a protože mívám sklony k přehánění, tak pestrost obalu je velepestrá, ale jsem rád, že to tak je. Dokonce jsme za ten obal dostali cenu Grammy. Ten obal má jedinou vadu, a sice že je na něm milion ingrediencí. A jednou z nich jsou černé a bílé kočky, které měly symbolizovat tu monádu, ten symbol jin a jang a mě nenapadlo, že můžou na focení přinést dlouhosrsté kočky. Prostě pokud tu desku někdo máte doma, tak si tuhle vadu musíte odmyslet, měly být krátkosrsté, je to opravdu velká chyba, jsou to angorské kočky a spíš to měla být egyptská bílá nebo Mikeš z Hrusic.

Deska vznikala v roce 1992 na pozadí rozpadající se Lucie. Jak na tuhle tu dobu vzpomínáte? Bylo to asi dost hektické být rozkročený ve dvou velkých kapelách…
Bylo to hodně náročné, my jsme za sebou měli takový výlet rychlovýtahem do nejvyšších pater showbyznysu a vlastně jsme na to vůbec nebyli připravení. A nikdo nám o tom nic neřekl, jako že budeme totálně přepracovaní a že budeme cestovat už jenom ponorkou. Je to takové až úsměvné, ale takhle to tenkrát bylo. Jsem vlastně rád, že v tom období potom, když se zase Lucie dala dohromady, vznikla její nejvýznamnější deska Černý kočky, mokrý žáby, které předcházela deska Wanastových vjecí Lži, sex a prachy. Vůbec ta doba byla fantastická. Devadesátá léta, v době, kdy jsem je prožíval, mi přišla jako běžná a normální, ale když se teď ohlížím, vidím ta devadesátá léta jako následovníky geniálních osmdesátých let, myslím v popu nebo rock’n’rollu. A předtím zase byla sedmdesátá léta, šedesátá léta a přijde mi to úplně fantastické s ohledem na to vakuum, co přišlo, když ta devadesátá léta skončila. Jsem hrozně rád, že jsem byl zrovna v tom věku a na tom místě, kde jsem byl, protože to bylo úžasné.

Mohl byste nám prozradit nějakou veselou příhodu z natáčení?
Já bych možná zareagoval na tu oblíbenou frázi, že kdo si v devadesátek minut něco pamatuje, tak je neprožil. Při svém způsobu života bych chtěl zdůraznit, že jsem většinu devadesátých let prožil jako nefetující, abstinující buddhista a člověk, který se zabývá relaxacemi a meditacemi. Tak jsem já strávil devadesátá léta respektive většinu z nich, ale nicméně mi to v ničem neubralo, spíš si teda většinu věcí z devadesátých let dost dobře pamatuji. Konkrétně mě ale nic nenapadá, dělalo se takových věcí. My jsme se snažili vlastně tu desku produkovat a sehnat ty nejlepší ingredience, takže jsme tam měli spoustu zajímavých a různých hostů a tak.

Zdroj fotografií: František Ortmann a Universal Music