50 nejlepších českých alb: Úspěch druhého alba Buty byl znásoben kultovním filmem Jízda

Ostravští Buty jsou další z těch několika málo tuzemských kapel, které si prostě s nikým jiným nespletete. Svérázná skupina samorostů kolem Radka Pastrňáka, kterým se i přes totálně nehvězdnou image podařilo stát v devadesátých letech mainstreamem. Z dnešního pohledu to působí skoro jako zázrak. Úspěch Buty byl ale zcela zasloužený a my ze jejich vyrovnané diskografie vybíráme průlomové druhé album Ppoommaalluu, které později vyšlo i v rozšířeném vydání se soundtrackem k filmu Jízda, v němž hrál Radek Pastrňák jednu z hlavních rolí. Hudba Buty, to je naprosto specifická směs bravurního muzikantství, kompozičně dokonalých písniček a odzbrojující poťouchlosti v textech, kdy si nikdy nemůžete být úplně jistí, jestli to autoři berou vážně, nebo si z vás dělají legraci. 

Buty vznikli v roce 1986 ze skupin U238 a B komplex. Základní kámen skupiny byl položen v roce 1986 v restauraci Český dům v Ostravě-Vítkovicích. Od roku 2019 v kapele hrají zakládající členové Radek Pastrňák a Richard Kroczek, zasloužilí členové Petr Vavřík a Milan Straka a Vlastík Šmída. Diskografie But jde od komorního Pískej si pískej, k atmosférickému Ppoommaalluu, pozitivitou nabitému Dřevu (v těchto dvou albech většina kritiků shledává umělecký vrchol skupiny), k mírně popovému počinu Rastakayakwanna, experimentálnímu Kapradí, přes Normale a Votom, které vznikalo pět let, k zatím poslední album Duperele.

Hravá deska se zajímavými aranžemi 

Hudební publicista Josef Vlček na adresu alba pro Expres FM uvedl: Buty vydali jako své druhé album desku, která měla trochu jiný rys než předchozí nahrávky. Byla to vlastně z velké části hudba k filmu Jana Svěráka Jízda a vyšla v roce 1994. Myslím, že je to jejich nejzajímavější deska, nejenom proto, že je taková hodně hravá. Koneckonců všechny jejich desky byly hravé, ale má strašně zajímavé aranže. Kapela tehdy měla dva violoncellisty a klarinetistu, dokonce díky tomu klarinetistovi se dostala až někam k rumunskému folkloru. Nahrávka končí písničkou Pod Temelínem, která se nese právě v rumunském stylu. Jinak typickým rysem téhle té desky je určitá snivost, která se vztahuje právě k filmu Jízda. Koneckonců Jednou ráno, nejslavnější písnička z té desky, je vlastně jakýmsi záznamem snu. Mám jednu ruku dlouhou je také písnička, která je zvláštně zasněná. V roce 1994 za ni dostali dokonce Českého lva, myslím, že celkem zaslouženě, protože v té době nebyla lepší a originálnější kapela, než Buty. V jejich tvorbě se mísila taková ta moravská – nebo ještě přesněji ostravská – svéráznost a velká kreativita, schopnost všech muzikantů přinášet nové nápady a nebát se pracovat i s folklorními prvky. Myslím, že většina zajímavých a úspěšných desek z devadesátých let funguje docela dobře i v současnosti. Často je spíš problém v tom, že už se na ně zapomnělo. Ale když člověk ty devadesátky poslouchá, mnohokrát si myslí, že mají co říci i dnes. A řada dnešních kapel vlastně staví na tom, co tehdy dělali Buty nebo Toyen a spousta dalších kapel. 

Datum vydání: 1994
Celkový čas: 55:38
Skladby: 1. Uchem jehly, 2. Umírám, 3. Jednou ráno, 4. Chtěl bych se jmenovat Jan, 5. Starý kovboj, 6. Mám jednu ruku dlouhou, 7. Čůrky, 8. Stromy, 9. Had, 10. Nemusí se vždycky v noci konat vražda, 11. Prasátko + soundtrack filmu Jízda: 12. Gaťky, 13. To je debil, 14. Fatamorgána, 15. Pulec, 16. Pojedeme rovně, 17. Magňum, 18. Sedlák, 19. Zločin v Kardašově Řečici, 20. Pod Temelínem, 21. Tramtáryje, 22. Kopýtko, 23. Holky nezapomínají, 24. Mám jednu ruku dlouhou

Radek Pastrňák: Vzpomínky na devadesátky jsou zastřené

Na otázky Vlada z Večerní show odpovídal frontman kapely Radek Pastrňák

Co vás jako první napadne, když se řekne Ppoommaalluu?
Ježíš, už si na to ani moc nevzpomínám, protože ta doba, kdy jsme to točili, tuším, v devadesátém třetím, byla hodně hektická. Tak, jak někteří muzikanti vzpomínají na šedesátky, tak my to takhle máme s devadesátkami, vzpomínky na ně jsou velmi zastřené.

Další otázka měla znít, jak vzpomínáte na dobu, ve které ta deska vznikala, předpokládám ale, že mi toho také moc neřeknete.
Moc ne, my jsme pořád hráli.

Takže to byly samé mejdany?
Jasně.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte? 
Určitě bychom to dneska zahráli jinak, ale je to taková naše fotka v té době. Myslím, že už není dobré do toho sahat, je to takový dokument.

Buty jsou signifikantní určitou poťouchlostí v textech. Jak ten váš rukopis vznikl?
Myslím si, že vychází z naší přirozenosti, takoví jsme a takhle se projevujeme, stejně jako se nějak projevují jiné choroby.

Docela zajímavý je i obal desky, vzpomenete si, jak vznikal?
Vůbec si nevzpomenu, je to skoro třicet let.

Jak vzpomínáte na natáčení filmu Jana Svěráka Jízda?
Ta deska vyšla někdy na jaře, tuším, a hned pak v létě jsme šli točit Jízdu, bylo to takové pracovní léto. Pro mě to byl šok, nikdy jsem neuvažoval o herectví. Taky bych do toho už nikdy podruhé nešel, protože bych na to neměl nervy, ale myslím, že jsme si to užili všichni. Bylo jako fajn, byla tam docela dobrá parta, minimální štáb a šlo to docela rychle, asi za tři týdny to bylo hotové se vším všudy.

Máte nějakou vtipnou historku z natáčení?
To asi nemám, jak říkám, tam těch vzpomínek moc není. My jsme prostě od rána do večera pracovali a večer jsme chodili po zlínských hospodách, tam jsme si to přehrávali a byli jsme strašně slavní.

A jak na to reagovalo osazenstvo zlínských hospod a barů, když jste jim to pouštěli?
Naše tlupa byla poměrně početná, nekladli nám moc odpor, takže nám to prošlo.

14. (bude zveřejněno 13. září v 16.30 v éteru Expres FM a na našem webu)
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!
21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3