50 nejlepších českých alb: Vydání legendární desky Kuře v hodinkách se nedožila kapela Flamengo ani textař Josef Kainar

Jediné studiové album skupiny Flamengo, které natočila ve své nejsilnější sestavě s Vladimírem Mišíkem za mikrofonem, je obecně považováno za jedno z nejlepších tuzemských rockových alb historie. Nahrávka měla na svou dobu fantastický zvuk, byla postavena na naprosto precizním muzikantství, žánrově se pohybovala někde mezi jazz rockem a psychedelií a v kontextu ponurých sedmdesátých let zněla velice svobodně. Deska držela krok s tím, co se tehdy dělo v zahraničí a Flamengo navíc dokázali, že taková hudba funguje i s českými texty. Ostatně o ty se postaral ten nejpovolanější – Josef Kainar, jeden z naprostých klasiků české poezie. Vydání desky se už bohužel nedožil.

Datum vydání: 1972
Celkový čas: 46:36 minut
Skladby: 1. Kuře v hodinkách (introdukce), 2. Rám příštích obrazů, 3. Jenom láska ví kam, 4. Já a dým, 5. Chvíle chvil, 6. Pár století, 7. Doky, vlaky, hlad a boty, 8. Stále dál, 9. Kuře v hodinkách
Producent: Hynek Žalčík

Hudební revoluce se zastavit nedala 

Jan Skala v recenzi pro server Metal Forever & Metal Man mimo jiné uvedl: Pokud budeme hledat nejzásadnější desky tuzemské rockové hudby, je nutné vrátit se také na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Do doby, kdy utichal hřmot sovětských tanků po náměstích, ale poměry pomalu zase začaly přituhovat a všechno, co pro českou kulturu znamenalo Pražské jaro, bylo odvrhnuto. Jenže inspirativní doba šedesátých let, kdy hudební revoluce běžela nejen napříč tuzemskými hudebními kluby, ale celým světem, se zastavit nedala. Požár, který zažehli The Beatles a The Rolling Stones a éra hippies jej pak řádně přiživila, zachvátil i Československo. Hřmotný nástup intra dává tušit, že od bluesových standardů Johna Mayalla a popových skladeb, kterými se Flamengo prezentovalo v šedesátých letech, nastal velký posun směrem k hard rocku, jazz rocku a prog rocku. Fořt vyšíval kytarové vyhrávky a sóla, stejně jako riffy, které podporoval Kubíkův skřípavý saxofon i rozmanitý a sebejistý zpěv Vladimíra Mišíka. Ten exceluje jak v hardrockovější kouscích Rám příštích obrazů (za závěrečné Mišíkovy vysoké výkřiky by se nemusel stydět ani Robert Plant) a Jenom láska ví kam, tak v citlivějších a snovějších věcech Chvíle chvil či Pár století. Důležitá pro znění alba je také titulní Kuře v hodinkách, což je epická záležitost, shrnující celou podstatu desky. Okolnosti vydání alba jsou o něco smutnější než jeho náplň. Nedočkala se jej ani kapela, ani Josef Kainar. Ještě předtím než v létě 1972 album vyšlo, se Flamengo rozpadli a muzikanti se rozutekli do různých vlastních projektů. Ještě předtím, 16. listopadu 1971, krátce před dokončením prací na desce zemřel na infarkt básník Kainar. 

Pavel Fořt: Ve studiu jsme byli úplně v pohodě

Na otázky Vlada z Večerní show odpovídal kytarista Pavel Fořt

Co vás jako první napadne, když se řekne Kuře v hodinkách?
Vzpomenu si v první řadě na básníka Josefa Kainara, protože podle jednoho jeho textu jsme pojmenovali celé album. A nebýt jeho, tak to album možná vůbec nevzniklo a ani by ho nepovolili nahrát, protože původně bylo u Supraphonu v edičním plánu naplánováno s anglickými texty, jenže změnou politické situace najednou Supraphon prohlásil, že anglicky tedy ani omylem a víceméně to vypadalo, že možná vůbec nebude ani ta možnost nahrávání. Naštěstí Hynka Žalčíka napadlo pokusit se oslovit Josefa Kainara o texty. Kromě toho, že to udělal výborně, tak si proti němu nedovolili nic říct, a už vůbec ne, že by to náhodou zařízli, takže Josef Kainar má na tom opravdu velkou zásluhu.

Jak tu nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáte?
Tak samozřejmě to má nějaké mouchy, například Ernouš (bubeník Jaroslav Erno Šedivý, pozn. red.) zrychluje, takže když si člověk změří tempo na začátku a na konci, tak ten rozdíl slyší, ale já bych prostě vůbec nic neměnil, protože to k tomu patří, má to tah a ten systém je lepší, než když dneska mnoho kapel točí na klik, aby se to nehnulo, ale pak to není takové živé. 

Co nám můžete říci o obalu alba?
Pravdou je, že to kuře na obalu mi přijde takové zmoklé nebo opelichané, ale musím říct, že jsem si na ten obal prostě zvyknul, je to tak a jsem s tím spokojený.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy album vyšlo?
Už to byl takový soumrak. Naštěstí ve studiu jsme byli úplně v pohodě, mimo jiné hodně také proto, že jsme měli to štěstí, že nám přidělili posádku, kterou tvořil zvukař Petr Kocfelda a hudební režisér Honza Spálený, kteří oba mají na výsledné podobě desky velkou zásluhu. Ale mimo to už bylo jasné, že lidí, kteří koncerty s takovouto muzikou budou ochotni pořádat, strašně ubývalo, za chvilku nebylo pomalu kde hrát a bylo evidentní, že to lepší nebude.

Přestože to byla smutná doba, nevzpomínáte si na nějakou veselou příhodu?
My jsme v té době byli všichni ovlivněni různými západními nebo zahraničními kapelami, v jejichž tvorbě se už ozývaly různé efekty, prostě toho bylo spousta. Samozřejmě my tady na ty efekty neměli, navíc jsme je neměli kde koupit, takže jsme si museli poradit po svém. Jedna taková náhražka efektu vznikla při natáčení nápadem, myslím, že to bylo u písně Pár století. V bufetu toho studia jsme si půjčili velký hrnec na ohřívání párků a Vláďa Mišík zpíval do toho hrnce před sebou, v něm byl mikrofon, což vytvářelo velice zvláštní zvuk. To jedna z věcí, která mě napadá.

Flamengo

Česká rocková skupina působila v letech 1966 až 1972. Iniciátorem jejího vzniku byl bubeník Přemysl Černý. Na postu zpěváka se střídali Petr Novák s Viktorem Sodomou, který byl záhy nahrazen Karlem Kahovcem, občas se za mikrofon postavil i Pavel Sedláček. V roce 1967 odešel Petr Novák, o dva roky později i Karel Kahovec. Na začátku 70. let minulého století vykrystalizovala nejsilnější sestava: Vladimír Mišík, Ivan Khunt, Pavel Fořt, Jan Kubík, Vladimír Guma Kulhánek a Jaroslav Erno Šedivý. V této sestavě kapela natočila legendární album Kuře v hodinkách, které je mnohými odborníky považováno za vůbec nejlepší album české rockové historie. Vydání desky se podařilo prosadit i díky tomu, že se na její tvorbě autorsky podílel básník Josef Kainar. Ten napsal všechny texty s výjimkou písně Stále dál, která je dílem producenta desky Hynka Žalčíka. V současnosti vystupuje kapela Flamengo Reunion Session, která se opírá o dvojici původních členů Flamenga, kytaristu Pavla Fořta a baskytaristu Vladimíra Gumu Kulhánka a soustředí se právě na nejslavnější období kapely, které vyvrcholilo vydáním desky Kuře v hodinkách.  

7. (bude zveřejněno 1. listopadu v 16.30 na našem webu a ve vysílání Expres FM)
8. Flamengo – Kuře v hodinkách
9. Oceán – Pyramida snů
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3