Přiznáváme bez mučení, že se nám do naší padesátky nepodařilo vtěsnat všechny nahrávky z domácího folku a country, které by si to zasloužily, ale tahle deska tu být prostě musela. Je to totiž naprosto dokonalý debut, který je bez přehánění narvaný hity, z nichž většina už dávno zlidověla. Wabi Daněk se na rozdíl od některých svých kolegů vyhýbal romantickému patosu, jeho skladby jsou civilní a absolutně ze života. Díky tomu působí naprosto nadčasově, fungují spolehlivě dodnes a milují je i lidé, které byste na čundr nevyhnali ani plamenometem.
Datum vydání: 1984
Celkový čas: 39: 46 minut
Skladby: Ročník 47, Hudsonské Šífy, Dívce V Mercedesu, Fotky, Fram, Outsider Waltz, Na Cestě,
Píseň, Co Mě Učil Listopad, Stromy, Papírové Řetězy, Nevadí, Rosa Na Kolejích
Producent: Ivo Viktorin
Hudební publicista Milan Menčík v recenzi na reedici alba pro Musicserver.cz mimo jiné napsal:
Mezi nejzásadnější desky českého folku, country a trampské muziky lze zcela určitě zařadit debut Wabiho Daňka Rosa na kolejích. Natočil ho v roce 1984 a jeho setlist je v podstatě nefalšovaným best of tohoto barda. Wabi mi kdysi říkal, že chtěl hrát Beatles a bigbít, ale zjistil, že na to nemá hlas. Pak už přišla Rosa a bylo to jasný,” říká David Landštof, který produkoval Daňkovy poslední desky s Ďáblovým stádem. Vznik debutu si však logicky nepamatuje, na rozdíl od Iva Viktorina, který je spjat s kapelou AG Flek.
Na otázky Večerní show odpovídal producent alba Ivo Viktorin
Co vás jako první napadne, když se řekne Rosa na kolejích?
Spousta věcí, vím, že to je jedna z nejúspěšnějších desek, mám pocit, že se jí prodalo dvě stě padesát tisíc kusů. Samozřejmě se mi vybaví doba, když jsme tu desku chystali i točili ve studiu, spousta věcí.
Kde se album nahrávalo, jaká byla při nahrávání vaše role a jak jste se vlastně k tomu nahrávání vůbec dostal?
Košatá otázka, tudíž musí následovat košatá odpověď. Album se nahrávalo v brněnském rozhlasovém studiu. A jak jsem se k tomu dostal? Když jsme zakládali kapelu AG Flek, můj kolega Karel Markytán předtím hrál s Wabi Daňkem v kapele Rosa a my jsme hledali k sobě nějaké hráče, takže jsme vlastně šli za Wabim, chvilku spolu zkoušeli a pak z toho sešlo, ale byli jsme pořád v kontaktu.
A když jsme pak jako AG Flek nahráli svoji první desku v Českých Budějovicích, získali nějaké zkušenosti, takže nás Wabi přizval do tohoto projektu. Má role byla taková, že v té době už jsem měl takové menší domácí studio, takže jsme i u Wabiho na chatě, která byla u rybníka u obce Hvozdná, dělali nějaké aranže, já jsem to nahrával, asi polovinu věcí jsme tam stihli nějak nachystat a druhou půlku jsem pak aranžoval sám, takže jsem byl částečně aranžérem té desky.
Někde jsem četl, že ta deska vznikala poměrně dlouhou dobu. Je tím, že se na ní objevilo hodně hostů?
Ne, myslím, že tím to nebylo, protože v té době bylo zvykem, že kapela to musela natočit rychle, třeba během jednoho týdne, včetně mixu, takže taková ta pohoda, která je v současnosti ve studiu, a člověk na desce dělá tak dlouho, jak potřebuje, to vůbec neexistovalo. Ale tenkrát se Wabimu podařilo, nevím, jak toho dosáhl, že na tu desku bylo daleko víc času, než byl ten standardní týden. Už si nepamatuju, jestli se to dělalo dva týdny nebo maximálně tři, ale určitě ne déle, takže z dnešního pohledu to opravdu nebylo nic.
Jak tu nahrávku z dnešního pohledu vnímáte? Je něco, co byste udělal jinak?
Záludná otázka, protože jsem tu nahrávku neslyšel určitě dobrých dvacet let, samozřejmě jsem párkrát ty věci s Wabim hrál na pódiu, když jsme se někde potkali, ale že bych si jí poslechl, to ne, navíc jsem mezitím udělal spoustu jiné práce.
Někde jsem slyšel, že trampská komunita těžce nesla přítomnost elektronických nástrojů na albu. Je to pravda?
Trampská komunita byla velmi konzervativní. Když se vrátím k albu kapely AG Flek, tak například my jsme byli první kapela, která vystoupila na Portě s elektrickou kytarou. Po zásluze jsme byli samozřejmě vypískáni, nebo na nás řvali, jakože bicí pryč a tak dál, takže to bylo tenkrát normální. Jak to nesla trampská komunita? Nevím, nebyl jsem její součástí. Tam těch elektrických nástrojů zas moc nebylo, ta deska, co si pamatuji, je velmi akustická, možná jedna nebo dvě elektrické kytary, Fender piano a nějaké takové věci.
Jak celkově vzpomínáte na dobu, kdy se album nahrávalo, tedy na rok 1984?
Je to strašně dávno. Byl jsem mladý, ambiciózní, bylo to moje druhé album, na kterém jsem dělal, měl jsem možnost ho aranžovat, podílet se na většině těch zvuků, vítal jsem to, bylo to krásné období. S Wabim jsem dělal po letech ještě další desku, kterou jsem produkoval a aranžoval, jmenuje se Pískoviště a bohužel je trošku upozaděná oproti Rose, ale musím říct, že je stejně dobrá. Ale Rosa je slavnější.
Otázka, která určitě musí zaznít, a to, jak vzpomínáte na osobnost Wabi Daňka, jak se vám s ním spolupracovalo?
Wabi byl prostě strašně fajn chlap. Znali jsme se léta, protože mám dům na Vysočině a on v období, kdy bydlel v Hradci a jezdil na Moravu, jezdil tady přes nás a vždycky volal a zastavil se na kafe. Nebo když byl ve Zlíně a já také, tak to vždycky skončilo v nějaké hospodě. Byl velmi srdečný chlapík, který rád bavil společnost a vlastně kdykoliv jsme se potkali, tak jako první čtvrthodinu vyprávěl vtipy. Naposledy, co si pamatuju, jsme hráli někde v nějakém pražském klubu, tři patra podzemí, Wabi se přišel za námi podívat a když jsem táhnul svoje těžké klávesy, tak mě to sebral z ruky a vytáhl to sám až k autu, takže on byl takový srdečný chlapík, který nic nepředstíral.
V roce 1984 ikona českého country a folku nahrála své první album Rosa na kolejích. Stal se tak autorem hymny, která zlidověla, a to nejen v trampském prostředí. Jeho skladby Nevadí, Píseň, co mě učil listopad či Hudsonské šífy jsou snad v každém zpěvníku a Outsider waltz nebo Ročník 47 pak vstoupily do pomyslné folkové síně slávy. Všechny je najdete na legendárním debutovém albu zlínského písničkáře, které nese stejný název jako ústřední megahit – Rosa na kolejích. Velkou část své hudební kariéry strávil v duu se svým věrným druhem kytaristou Milošem Dvořáčkem. Poslední léta, ve kterých zažil velký comeback, mu zpříjemnilo umělecké těleso Ďáblovo stádo, uskupení mladých hudebníků a výtvarníků ve spojení se spisovatelem Michalem Bystrovem. Společně natočili dvě úspěšná alba, kde staré evergreeny pojali syrově a po svém.
Ivo Viktorin
Skladatel, multiinstrumentalista, zpěvák a v neposlední řadě zvukový mistr vyhlášeného zlínského studia. V druhé polovině sedmdesátých let byl u vzniku folkrockového AG Fleku, který s Wabi Daňkem album nahrával. Ivo Viktorin měl na starosti aranže, stal se v podstatě producentem desky a její část vznikala právě v jeho zlínském studiu.
9. (bude zveřejněno 18. října v 16.30 na našem webu a ve vysílání Expres FM)
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích
11. Monika Načeva – Nebe je rudý
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!
21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
31. Bratři Orffové – Bingriwingri
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3