50 nejlepších českých alb: WWW kdysi českému hip hopu dávali obrysy, deskou Neurobeat ukázali cestu, kudy dál 

Kapela WWW vznikla v Praze na počátku devadesátých let. Nikdo tehdy netušil, že název kapely později dostane zcela nový význam. Původně byl zkratkou anglického We Want Word. WWW kolem sebe v té době soustředili první české nadšence hiphopové kultury, byli jednou z prvních rapových kapel u nás. Přesto jejich debut vyšel až v roce 2006 a právem se řadí do našeho unikátního žebříčku. 

I když projekt WWW v čele s Ondřejem Anděrou aka Sifonem byl u samotných počátků českého hip hopu v devadesátých letech, regulérní debut Neurobeat vyšel až v roce 2006. Formou sice vychází z hip hopu, s klasickým rapem toho nemá mnoho společného. Je to vysoce umělecká výpověď, neurotická elektronika v kombinaci s komplikovanými básnickými texty dalšího člena kapely, Lubomíra Typlta. WWW natočili naprosto svébytnou a originální nahrávku, která dokazuje, že i rap lze dělat bez hiphopových klišé a na vyloženě intelektuální úrovni.  

Namáhejte představivost

WWW spoluvytvářeli základy místního graffiti a breakdancové scény. V pozdějších letech kapela WWW začala pracovat s živými nástroji, působila jako posthiphopový big band a pozvolna se odklonila od klasické rapové produkce. V roce 1998 kulminoval ohlas kapely častými koncerty, její skladby vycházely na nezávislých kompilacích. Hudba WWW originálně slučuje postupy hiphopu, industriálu, elektroniky a volné skladby. Texty Lubomíra Typlta provokují posluchače, aby namáhal svou představivost, jejich naléhavost umocňuje široká škála básnických a fonetických prostředků. Texty Ondřeje Anděry alias Sifona využívají rytmické možnosti jazyka v abstraktní rovině.

Moment překvapení

Jan Šprincl v recenzi na album pro Aktuálně.cz napsal: „Stylem jsou nejblíže k hip hopu, ale lámavé beaty nenásledují s razancí uličního spratka, který snědl moudrost světa a je neúnavným kancem i kaličem zároveň. Jejich tvorbu bychom spíš měli dát do souvislosti se surrealisty, beatniky, českou psychedelií šedesátých a sedmdesátých let i Knížákovým Aktualem nebo DG 307. Tam, kde se tehdejší hudební underground vymezoval proti establishmentu křesťanskou mystikou, kabalou nebo autory českého baroka, už WWW a jejich generace historické alegorie nepotřebuje. Pocit odosobnění a strach ze ztráty identity je však totožný: S ho**em proti plátnu se tu neběhá, zato jsme součástí apokalyptické počítačové střílečky, kde proti nám stojí tři mutanti a my máme poslední dva náboje. U Neurobeatu je důležitý moment překvapení. Málokdo po oficiálním konci WWW ve druhé půli devadesátých let věřil v jejich znovuzrození. Díky Sifonovi a Typltovi se to podařilo – kdysi českému hip hopu dávali obrysy, teď mu ukazují cestu, kudy může jít dál.“ 

Datum vydání: 2006
Celkový čas: 51:34 minut
Skladby: 1. Ve Stínu Lamp, 2. Drát, 3. Tramvaje, 4. Míč, 5. Lexicon, 6. Strategie, 7. Zahrada, 8. Lom, 9. Pramen Ústní Vody, 10. Štěstí, 11. Kouř, 12. Tikající Muž

Sifon: Rap je svobodná báze, která může mít přesahy 

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal Ondřej Anděra zvaný Sifon.

Co tě jako první napadne, když se řekne Neurobeat?
Nervozita, nedočkavost, náboj.

Jak vzpomínáš na rok 2006, kdy album vyšlo?
Pomalé probouzení se z vlivu devadesátých let. Pro nás to byl takový přerod, protože jsme se tak trochu mentálně probrali a začali něco dělat.

Říkal jsi, že máš s Neurobeatem spojenou nervozitu. Proč?
Fungovali jsme v devadesátých letech a po rozpadu, který byl velmi bolestivý, jsme se hudbě dlouhou dobu nevěnovali. A když jsme se kolem roku 2005 rozhodli, že WWW obnovíme, bylo tam mnoho nervozit. Jak náš nový materiál bude vypadat? Bude to pro někoho ještě srozumitelné? Vrátí se ještě publikum, které s námi rostlo v průběhu devadesátých let? Vydá to někdo? Zároveň to byla pozitivní nervozita, protože jsme se neskutečně těšili, až album dokončíme. Takže to byla taková nervozita před premiérou, a to v době, kdy jsme měli pocit, že možná už neuděláme nikdy nic, protože WWW jsou minulostí a pohřbené v devadesátých letech.

Jak vznikl obal alba?
Ten vznikl vlastně náhodou. My jsme se v době vzniku alba vrhli po hlavě do natáčení klipů s kameramanem Jirkou Málkem. A figury, které se pohybují, vznikly natočením na šestnáctimilimetrovou kamerou na ruční pohon. Náš textař je malíř, jeho motivy jsou často figurativní a v té době se těmto stylizovaným motivům věnoval, takže vznikla postava s dlouhým nosem, postava lháře nebo postava v masce, která možná není ani maskou, ale definuje člověka, který se jí nedokáže zbavit. Takže jsme vycházeli z jeho obrazů a pokusili se je oživit v klipech. Ten obal vznikl náhodou a to z fotografie, na které jsem si v kostýmu Pinocchia, v pauze mezi natáčením, sedl unavený na gauč, vyfotil mě bratr zpěvačky Milan Zrnič. Fotka se nám zdála úplně nejsyrovější, protože vypadá jako momentka z nějaké skutečnosti, ačkoliv ta figura na ní je absurdní. A co se týče grafiky nebo grafického stylizování fotky, o něj se postaral Vladimir 518, který je i výborný kreslíř a grafik a často jsme spolu spolupracovali. Vzniklo to z náhody, doplnilo se to nějakým společným názorem a stylem Vladimira 518.

Na WWW je často vzpomínáno jako jednu z prvních českých hiphopových kapel, přestože ta deska do tohoto žánru úplně nezapadá. Jak jsi toto škatulkování vnímal?
Desku Neurobeat jsem vždycky za rapovou považoval, protože přestože na ní malinko pracuji s nějakou melodií, harmonií, souzvukem nebo dvojhlasem, tak jsem se nikdy nepovažoval za zpěváka. Pro mě to bylo navazování na rapové kořeny a pro mě to rap byl. Vzhledem k tomu, že v té době, když se zjevil styl crossover, rap zažíval mnoho přerodů do různých dalších stylů, v Anglii například vznikl žánr grime. V době vzniku alba jsem měl pocit, že rap je svobodná báze, která může mít přesahy do všech možných dalších žánrů i nežánrů. To, že naše následující tvorba už přestala býti brána publikem jako rap, je spíše věc toho publika, to není moje záležitost. Musím říci, že později jsem zažíval určité zklamání, když jsem si začal uvědomovat a vnímat, že pravověrné rapové publikum není schopno přijmout naši tvorbu a že ji nepřijme. Z mého hlediska bylo zajímavé ten rap přibližovat lidem, kteří by si ho jinak vůbec neposlechli. Co se týká našeho textaře Lubomíra Typlta, tomu bylo jedno, jestli to je rap, nebo ne, zajímalo ho spíše, jestli je to hudba, kterou by si rád poslechl. To mě zajímalo také, ale vzhledem k mým kořenům, jsem to pořád cítil jako naší verzi rapové hudby.

Cítíš se jako součást této subkultury?
Mám pocit, že do ní nějakým způsobem patřím. Když člověk dělá autorské věci, stane, se že tak nějak vlastně nepatří nikam. Ale ty základy tam někde mám a na ten styl dopustit nedám. Nadále poslouchám rap hodně. I to, co dělají mladí lidé a co se v tomto žánru děje. Mám pocit, že se v něm děje hodně nového. Zároveň poslouchám i spoustu jiných věcí a od toho uvažování, jestli jsme rapová kapela, jsem se postupem času osvobodil.

Jak nahrávku s odstupem času a z dnešního pohledu vnímáš? Změnil bys něco?
Nezměnil bych nic. My jsme teď do našeho koncertního programu znovu začali začleňovat skladby z Neurobeatu a je zajímavé, pro lidi i pro mě, jak jsou ty věci pořád živé. A je zajímavé s odstupem času sledovat, jak jsem to tenkrát vlastně myslel, jak jsem skládal hudbu, protože během let jsem nabral množství určitých zkušeností v různých oblastech, ať už v práci s rytmem, harmonií nebo disharmonií. Neurobeat vznikal velmi intuitivně, kdežto dnešní věci dělám již s nějakou zkušeností. Zároveň mě na té desce fascinuje ta intuitivní energie, která tam byla. Určitě se z naší tvorby vytratila určitá agrese, protože už takoví nejsme. Ale době, kdy Neurobeat vznikal, tam ta zuřivost i nějaký drive v očekávání debutu byly. Byl tam jakýsi výraz vzteku a zuřivosti, který už není, protože se v průběhu let měnil i pohled na život a člověk zažil spoustu věcí. Neměnil bych nic, spíš mě fascinuje, čeho jsem byl schopen, co ze mě intuitivně vyletělo, aniž bych přemýšlel, jestli je to v pořádku z harmonického hlediska. Teď se mnohdy snažím tu intuitivnost zase najít.

Probudit v sobě to zvíře…
Ano, ale to zvíře už je jiné, omlácenější, pomalejší. Ale možná trvalejší, to je otázka.

Zdroj fotografií: Archiv WWW