Zuzana Navarová byla velkou a originální osobností, a když v pouhých pětačtyřiceti letech podlehla rakovině, byla to pro českou hudební scénu obrovská ztráta. Je těžké z její bohaté diskografie – ať už s legendární skupinou Nerez nebo z pozdější sólové tvorby s mezinárodní doprovodnou kapelou Koa – vybrat jen jednu desku. Zřejmě nejrespektovanější je ale album Barvy všecky, za nějž získala i cenu Anděl. Křehké a přitom nesmírně barevné album, v němž se přirozeně mísí různé jazyky i styly, ale díky charismatu Zuzany Navarové drží skvěle pohromadě a působí neuvěřitelně nadčasově.
Zuzana Navarová se narodila se 18. června 1959 v Hradci Králové. Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1980 zpívala se skupinou Nerez. Její první sólové album Caribe vzniklo v roce 1992. V roce 1994 nahrála album s kapelou Tres a v následujících letech další čtyři alba se skupinou Koa. Skládala také hudbu k divadelním představením i k animovanému filmu. Byla producentkou (Věra Bílá, Rom – Pop, Kale) a objevila zpěvačku Radůzu. Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce. Dlouho pobývala na Kubě, kde potkala svého manžela Luíse. Kubánská hudba inspirovala její vlastní skladby. Zuzana Navarová zemřela 7. prosince 2004 ve věku 45 let.
Karel Souček v recenzi na album pro Plzeňský deník napsal: Zpěvačka Zuzana Navarová se s latinskoamerickou hudbou již dokonale sžila a i po odchodu Ivána Gutiérreze jí zůstala věrná. Zároveň se ale nebrání stylovým přesahům, což dokazuje její novinkové album Barvy všecky, které právě vydal Indies records. Latina zůstává základním stavebním kamenem písniček Navarové, ale velice osvěžujícím dojmem v nich působí prvky folku, valčíku, rumby, folkloru i bossa novy. Skladatelka, textařka a zpěvačka je organicky včleňuje do svých skladeb, čímž získávají na zvukové, melodické i rytmické pestrosti. Oproti předešlým albům dostává na novince větší prostor kapela Koa. Zaslouženě, neboť ji tvoří nejen zkušení, ale především velice citliví muzikanti. Kontrabas, akordeon, klarinet, piano, kytary či bicí střídmě doplňují výrazný zpěv Navarové, podtrhují vyznění, dotvářejí náladu písní. Ta není jednotná, od zadumané melancholie se pohybuje až k ohnivému temperamentu. Desce dominují křehké a cituplné písně, které zpěvačka zpívá s hlubokým prožitkem, čímž se výrazově přibližuje šansonům. Rosa, Pro labutě, Lišaji či A deus působí silným emocionálním nábojem, skladby Soske, Indiánská, Mami, já vodu nechci, nebo Piráti zase vyjadřují nespoutanou, živelnou svobodu. Autorkou většiny skladeb je sama Zuzana Navarová, třemi písněmi přispěl i Mário Bihári. Texty podtrhují atmosféru písní, před příběhy dávají přednost pocitům, volným asociacím a poetickým obrazům. Album Barvy všecky představuje nevyčerpatelnou studnici pozitivní energie, která se díky nápaditosti a nasazení všech muzikantů přirozeně přelévá na posluchače. Zuzana Navarová jím prokázala, že je zkrátka královnou tuzemské latiny. (Recenze vyšla 29. 12. 2001)
Radek a Vlado z večerní show vyzpovídali Mária Biháriho, jednoho ze členů skupiny Koa, která doprovázela právě Zuzanu Navarovou.
Co vás jako první napadne, když se řekne Barvy všecky?
Barvy všecky jsou většinou Zuzčiny písničky, jsou moc hezké a s krásnými texty. Nahrávání bylo moc příjemné, nahrávali jsme ve studiu Largo a se zvukařem Vlastíkem, byla to skvělá spolupráce, měli jsme na nahrávání spoustu času. Nahráli jsme to dřív, než bylo určeno, takže pak jsme tam jenom míchali, poslouchali, vařili a bylo to velmi příjemné.
Vzpomenete si na něco zajímavého z té doby?
Na obalu je název kapely, který nakreslila tehdy malá fanynka, šestiletá dcera naší manažerky. A nám se ta její kresba tak zalíbila, že jsme ji na tom obalu nechali.
Jak tu nahrávku s odstupem vnímáte?
Je to už více než 20 let. Je to taková součást mého začátku, začátku profesionální kariéry hudebníka i skladatele. Na období se Zuzkou vzpomínám samozřejmě moc rád, protože jí vděčím úplně za všechno v rámci hudby i za to, že se mohu věnovat své hudební kariéře.
Jak na spolupráci se Zuzanou vzpomínáte?
Rád, protože Zuzka byla skvělý člověk, který mě vedl nejenom hudebně, ale i v životě. Rád jsem poslouchal její názory a povídali jsme si spolu o světě a tak. Se Zuzkou to pro mě bylo vzácné období.
Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.
U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné.
Zdroje fotografií: Roman Čejka / Mafra / Profimedia, Indies