Autor geniálních riffů a nesmrtelných hitů: Kytarový mág Jimmy Page slaví 80

Jeden z největších kytarových machrů všech dob, známý především jako člen skupiny Led Zeppelin, slaví osmdesátku. K této příležitosti přinášíme deset nejslavnějších písní, kterým propůjčil svoji genialitu.

Stairway To Heaven (1971)

Patrně nejslavnější rocková píseň všech dob, která kombinuje několik různých hudebních stylů. V době po svém vydání byla tak vlivná a populární, že v prodejnách hudebních nástrojů v Anglii a USA visel nápis No Stairway To Heaven. To bylo způsobeno tím, že mnoho lidí, kteří si přišli koupit a vyzkoušet kytaru, hrálo právě její úvod, což už však prodavačům lezlo na nervy a měli jí plné zuby. Autorem hudby je sám Page, přičemž text této písně, která vyšla na čtvrtém album Led Zeppelin, napsal zpěvák Robert Plant. Píseň byla tak slavná, že se kolem ní začaly šířit dokonce i konspirační teorie. Podle jedné z nich je pak píseň puštěna pozpátku vyznáním Satanovi. Sami Page a Plant se pochopitelně podobným nesmyslům vždycky spíše smáli. Schválně si to zkuste poslechnout sami.

Whole Lotta Love (1969)

Opět kytarový riff, který je jedním z nejslavnějších v rocku. A jeho autorem je pochopitelně opět Jimmy Page. Píseň pochází z jejich druhé desky, stala se obrovským hitem a přispěla k obrovské popularitě Led Zeppelin. A to přesto, že například v Anglii nikdy nebyla vydána na singlu. Některé úryvky textu jsou inspirovány klasickou bluesovou skladbou You Need Love od Willieho Dixona, kterou proslavil Muddy Waters.

Kashmir (1975)

Tuhle skladbu Jimmy napsal během svých cest po Maroku a arabský motiv je v jejím valivém riffu více než patrný. Vznikala však poměrně dlouho – skoro dva roky – a autorsky se na ní podepsali i Robert Plant a bubeník John Bonham. Vyšla pak na jejich šesté studiové desce Physical Graffiti. A všichni čtyři členové Led Zeppelin se shodovali, že Kashmir považují za svoji patrně nejlepší skladbu. Slavný riff pak Jimmy nahrál i do písně Come With Me Puffa Daddyho na soundtrack k filmu Godzilla z roku 1997.

Black Dog (1971)

Jimy Page dokázal napsat velice složitý a strukturovaný riff, který vůbec neodpovídal klasické rockové rytmice na čtyři doby, a přesto dosáhnout toho, aby zněl hitově. Jasným důkazem toho je tato velmi rytmicky složitá skladba z čtvrtého alba Led Zeppelin, která se přesto stala jednou z jejich ikonických písní. Text odkazuje na skutečného psa, černého labradora, který se prý potuloval kolem studia Headly Grange, když album natáčeli. Ten se prý vždycky večer ztratil a vrátil se ráno zcela vyčerpaný. Plant se domníval, že se celou noc někde páří s fenkami a právě o tom je, samozřejmě metaforicky, tato píseň.

Rock And Roll (1971)

A toto je zcela opačný příklad. Rychlá a dynamická skladba, která okamžitě vybízí k tanci a blbnutí. A navíc je v ní použitý celkem běžný rock’n’rollový akordový postup, což jí dalo i jméno. Vznikla prý zcela spontánně ve studiu během nahrávání čtvrtého alba. V tom s nimi byl i tehdejší pianista The Rolling Stones Ian Stewart, který do písně nahrál klávesové party. Sám Page řekl, že má pocit, že ten riff ukradl Chucku Berrymu.

Dazed And Confused (1969)

Tohle je jedna z mála písní v repertoáru Led Zeppelin, kterou si hudebníci vypůjčili od jiného interpreta. V roce 1967 ji napsal hudebník Jake Holmes v repertoáru ji měla skupina Yardbirds, z které Led Zeppelin vzešli. A tak si Jimmy Page píseň později vypůjčil i do repertoáru Led Zeppelin, ovšem od základu ji překopal. Dazed And Confused je považována za jednu z vrcholných skladeb debutového alba Led Zeppelin a ukazuje Jimmyho inovativní kytarovou práci a genialitu.

Immigrant Song (1970)

Text této písně byl silně inspirován severskou mytologií a dodnes je považován za jednu z klíčových inspirací pro pozdější vznik heavy metalu. Roberta Planta k napsání textu inspiroval koncert Led Zeppelin, který odehráli v islandském Rejkajvíku. Atmosféra chladného severu ho silně zasáhla. Skladba vyšla na třetím albu Led Zeppelin a byla to jedna z písní kapely, která ji ve výrazné míře proslavila v USA.

Communication Breakdown (1969)

Tato píseň vznikla během nahrávání prvního alba Led Zeppelin a stojí na rychlém, energickém, jednoduchém, ale nesmírně účinném kytarovém riffu, jehož autorem je samozřejmě Jimmy. Zbytek kapely kolem něj pak doslova vystavěl písničku. A basák kapely John Paul Jones později pronesl, že je to možná nejvíce pageovský riff ze všech. V USA tato skladba vyšla jako B-strana singlu Good Times Bad Times, o němž bude řeč hned o odstavec dále.

Good Times Bad Times (1969)

Stačí jen prvních pár vteřin intra této skladby a jste ihned doma. Jedná se totiž o jedno z nejikoničtějších začátku celé historie rocku. Píseň otevírá jejich debutové album, takže je to opravdu entreé par excellence. Zajímavé však je, že riff k písni nevymyslel Jimmy na kytaru, ale John Paul Jones na hammondky. Byl pro něj však příliš složitý, a tak ho Jimmy Page nahrál na kytaru, kterou mu věnoval kolega a kamarád Jeff Beck. Píseň Good Times Bad Times byla jedním z prvních hitů skupiny a ukázala na potenciál nového hudebního fenoménu jménem Led Zeppelin.

Heartbreaker (1969)

Tohle je taky kytarový riff, který si nespletete a okamžitě v něm poznáte Jimmyho Page (respektive Led Zeppelin). Píseň pochází z jejich druhého alba, otevírá stranu B vinylu. Kousek za polovinou písně je pak slyšet Jimmyho sólo zcela bez doprovodu ostatních spoluhráčů. Vzniklo prý zcela spontánně a bez větší přípravy během nahrávání písně. Časopisem Guitar World bylo vyhlášeno šestnáctým nejlepším kytarovým sólem všech dob.