Boy George: Ikona 80. let s nezaměnitelným hlasem i vzhledem

Jedna z ikon osmdesátkového popu, Boy George, slaví narozeniny. Kdo je ale vlastně tenhle chlapík, který se maluje a obléká jako holka a nazpíval nesmrtelné hity jako Karma Chameleon nebo Do You Really Want To Hurt Me?

Boy George (vlastním jménem George Alan O’Dowd) je jedním z nejvýraznějších hudebníků osmdesátých let. Jeho nezaměnitelný hlas, extravagantní image a příběh o úspěchu obyčejného kluka z dělnické, katolické rodiny, jsou dodnes inspirující. Boy George se navíc neomezoval jen na jeden hudební žánr, své uplatnění našel v různých projektech, ať už jako sólový umělec, frontman kapely nebo dj. Znám byl svým perfektním make-upem, jemuž prý někdy věnoval i dvě hodiny denně. Ale také řadou nesmrtelných písní.

Culture Club – Do You Really Want To Hurt Me

Tahle skladba je ikonickým hitem britské skupiny Culture Club. A jedním z největších hitů 80. let. Napsána byla frontmanem skupiny Boy Georgem spolu s ostatními členy a producentem Stevem Levinem. Inspirací k textu byl rozchod Boy George s bubeníkem skupiny Jonem Mossem, z nějž se George vyplakal právě v této písni. Byla poprvé vydána v roce 1982 jako součást debutového alba Culture Club s názvem Kissing To Be Clever. Není bez zajímavosti, že gramofirma ani skupina si nebyla jistá, jestli je tato píseň dostatečně nosná, aby byla vydána jako singl, jejich obavy byly ale samozřejmě zbytečné. Skladba zaznamenala obrovský úspěch, dosáhla vrcholu žebříčků ve více než dvaceti zemích a její úspěch pomohl skupině získat obrovskou popularitu a stát se jednou z nejúspěšnějších hudebních formací své doby.

Culture Club – Time (Clock Of The Heart)

Po celosvětovém úspěchu hitu Do You Really Want To Hurt Me v roce 1982 vydali tuto skvělou píseň, která má krásný text o rychle letícím čase a utíkajícím mládí. Písnička byla nesmírně úspěšná nejen v Anglii, ale také v USA, kde byla několik týdnů na druhém místě Billboard Chart a od zlata ji dělil jen úspěch ústřední písně filmu Flashdance, tedy What A Feeling od Irene Cara. Jinak pokud jste sledovali sci-fi seriál Mr. Robot s Rami Malekem, mohli jste videoklip k této písni vidět v třetí epizodě čtvrté řady.

Culture Club – Karma Chameleon

Na druhé desce skupiny Colour By Numbers však byl hit, o němž už předem nikdo nepochyboval. Neuvěřitelně chytlavá píseň s textem o tom, že by lidi k sobě měli hledat cestu bez ohledu na barvu kůže, sexuální orientaci, původ nebo pohlaví, byla hitem na první dobrou. A také to po Do You Really Want To Hurt Me byla už druhá skladba, která dobyla vrchol anglické hitparády. Boy George byl obviněn, že motiv písně ukradl ze skladby Handy Man od amerického zpěváka Jimmyho Jonese z roku 1959. Poznamenal k tomu, že písničku možná někdy slyšel, ale rozhodně nikdy neměl v plánu sednout a napsat podle ní svoji vlastní. K soudu nakonec ani nedošlo. Napsal ji prý během dovolené v Egyptě, zbytek kapely se nejdřív zdráhal ji nahrát, protože jim připadala trochu moc country. Nakonec ale dobře udělali. Prodalo se přes 1,5 milionu singlů.

Culture Club – It’s A Miracle

Jako velmi tradiční sophisti pop (mix funku, popu a soulu, viz třeba Sade) té doby zní tahle skladba z desky Colour By Numbers. Z dnešního pohledu je to trochu zapomenutá věc, v době vydání, tedy v roce 1984, to však byl velký hit a skladba se dostala až na 4. místo anglické singlové hitparády. Dneska je však přesně tento zvuk opět v kurzu a píseň získává nové fanoušky. Za pozornost stojí i videoklip, a to mimo jiné kvůli tomu archaickému počítači s velkou disketovou jednotkou, což byl ale tehdy výkřik nejmodernější techniky.

Jesus Loves You – Bow Down Mister

Boy George měl mnoho tváří a také mnoho jmen. Tuto skladbu napsal v roce 1991 pod pseudonymem Angela Dust (a takto je také uveden v kreditech písně) a vydal ji pod hlavičkou svého nového projektu Jesus Loves You, který založil poté, co v roce 1987 odešel z Culture Club. Vydal s ním jediné album Martyr Mantras, z nějž vzešel právě tento hit, který vyzývá k toleranci mezi náboženstvími. Protože je ale jméno Jesus Loves You pro mnohé fanoušky zpěváka trochu matoucí, nakonec byl vydán i jednoduše pod jménem Boy George. Ve skladbě zpívá i Asha Bhosle, jedna z nejslavnějších indických zpěvaček všech dob, jejíž úspěšná kariéra trvala před šest dekád. Kdo začátkem 90. let sledoval MTV, této skladbě neunikl.

Jesus Loves You – Generations Of Love

Druhým singlem z desky Martyr Mantras byla tahle trochu temnější věc, která byla ovlivněna balearic housem a mimo jiné je v ní i raggamuffin pasáž. Skladba se dočkala vřelého přijetí od hudební kritiky, ačkoliv v anglické hitparádě nijak závratně neuspěla. Nicméně britský taneční časopis Mixmag tuto skladbu zařadil v roce 1996 do seznamu stovky nejlepších tanečních skladeb všech dob.

Boy George – The Crying Game

Tahle nádherná skladba, v níž Boy George exceloval, je dnes neodmyslitelně spojená se stejnojmenným slavným filmem z roku 1992, který natočil režisér Neil Jordan. Ten vypráví příběh člena IRA, který se krátkodobě sblíží s britským vojákem, ale dobrý konec to nemá. Skladba, která zazněla ve filmu u závěrečných titulků, však není originál, ale coververze. Originál složil už v roce 1964 anglický producent a hitmaker Geoff Stephnes a proslavil jej Dave Berry. Verzi Boy George z roku 1992 produkovala dvojice Pet Shop Boys. Když budete pozorně poslouchat, můžete rozpoznat, že doprovodné vokály zpívá Neil Tennant. Kromě Hry na pláč však skladba zazněla i ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv, který si ze slavného dramatu vypůjčil kousek zápletky (šlo tam o převlékání muže za ženu) a zparodoval ji.

Boy George – Everything I Own

Může se vám zdát, že se tahle skladba od klasického rukopisu Boy George a Culture Club trochu liší. A budete mít pravdu, jedná se totiž o coververzi. Původně totiž tuto skladbu v roce 1972 nahrál americký skladatel a písničkář David Gates. Byl to velký hit a skladba zdolala první místo anglické hitparády. Stejně jako verze z roku 1987, kterou nazpíval Boy George coby sólový interpret po svém odchodu z Culture Club. Ten se však už inspiroval verzí, kterou v roce 1974 nahrál jamajský hudebník Ken Boothe a skladbu přetavil z folku do houpavého reggae. Jinak Gates skladbu napsal jako vyznání a vyjádření díků svému otci, který byl členem celkem slavné americké sedmdesátkové soft rockové kapely Bread.

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Lev Radin / Shutterstock.com