David Byrne: Jeho nezaměnitelný projev a talent obdivujeme bezmála 50 let

Mezi slavnými hudebníky, kteří v květnu slaví narozeniny (přesně jedenasedmdesáté), je i někdejší frontman Talking Heads. Ten však za sebou má podstatně bohatější kariéru. Pojďme si připomenout nejslavnější písně, kterým propůjčil svůj nezaměnitelný hlas i talent.

Talking Heads – Psychokiller (1977)

Skladba, která je dodnes považovaná za patrně nejikoničtější kousek z diskografie newyorské novovlnné skupiny Talking Heads, vyšla hned na jejich debutovém albu. Prakticky hned po jejím vydání se začalo spekulovat, že její text je inspirován skutečným masovým vrahem Davidem Berkowitzem, jemuž se říká také Sámův syn (na svědomí měl osm zavražděných v New Yorku, dopaden byl  jen rok před vydáním skladby). David Byrne však vždy tvrdil, že píseň nemá žádný reálný základ a vypráví o masových vrazích spíš v obecné rovině. Charakteristickým se stalo i ono klasické „fa fa fa“ z písně, na které odkazuje ve stejnojmenné skladbě i norská skupina Datarock a aktuálně i Lazer Viking ve skladbě Gibber Gabber z aktuální desky Tunnel Vision.

X-Press 2 & David Byrne – Lazy (2002)

V roce 2002 představilo anglické elektronické taneční duo X-Press 2 Davida hudebním fanouškům, kteří o existenci nějakých Talking Heads neměli ani ponětí. Zajímavé je, že s návrhem na spolupráci přišel sám David Byrne, jemuž se tvorba dvojice líbila. A požádal je, aby mu na turné dělali doprovodnou kapelu. Ti ho však k jeho překvapení odmítli. „Museli jsme s lítostí říct, že to nedáme, protože jsme jenom párek chlápků, co ovládá hlavně práci ve studiu,“ řekl k tomu Darren House aka dj Diesel. Byrne jim tak alespoň poslal svůj návrh nové skladby, jestli by neměli chuť ji pro něj zprodukovat. S výsledku se mohli radovat oba, skladba byla druhá v anglické singlové hitparádě a dodnes je asi největším zpěvákovým hitem tohoto milénia.

Talking Heads – Once In A Lifetime (1980)

Album Remain In Light bylo pro Takling Heads vstupem do první ligy a povilo hned několik nesmrtelných skladeb, k nimž vznikly podobně nesmrtelné klipy. Mezi ně patří i tato píseň o promarněném životě lidí, kteří se honí za drahými auťáky a krásnými domy, přičemž jim uniká podstata života. Talking Heads to však podávají velmi osobitou formou. Tanec, který David Byrne předvádí v klipu, kde vypadá spíš jaké bankéř z Wall Street než jako hudebník, je dodnes něco jako jeho poznávací znamení.

The Brighton Port Authority – Toe Jam  (2008)

V roce 2008 světlo světa spatřil projekt, který řadu lidí dost příjemně zaskočil. Potkali se v něm David Byrne s Normanem Cookem alias Fatboy Slimem. A podle Cookova rodného města jej pojmenovali The Brighton Port Autority. Fungovalo to skvěle a smysl pro chytrý humor obou tvůrců se potkal skutečně na výbornou. Mimo jiné ve skladbě Toe Jam (hostuje tu i anglický rapper Dizzee Rascal), která má dost možná nejvtipnější „nahé“ video vůbec. Tančí v něm řada svlečených lidí a z pásků, zakrývajících jejich obnažené tělesné partie, se v klipu vytvářejí nápisy nebo animace. Ostatně, koukněte se sami.

David Byrne – Everybody’s Coming To My House (2018)

Kariéra Davida Byrnea rozhodně není něčím, co zamrzlo někde v devadesátých letech. Naopak je schopen i v relativně vysokém věku dodávat moderně znějící hity, které poslouchají i fanoušci o několik generací mladší. Jeho zatím posledním albem je deska American Utopia, na níž spolupracoval se svým dlouholetým parťákem Brianem Enem, ale na dvou skladbách se podílel i kanadský producent Daniel Lopatin, který je architektem zvuku alba zpěváka The Weeknda. Největším hitem z desky je pak tato skladba, kterou znáte i z vysílání Expres FM.

David Byrne & St. Vincent – Who (2013)

David Byrne je ikonou celé řady hudebníků. Mezi nimi je i geniální kytaristka, skladatelka a zpěvačka Annie Clark, známá pod jménem St. Vincent. Její obdiv k němu ostatně jasně vyjadřuje i název jejich společného alba, které vydali v roce 2012 pod jménem Love This Giant (tedy „miluji tohohle giganta“). Desku pak otevírá skladba Who, která jasně ukazuje mimořádný talent obou hudebníků a současně jejich rozpoznatelný rukopis. Existuje k němu i klip, choreografie obou hudebníků v něm jasně odkazuje na výše zmiňovaný ikonický tanec v klipu ke skladbě Once In A Lifetime.

Talking Heads – Road To Nowhere (1985)

Jako gospel se v úvodu tváří tato píseň z alba Little Creatures, která si zásluhou nápaditého klipu našla rychle cestu na MTV. A tím si i skupina našla cestu k novým hudebním fanouškům. Hravý text, plný zmaru, který je v ostrém kontrastu s celkem veselou melodií, pak David Byrne vysvětlil tak, že chtěl natočit veselou a radostnou píseň o konci světa. A jinak ten gospelový sbor ke skladbě přidal hlavně proto, že se obával, že zbytek téhle klasiky není dostatečně chytlavý a zábavný. No uznejte, není ten chlap prostě k sežrání?

Talking Heads – This Must Be The Place (Naive Melody) (1983)

Asi nejkrásnější a nejvíce křehká píseň z diskografie Davida Byrna i Talking Heads je tato klasika z alba Speaking In Tongues. Ostatně její text je o lidech, které má rád, o tom, jaké to je mít svůj domov a vědět, kam člověk patří. Málokdo to však dokáže zpracovat takto elegantně a bez zbytečného patosu jako David Byrne. Píseň, která má v podtitulku celkem výstižně a lehce omluvně napsáno „naivní melodie“, dala jméno filmu z roku 2011 režiséra Paola Sorentina se Seanem Pennem v hlavní roli, její originál jste mohli slyšet i ve filmu Wall Street režiséra Olivera Stonea. A inspirací touto skladbou zcela jasně nezapře ani skladba Berlín od skupiny Garáž.

Talking Heads – Burning Down The House (1983)

Nervní intro téhle skladby zahajuje desku Speaking In Tongues z roku 1983 a vedle skladby This Must Be The Place je jednoznačně největším hitem z ní. Ve skladbě je důležitý vliv funky a má to celkem jasný důvod. Chris Frantz, bubeník Talking Heads, totiž byl silně inspirován koncertem funkové legendy Parliament v newyorské Madison Square Garden a chtěl udělat něco podobně rytmického. Skladba tak vznikla při jam session ve studiu z nápadu, který kapele přinesl. Ostatně samotné zvolání „burning down the house“ (rozpalme tenhle barák) během vystoupení Parliament vykřikoval sám jejich lídr, slavný George Clinton. A od něj si jej pak skupina vypůjčila, přestože mu pak v kontextu dala trochu jiný význam.

Talking Heads – And She Was (1985)

Další vtipná písnička z desky Little Creatures. Její text je podle bubeníka Chrise Frantze o „ženě, která je schopná levitovat a z ptačí perspektivy pak pozoruje všechny v sousedství“. David Byrne pak dodal, že je příběh inspirován jeho skutečnou známou, jistou hippiesačkou z Baltimoru, která tak trochu ztratila kontakt s realitou, ale jinak byla docela fajn. Skvělá písnička je to v každém případě. 

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Ben Houdijk / Shutterstock.com