Trip hop je hudební styl, který vznikl počátkem 90. let v Bristolu. Právě zde se zformovala scéna, která smíchala různé žánry – především hip hop, elektronickou hudbu, dub, soul a jazz – do pomalého, temného a silně atmosférického zvuku.
Trip hop je charakteristický hypnotickými beaty, melancholickou náladou, hlubokými basy a často i ženskými vokály, které dodávají hudbě jemný, ale zneklidňující nádech. Nejčastěji se vyznačuje pomalým tempem a hutnou produkcí, která vytváří jakýsi snový nebo filmový pocit. Za první komerčně úspěšné triphopové album je považovaná deska Blue Lines skupiny Massive Attack, která vyšla přesně před 34 lety, 9. dubna 1991.
Právě Massive Attack jsou spolu s Portishead a Tricky považovaní za tři zakladatelské pilíře tohoto stylu. Každý z nich přistupoval k žánru trochu jinak, ale dohromady vytvořili zvuk, který byl natolik specifický, že si brzy získal označení trip hop, tedy jakási pomalá, introspektivní a temnější varianta hip-hopu s přesahem do ambientu a elektroniky. Zajímavostí je, že samotní umělci toto označení často odmítali a bránili se mu, protože se nechtěli nechat zařadit do jedné škatulky.
Mezi nejznámější skladby trip hopu patří například Teardrop od Massive Attack, Glory Box od Portishead nebo Hell Is Round the Corner od Trickyho. Typické pro tyto písně je, že fungují jako takové hudební obrazy. Než by se soustředily na refrény a tradiční strukturu, staví na náladě, vrstvení zvuků a intenzivních emocích. Často se objevují v soundtracích filmů a seriálů, protože skvěle podkreslují napětí, samotu nebo vnitřní zmatek postav.
Vliv trip hopu je patrný i v současné tvorbě řady umělců, kteří sice často kombinují víc žánrů, ale stále vycházejí z jeho atmosférického a introspektivního základu. Mezi ně patří například jako Radiohead, Björk, Lana Del Rey nebo Woodkid, jehož hudba spojuje orchestrální dramatičnost s elektronickým napětím, nebo Gorillaz, kteří do svého eklektického stylu opakovaně začleňují temné beaty a melancholické plochy typické pro trip hop. Belgická skupina Hooverphonic navazuje na estetiku devadesátých let snovými vokály a filmovou náladou, zatímco členové skupiny Groove Armada propojují trip hop s prvky downtempa, funku a chilloutu.