Funky a hip hop by bez něj zněly docela jinak: Život Jamese Browna byl jako z pořádně dramatického filmu

Kmotr soulu, Mr. Please,Please, Soul Brother Number One, The Minister Of New, Mr. Super Heavy Funk nebo Mr. Dynamite. Taková přízviska si sám vymyslel James Brown, legendární hudebník, který by dnes oslavil 90. narozeniny. Jeho život by mohl být skvělým námětem pro velmi dramatický až akční film, v němž by nechyběly drogy, alkohol, deprese, vězení, ale hlavně spousta skvělé hudby.  

James Joe Brown Jr. se narodil 3. května 1933 v jednopokojové chatrči v lesích Barnwellu v Jižní Karolíně, pár mil východně od hranic s Georgií. Jeho rodiče se rozešli, když byl velmi malý, ve věku čtyř let byl James poslán do Augusty v Georgii, aby žil se svou tetou, bordelmamá Honey. Mladík, který vyrůstal v naprosté chudobě během Velké hospodářské krize, bral každou práci, která se naskytla. Tančil pro vojáky v nedaleké Fort Gordon, sbíral bavlnu, myl auta a leštil boty. „Začal jsem leštit boty za 3 centy, pak jsem se dostal na 5, později na 6 centů. Nikdy jsem se nedostal ani na desetník. Bylo mi devět let, než jsem si mohl koupit oblečení ve skutečném obchodě. Všechno moje oblečení do té doby bylo vyrobeno z pytlů a podobných věcí. Od dětství jsem ale věděl, že chci jednou být někým,“ vzpomínal na své dětství. 

Osudové setkání za mřížemi

Ve 12 letech opustil školu a svou pozornost upnul k náboženství a hudbě. Zpíval v chrámovém sboru, kde začal rozvíjet svůj silný a jedinečný hlas. Jako teenager se však James také obrátil ke zločinu. V 16 letech byl zatčen za krádež auta a odsouzen ke třem letům vězení. Během uvěznění organizoval a vedl vězeňský gospelový sbor. Ve vězení se navíc setkal s Bobbym Byrdem, začínajícím R’n’B zpěvákem a pianistou, navázali přátelství a hudební partnerství, které se ukázalo jako jedno z nejplodnějších v hudební historii.

Hudební začátky

Nadaný sportovec po propuštění z vězení v roce 1953 obrátil James svou pozornost ke sportu a další dva roky věnoval především boxu a hraní poloprofesionálního baseballu. V roce 1955 Bobby Byrd pozval Jamese, aby se připojil k jeho skupině The Gospel Starlighters. Stalo se a James se svým talentem a showmanstvím rychle převzal v kapele vůdčí roli. Přejmenovali se na Famous Flames a přestěhovali se do Maconu ve státě Georgia, kde vystupovali v místních nočních klubech. V roce 1956 Famous Flames nahráli demo písně Please, Please, Please a zahráli ji pro Ralpha Basse, vyhledávače talentů labelu King Records. Ten byl písní naprosto ohromen, a to zejména Jamesovým vášnivým a oduševnělým přednesem. Nabídl skupině nahrávací smlouvu a během několika měsíců se Please, Please, Please dostalo na 6. místo v žebříčku R’n’B.

„Nejtvrději pracující muž v showbyznysu“

James Brown ovšem potřeboval víc než jeden hit, jinak mu hrozilo, že přijde o nahrávací smlouvu. V roce 1958 se přestěhoval do New Yorku, kde ve spolupráci s různými hudebníky, které také nazýval Flames, nahrál skladbu Try Me. Píseň se dostala na 1. místo v žebříčku R’n’B a i do singlového žebříčku Hot 100 a nastartovala zářivou jízdu. Následovaly hity Lost Someone, Night Train a především Prisoner Of Love, první skladba, která se dostala do Top 10 v popových žebříčcích (dosáhla na 2. místo).

Nelítostný obchodník 

Kromě psaní a nahrávání hudby neúnavně koncertoval, během 50. a 60. let vystupoval pět až šest večerů v týdnu. Byl okázalý showman, neuvěřitelný tanečník a zpěvák a jeho koncerty byly hypnotizujícími ukázkami nevázanosti a vášně, které nechávaly publikum u vytržení. Jeho pozdější saxofonista Pee Wee Ellis jednou řekl: „Když jsi zaslechl, že James Brown přijíždí do města, přestal jsi s tím, co jsi momentálně dělal a začal šetřit peníze na vstupenky!“ Zpěvák pečlivě ovládal a předváděl všechny tance, které byly v té době populární, často zařazoval i svůj vlastní tanec nazvaný James Brown. Zároveň byl bystrý a nelítostný kapelník a obchodník. Nechvalně známé jsou jím udělované pokuty za špatně zahrané noty nebo nevyleštěné boty. Jak řekl jeden z Brownových hudebníků: „Musel jsi rychle myslet a konat abys s ostatními udržel krok a zůstala ti práce.“

Na vrcholu

V polovině 60. let nahrál mnoho ze svých nejoblíbenějších singlů včetně I Got You (I Feel Good) a It’s a Man’s Man’s Man’s World. Ještě předtím ale vzniklo živé koncertní album. Přestože na něj nezařadil žádné nové písně, Live at the Apollo vyústilo v Brownův dosud největší komerční úspěch a dostalo se na druhou příčku v žebříčku popových alb.
Díky své jedinečné rytmické kvalitě, se právě jedna z jeho skladeb, konkrétně Papa’s Got A Brand New Bag, stala první vlaštovkou nového hudebního žánru, odnože soulu a předchůdce hip hopu. Funk byl na světě!

„Jak jsem vždy říkal, pokud lidé chtějí vědět, kdo je James Brown, stačí, když poslouchají mou hudbu.“

Hudbou proti nepokojům

V polovině 60. let zpěvák také začal věnovat stále více energie sociálním kauzám. V roce 1966 spustil v televizi a rádiích kampaň Don’t Be A Dropout, výmluvnou a vášnivou prosbu černošské komunitě, aby se více zaměřila na vzdělání. Byl zarytým zastáncem nenásilného protestu. 5. dubna 1968, den po atentátu na Martina Luthera Kinga Jr., kdy po celé zemi zuřily nepokoje, uspořádal v Bostonu vzácný živý koncert vysílaný televizí ve snaze zabránit nepokojům. Jeho úsilí bylo úspěšné. Mladí Bostoňané zůstali doma, aby sledovali koncert v televizi, a město se z velké části vyhýbalo násilí. O několik měsíců později napsal a nahrál Say It Loud: I’m Black and I’m Proud, protestní hymnu, která sjednotila a inspirovala generace.

„Když jsem na pódiu, snažím se dělat jednu věc: Přinášet lidem radost. Stejně jako to dělá církev. Lidé nechodí do kostela hledat problémy, jdou tam, aby se jich zbavili!“

Síň slávy i vězení

Přestože jeho kariéra na konci 70. let kvůli finančním problémům a vzestupu disko hudby začala pomalu uvadat, povedl se Jamesovi comeback v dnes už klasické hudební komedii z roku 1980, The Blues Brothers. V dalším klasickém filmu, tentokrát Rocky IV, se objevil zpěvákův největší hit poslední dekády, Living In America. Přestože byl jako jeden z prvních muzikantů uveden do Rokenrolové síně slávy (1986), jeho sláva byla na ústupu, což vedlo k depresím a drogám. Jeden z jeho excesů vedl k dálniční honičce z Georgie do Jižní Karoliny. K tomu, aby Jamese Browna policie donutila zastavit, musela nakonec rozstřílet pneumatiky. Zpěvák dostal šest let, nicméně ve vězení strávil 15 měsíců, než byl v roce 1991 podmínečně propuštěn. Po krátkém období koncertování přišel další střet se zákonem a další automobilová honička. Po incidentu byl odsouzen k 90dennímu programu drogové odvykačky.
V roce 2004 byl Brown znovu zatčen na základě obvinění z domácího násilí na své poslední čtvrté ženě Tomi Rae Hynie. James Brown zemřel 25. prosince 2006 po týdenním boji se zápalem plic. Bylo mu 73 let.

Věděli jste, že…? 

• James Brown vždy trval na výplatě honoráře před vystoupením nebo celým turné, peníze poté ukládal v malých bankovkách na svůj účet v atlantské bance
• v době největší slávy odehrál i 350 koncertů za rok
• častokrát se stávalo, že koncerty končil s krvavými koleny a o tři kila lehčí
• členové jeho kapely ho museli vítat na pódiu skandováním „Superstar! Superstar!“
• vždy na scénu nastupoval po červeném koberci a to i v případě, že šlo o venkovní vystoupení, například na bahnitém festivalu Reading and Leeds v roce 1999
• v půlce osmdesátých let byl pode všeho závislý na opiátu PCP , kvůli kterému celé dny nepromluvil jediné slovo, naopak na koncertech byl k nezastavení a dokázal jednu a tutéž skladbu zahrát třikrát za sebou
• na svém profesním vrcholu měl v šatníku přes 500 obleků a 300 párů bot
• vlastnil flotilu aut a tryskáč se svým jménem vyvedeným na boku letadla
• když po zpěvákově skonu byla zlatá rakev s jeho ostatky převážena bílým kočárem do harlemského Apolla, stovky příznivců v průvodu zpívaly Say It Loud: I’m Black And I’m Proud
• James Brown byl v rakvi oblečen do modrého obleku, bílých rukavic a stříbrných bot, ale každý den, kdy byly jeho ostatky vystaveny, měl na sobě jiný oblek.

Zdroje: timetoast.com, blackpast.org, btitannica.com
Zdroje fotografií: miqu77 / Shutterstock.com, spatuletail / Shutterstock.com