Hvězdy 80. let: Z řidiče kamionu se Rick Astley stal Králem tanečního popu, který v 28 odešel do hudebního důchodu

Jeho jméno je pro řadu lidí synonymem toho špatného z osmdesátkového popu. Dokonce se z něj stalo internetové meme. Ve skutečnosti je to však samozřejmě podstatě složitější. Jak se z řidiče kamionu stal Král tanečního popu a proč se rozhodl jít do hudebního důchodu v 28 letech? 

Kamioňák se sytým hlasem

Rick Astley se narodil v roce 1966 v Newton-le-Willows ve Spojeném království. Jednu dobu se živil jako řidič náklaďáků, ale u toho se věnoval svému největšímu hobby, muzice. Hrál mimo jiné na bicí v kapele FBI, ale také zpíval. Rickova hudební kariéra propukla naplno, když ho objevil hudební producent Pete Waterman. Byl to „ten“ Waterman z trojice Stock, Aitken, Waterman (SAW), která v 80. letech poslala do hvězdných výšin Kylie Minogue, Jasona Donovana nebo skupinu Bananarama. Watermana zaujal jeho sytý a znělý hlas a kultivovaný projev, který evokoval zpěváky z 50. let s Elvisem Presleyem v čele. Trojice SAW pro zpěváka napsala hit Never Gonna Give You Up, který vyšel v roce 1987 a okamžitě se stal hitem. 

Král tanečního popu

Dalšími úspěšnými singly Ricka Astleyho byly písně jako Together Forever, Whenever You Need Somebody a She Wants to Dance With Me. A jeho hudební styl, typický pro popovou hudbu 80. let, kombinující taneční prvky, chytlavé melodie a Rickův výrazný vokál, bořil hitparády po celém světě. Jeho debutového alba s názvem Whenever You Need Somebody se prodalo neuvěřitelných patnáct milionů kopií a z neznámého pohledného zrzka byla najednou jedna z největších hudebních hvězd planety. Rick byl navíc známý svým pohodovým a charismatickým vystupováním, které ho přivedlo na přední příčky hitparád a získalo mu širokou základnu fanoušků, kteří mu začali říkat The King Of Dance Pop (Král tanečního popu).

V 28 do důchodu

Od kolovrátkových písní se však Rick začátkem 90. let začal odklánět k dospělejšímu soulu a R’n’B, na kterém vyrostl a které ho vždycky zajímalo v první řadě. Vydal ještě další tří desky, Hold Me in Your Arms (1988), Free (1991) a Body & Soul (1993). A v roce 1994 měl toho kolotoče tak plné zuby, že se dobrovolně rozhodl odejít do hudebního důchodu. A tomu v té doby bylo pouhých dvacet osm let! Za sebou však měl skoro třicet milionů prodaných desek.

Velký návrat

V roce 2001 se však Rick na scénu vrátil s deskou Keep It Turned On. Prohlásil tehdy, že za jeho odchodem byla především jeho otrávenost z toho, jak funguje hudební byznys, a že si o od toho potřeboval odpočinout. Mohli byste si myslet, že po něm neštěkl pes, ale není tomu tak. Jeho deska 50 z roku 2016 se dostala na vrchol anglické albové hitparády, kde byl naposled se svým debutem. Dobře si vedlo i jeho loňské album Beautiful Life. Na letošní říjen nachystal nové album s názvem Are We There Yet?, které naživo propagoval i vystoupením na slavném festivalu Glastonbury. A že není žádné béčko, dokázal mimo jiné i tím, že si během koncertu zazpíval skladbu Highway To Hell od AC/DC, celou ji přitom odbubnoval a ještě naprosto mistrně kroutil paličkou mezi prsty. A samozřejmě dav zpíval nadšeně s ním.

Chodící meme

Mezi fanoušky Ricka Astleyho se řadí i Dave Grohl, a tak si společně s Foo Fighters několikrát zahrál a zazpíval na jednom pódiu svůj největší hit Never Gonna Give You Up. A jak už bylo zmíněné, stal se Rick i internetovým vtipem. Jedná se o fenomén nazývaný „Rickrolling“, kdy se na internetu šíří odkazy, které něco slibují, ale když na ně kliknete, dostanete se na klip Never Gonna Give You Up.

Autor je hudební publicista