Jedna kapela nestačí: Úspěch na více frontách zaznamenal zakladatel Depeche Mode, český funkový věrozvěst i rekordman Norman Cook

Každý hudebník sní o tom, že jednou opravdu prorazí a stane se hvězdou. Skutečně se to podaří jen nepatrnému zlomku. A pak jsou tací, kterým se pozlatí vše, na co sáhnou. Na svět přivedli třeba hned několik mimořádně úspěšných projektů. 

Damon Albarn

Anglická skupina Blur má ve své diskografii pouze devět alb, to nejčerstvější, The Ballad Of Darren, vydala v roce 2023. Devět je číslo, které se může zdát překvapivě nízké, vzhledem k tomu, že je tato britská kapela na scéně už od roku 1988 a jakou velkou stopu zejména na evropské scéně zanechala. Nelze zapomenout, kolik času jejich frontman, zpěvák, skladatel, kytarista a klávesista Damon Albarn, který je také vedle kytaristy Grahama Coxona jedním z tvůrčích tahounů kapely, věnoval jiným projektům. A to zejména virtuální kapele Gorillaz, která se zrodila až na počátku milénia, ale k dnešku stihla vydat pouze o jedno album méně než Blur. A tenhle poměr by se podle nedávných zpráv měl letos dokonce vyrovnat. 

S Gorillaz se Damonovi navíc podařilo dosáhnout toho, co Blur nikdy nedokázali. A to dvakrát obsadit alespoň druhé místo oficiální americké albové hitparády (s deskami Plastic Beach a Humanz), o čemž Blur mohli jen snít – s albem The Magic Whip byli nejvýše čtyřiadvacátí. Tím ale výčet projektů rodáka z Londýna nekončí. Vydal také dvě sólové desky, Everyday Robots (2014) a The Nearer The Fountain, More Pure The Stream Flows (2021), navíc je i duší projektu The Good, The Bad & The Queen, ve kterém se spojil s producentem Danger Mousem, basákem The Clash Paulem Simononem a několika dalšími hudebníky. A i s touto relativně náročnou deskou, která se inspirovala reggae, ska a africkou hudbou, dokázal být druhý v ostrovní albové hitparádě.

A tak vznikli Monkey Business, ve kterých za mikrofonem stanuli Matěj Ruppert a Tonya Graves, později nahrazená Terezou Černochovou. Na začátku milénia tahle parta na domácí scéně způsobila čisté zemětřesení. Ani tím to ale nekončí. Holý, který od mládí tíhl k tvrdé rockové hudbě, se rozhodl popustit uzdu této své vášni v projektu Neruda, jehož členy byli Ruppert, ale třeba také kytarista Hentai Corporation Petr Škarohlíd. V roce 2010 vydali eponymní album. Tvůrčí přetlak Roman Holý přetransformoval i do sólového alba Strážce klidu Vol. 1, na kterém v roce 2021 hostovali třeba Ewa Farna, MC Gey nebo Nikola Mucha.

Vince Clarke

V roce 1980 byl tehdy 20letý Vince spolu s Martinem Gorem, Davidem Gahanem a Andym Fletcherem u zrodu později kultovních Depeche Mode. Dokonce se stal autorem většiny písní na prvním albu Speak & Spell z roku 1981 včetně průlomového hitu Just Can’t Get Enough. Ve stejném roce z kapely odešel, protože se cítil znepokojen tím, „jak málo času na práci zbývá pro samé rozhovory a focení“. Po odchodu společně se zpěvačkou Alison Moyet založil dvojici Yazoo, společně pak světu dali dvě alba s hity jako Only You, Don’t Go nebo Situation. Ani tenhle projekt neměl dlouhého trvání, rozpadl se po pouhých dvou letech. Vince a Alison se pak ještě dvakrát nakrátko spojili, aby koncerty oslavili výročí založení a rozpadu své skupiny. 

Po krátké epizodě s názvem The Assembly pak přišel nejdůležitější a hlavně nejtrvanlivější projekt rodáka z hrabství Essex. V roce 1985 umístil do magazínu Melody Maker inzerát na zpěváka a přihlásil se mu Andy Bell, fanoušek jeho dosavadní práce. A tak vznikli Erasure, jedna z nejprodávanějších ostrovních skupin. Do dnešních dní vydali 19 desek, hity Oh L’amour, Sometimes, A Little Respect, Drama!, Blue Savannah, Love To Hate You nebo Always patří do učebnic synth popu. Kruh se uzavřel v roce 2011, kdy vznikl projekt VCMG, tedy Vince Clarke & Martin Gore, který má v diskografii jedno album a tři EP. Kromě toho Vince, který je podle všeho workoholik, vydal čtyři alba s Martynem Warem z Human League a Heaven 17, dvě s Paulem Hartnollem z Orbital a čtyři sólové nahrávky.  

Dave Grohl 

Nesmíme vynechat ani jednoho z největších sympaťáků mezi současnými rockovými ikonami. Dave Grohl byl bubeníkem Nirvan, a i když si můžete říkat, že Nirvana byl přece Kurt Cobain, Davidův bubenický styl byl pro kapelu velmi zásadní. Ostatně v rozhovoru s Pharrellem Williamsem prozradil, že to slavné bicí intro pro Smells Like Teen Spirit byl jeho příspěvek a současně pocta jeho oblíbeným disco nahrávkám, které poslouchal v dětství. Po Kurtově smrti v roce 1994 Dave Grohl nezmizel v propadlišti dějin. Naopak všechny překvapil jako sebevědomý kytarista a zpěvák skupiny Foo Fighters, která vyrostla v jednu z největších rockových skupin posledního čtvrtstoletí. 

Nelze však zapomenout také na to, že byl spoluzakladatelem rockové superskupiny Them Crooked Vultures, kterou v roce 2009 vymyslel s Joshem Hommem z Queens Of The Stone Age a basákem Led Zeppelim Johnem Paulem Jonesem. A také byl nějakou dobu členem samotných Queens Of The Stone Age, s nimiž natočil dvě alba a dokonce s nimi i jezdil po světě jako koncertní bubeník. Roli studiového bubeníka a stálého hosta kapely pak Dave zastává v kapele Tenacious D, kterou se už více než 30 let baví herci Jack Black a Kyle Gass. Celkem slušný úspěch však zaznamenal i projekt Dee Gees, kdy Foo Fighters nahráli album coververzí Bee Gees s názvem Hail Satin. Dave Grohl má v diskografii i jediné sólové album, pojmenované Play (2018), instrumentální nahrávku, inspirovanou pozorováním dcery Violet během hudebních lekcí.

Eric Clapton

Jméno tohoto čerstvě osmdesátiletého anglického zpěváka a kytarového boha je dnes samo o sobě takovou značkou, že se skoro zapomíná, že byl členem několika velmi slavných uskupení. V roce 1963 se stal členem legendárních The Yarbirds, jimiž prošli i kytaristé Jimmy Page a Jeff Beck. S nimi Clapton nahráli jejich průlomový hit For Your Love, se kterým uspěli v Anglii i USA a poprvé se výrazně odklonili od bluesového stylu. To se však Erikovi nelíbilo, a tak krátce poté odešel. O tři roky později pak s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem založil v podstatě už bluesrockovou superskupinu Cream, jejíž hit Sunshine Of Your Love je dodnes ikonický. Ani Cream však neměli dlouhého trvání.

Na samém začátku 70. let založil projekt Derek & The Dominoes, se kterým nahrál legendární album Layla and Other Assorted Love Songs, obsahující i hit Layla. V roce 1969 byl krátce i členem projektu Johna Lennona, s názvem Plastic Ono Band, přátelský vztah ho ale pojí i s ostatními  členy The Beatles, u kterých dokonce hostuje v písni While My Guitar Gently Weeps. V roce 2012 se pak připojil jako hostující kytarista na několika koncertech The Rolling Stones během jejich výročního turné k 50 letům na scéně. Především však od 70. let vydává sólová alba a napsal celou řadu slavných písní. Nejznámější z nich je patrně píseň Tears In Heaven z roku 1991, ve které se vypořádával s tragickou smrtí čtyřletého syna Connora.

Norman Cook 

Tento anglický hudebník má vyloženě neposednou povahu. O tom svědčí, že za svoji bezmála čtyřicet let trvající kariéru vystřídal skutečně velké množství skupin a projektů, které zakládal a poté, co uspěly, je s lehkou hlavou opouštěl a zakládal další. První zářez zaznamenal coby basák anglické skupiny The Housemartins, větší roli však měl až ve svém projektu Beats International, který v roce 1990 ovládl evropské hitparády s houpavě taneční skladbou Dub Be Good To Me. O pár let později se Norman spojil s trombonistou a majitelem sexy nakřáplého hlasu Ashley Slaterem (který později hostoval i u výše zmíněných tuzemských Monkey Business), se kterým založil skupinu The Freak Power. Ta roztančila Evropu svými hity Turn On, Tune In, Cop Out a Rush. Stále více ho to však od baskytary táhlo za dýdžejský pult. 

A tak založil projekt The Mighty Dub Katz, ve kterém začal samplovat staré nahrávky a dávat jim větší rytmický drajv, čímž pomohl definovat pozdější žánr, pojmenovaný big beat. Přesně v tomto duchu se pak nesl už jeho životní projekt Fatboy Slim, který rozhodně není nutné představovat. Ovšem ani tím to u Normana Cooka neskončilo. V roce 2009 založil další projekt The Brighton Port Autority, který povil mimo jiné kouzelnou skladbu The Toe Jam s hostujícími Dizzeem Rascalem a Davidem Byrnem. Deska BPA I Think We’re Gonna Need A Bigger Boat je zatím poslední album, které vydal. Ovšem v případě hudebníka, který má dokonce svůj zápis mezi rekordmany díky hitparádovým zářezům pod tolika jmény a projekty, se dá říct, že má s hudebními projekty splněno na tři životy.