Největší z kytarových bohů a dost možná vůbec největší kytarový inovátor všech dob zemřel mladý. Ale i za pouhých 27 let svého života zvládl to, co jiní nedokážou za sto. Pojďme si připomenout deset písní, kterými se rodák z amerického města Seattle, dlouho po jeho smrti proslaveného vlnou grunge, nesmazatelně zapsal do hudební historie.
Kdybychom měli mezi Jimiho vlastními skladbami vybrat největší hit, byla by to možná tato skladba (někdy uváděná jako Foxey Lady), kterou vydal na své debutové desce Are You Experienced z roku 1967. A současně se stala jeho prvním hitem. Ačkoliv toto slovo musíme brát s jistou rezervou, protože v americké Billboard Chart tento singl skončil nejvýše na 67. místě. Skladba se však objevila prakticky na každé kompilaci, která kdy byla vydána. A údajně to byla skladba, která k zájmu o hru na kytaru přivedla i Roberta Smithe. Zakladatel The Cure byl od mládí velkým fanouškem Jimiho Hendrixe. Vlastní verzi této skladby ostatně The Cure nahráli i na svojí první desku Three Imaginary Boys.
Další skladba, která pomohla proslavit jméno Jimi Hendrix, nebyla jeho vlastní. Je to spíše cosi jako upravený tradicionál, o jehož autorství se později přeli Dino Valenti a Billy Roberts. Je to skladba o nešťastném chlápkovi jménem Joe, kterému zahnula jeho holka, a on ji jde se zbraní v ruce zabít spolu s jejím milencem. To, zda to ve finále udělal, však ze závěru písně není jasné. Joe sice tvrdí, že ne, ale současně se chystá na útěk ze země. Tuhle skladbu Jimi poprvé hrál už v roce 1966 se svojí první skupinou Jimmy James and The Blues Flames, vyšla však až o rok později na jeho debutu Are You Experienced, který vydal s kapelou The Jimi Hendrix Experience. A stala se jeho prvním velký hitem v Británii, kde se dostala dokonce až na šesté místo singlové hitparády. Od té doby Hendrix Londýn považoval za svůj druhý domov. A také zde ve věku sedmadvaceti let v roce 1970 zemřel.
Jimi dobře věděl, že píseň Hey Joe mu navzdory hitparádovému úspěchu žádné peníze nevydělá, protože nebyl jejím autorem. Byl proto pevně rozhodnut napsat stejně velký hit, který však bude jen jeho. A právě jím měla být skladba Purple Haze. Její riff vymyslel během jedné nahrávací session v Londýně. A byl to jeho producent Chas Chandler, který ho upozornil na to, že to zní velmi slibně a měli by s tím dále pracovat. A nepletl se. Skladba byla v Anglii dokonce třetí mezi singly. Její text je pak celkem otevřeně inspirován Hendrixovou zkušeností s LSD. A svým způsobem na tuto skladbu velmi volně odkazoval i Prince ve svém hitu Purple Rain.
Tuto skladbu postavil na motivu bluesové skladby Rollin’ Stone od Muddy Waterse. Skladbu však přearanžoval a napsal k ní vlastní text. Vydal ji na své třetí desce Electric Ladyland. Se stopáží rovných patnáct minut je to vůbec nejdelší skladba, kterou Jimi kdy nahrál. Ačkoliv se může zdát, se jedná především o jam a improvizaci, skladba prý měla předem pevně danou strukturu, z níž se během nahrávání nevybočovalo. V textu jsou odkazy mimo jiné i na literaturu science fiction, jejímž byl Jimi Hendrix velkým fanouškem.
Další krásnou pomalou písní z Jimiho pera je tato skladba z roku 1967, která se stala bluesovým a rockovým standardem. A přehrála ji celá řada hudebníků včetně Erica Claptona, který ji hrával už se svojí kapelou Derek And The Dominos v roce 1970. Jimi ji vydal na své druhé desce Axis: Bold As Love, její základy údajně napsal už v úplných začátcích svojí kariéry, kdy ještě nebyl sólový interpret, ale doprovodný hráč na kytaru pro hudebníky jako The Isley Brothers, Don Covay nebo Little Richard. Současně má tato skladba být jeho poctou jeho dalšímu oblíbenci, soulovému a bluesovému bardovi Curtisi Mayfieldovi, jehož doprovázel coby předskokan na jeho turné z roku 1963. Úplně poprvé pak tuto skladbu hrál živě v roce 1966 v newyorské Greenwich Village ještě se svojí již zmíněnou tehdejší kapelou Jimmy James and the Blue Flames.
Tohle není skladba, kterou by napsal sám Jimi Hendrix, ačkoliv v jeho verzi je dost možná slavnější než originál od Boba Dylana. I ten však uznal, že Jimi skladbu velmi dobře zpracoval a navíc tím charakteristickým kytarovým zvukem velmi dobře vystihl středověkou náladu textu skladby. Ten vypráví příběh klauna a zloděje, kteří společně míří ke strážní věži a nevědí, zda je tam nestihne smrt. Jimi skladbu do svého repertoáru zařadil v roce 1968, tedy hned rok po jejím prvním vydání, vyšla na jeho třetí desce Electric Ladyland. Ve skutečnosti ji však nenahrál ve svém stejnojmenném studiu, ale v londýnských studiích Olympic.
Vynikající skladba, která naznačovala, kudy by se pravděpodobně Jimi hudebně vydal nebýt toho, že zemřel předčasně. Vyšla na jeho třetí a poslední desce Electric Ladyland a její text ve skutečnosti nemá nic společného s dopravní situací. Stejně jako tomu bývalo běžné u bluesových standardů, jsou tu automobilová přirovnání použita pro sexuální narážky a vůbec na vztahy. Tahle skladba je o dívce, která na Jimiho neustále doráží a vrhá se ně něj, ale on by se jí nejraději zbavil. Ovšem nemůže ji setřást. Jimi Hendrix ve skladbě kromě tradiční kytary a zpěvu obstarává také hru na kazoo, které hraje hlavní hudební motiv a trochu připomíná kytarový efekt zvaný fuzz.
Jimi Hendrix začínal coby bluesový hudebník a nahrával tak i bluesové balady. Jednu takovou napsal pro svoji dívku, kterou měl v Londýně. Byla jí později známá spisovatelka Kathleen Mary Etchingham, jedna ze známých tváří takzvaných „swinging sixties“ a tehdejší londýnské umělecké scény. Jimiho potkala už coby dvacetiletá v londýnském klubu The Scotch of St. James, a to přímo v den svého příjezdu do Londýna z rodného Dublinu. Bylo 24. září 1966 a byla to láska na první pohled. Vedle této písně však byla prý inspirací i pro Foxy Lady a má být i dívkou jménem Katherine, o níž v Hendrix zpívá v písni 1983… (A Merman I Should Turn To Be). Pár se rozešel ještě v roce 1969, rok před Jimiho smrtí.
Ačkoliv se řada lidí domnívá, že má tato skladba jasné sexuální vyznění, její věta „let me stand next to your fire“ (tedy „nech mě postát vedle tvého ohně“) má zcela jiný a poměrně prozaický základ. Podle basáka Noela Reddinga se vše seběhlo o Vánocích roku 1966, kdy jel společně s Jimim navštívit jeho matku. V jejím bytě však bylo docela chladno a tak se Hendrix chtěl ohřát u matčina krbu, do cesty se mu však neustále pletl její německý ovčák jménem Rover. Matka ho neustále odháněla, což vytvářelo komické situace, které Jimimu uvízly v hlavě a právě na ně odkazuje věta „Move over, Rover, and let Jimi take over“ (tedy „Uhni Rovere a udělej místo Jimimu“). Vlastní verzi skladby natočila v roce 1983 tehdy začínající funk rocková kapela Red Hot Chili Peppers, vydali ji však až v roce 1989 na desce Mother’s Milk coby poctu jejich předtím zesnulému kytaristovi Hilelu Slovakovi.
Tuhle skladbu si jistě dobře pamatuje každý, kdo viděl kultovní film Easy Rider. Tam zazněla v poměrně zásadní scéně, ve které Billy a Kapitán America projížděli americkým jihem, který se jim nakonec stal osudným. Stejná skladba však byla i v podstatně mladším filmu Bod zlomu (Point Break), kde však hrála z reproduktoru na surfařské party plné lidí, kteří se do ní velmi podivně afektovaně kroutili. Jimi Hendrix ji složil v roce 1967 a poprvé vyšla na jeho druhé desce Axis: Bold As Love. Sám autor skladbu označil za „acid-fuelled blues“ (tedy nějako jako blues na LSD). A její text byl popisován jako vnitřní konflikt někoho, kdo se sice stal modlou protestní kultury hippies, současně se však necítí být žádným způsobem jejich mluvčím a dokonce se ani úplně s jejich názory neztotožňuje.
Autorský článek
Úvodní foto: © King Collection / Retna / Photoshot / Profimedia