Konec utrápeného grunge: Před 30 lety Smashing Pumpkins nastartovali novou éru kytarové hudby

Pro fanoušky devadesátkových kytarovek je to jedno z nejzásadnějších alb. Mimo jiné i proto, že pomohlo hlučnou kytarovou hudbu přenést z utrápeného grunge, který zněl stále stejněji, do nových vod. A jeho zásluhou se Billy Corgan začal stávat rockovým hrdinou první velikosti.

Náprava propadáku

Dnešní optikou a s historickým odstupem se dá říct, že první album americké party Smashing Pumpkins, tedy Gish z roku 1991, vyšlo příliš brzy. Svět v té době teprve skákal šipku do grunge a hudba chicagské kapely, které šéfoval charismatický Billy Corgan s pronikavě vysokým hlasem, byla na tehdejší dobu příliš experimentální a psychedelická. Gish bylo spíš komerční propadák, ale rozhodně zaujalo kritiku, která jej chválila. To ale ambicióznímu Billymu nestačilo, on se chtěl stát titánem. A proto se rozhodl na druhém albu vytvořit hutnější a melodicky bohatší zvuk, který bude větší a epický.

Napětí ve studiu

K produkci si skupina vybrala Butche Viga, chlapíka, co měl dost zásadní podíl na úspěchu alba Nevermind od skupiny Nirvana. Vig přinesl do nahrávání své zkušenosti a pomohl skupině vytvořit hudebně bohatý a vrstevnatý zvuk. Během nahrávání však docházelo k napětí a konfliktům mezi členy skupiny, zejména mezi zpěvákem a kytaristou Billym Corganem a bubeníkem Jimmym Chamberlinem. Corgan chtěl mít při tvorbě alba co největší kontrolu a podílel se na většině nahrávání. Ale na výsledku se to nakonec projevilo spíš pozitivně.

Úspěšné singly

Album s názvem Siamese Dream bylo vydáno 27. července 1993 a stalo se okamžitým hitem. Dosáhlo druhé příčky v žebříčku Billboard 200 a získalo zlatou desku, přičemž jeho prodeje byly více než čtyři miliony kusů. Na čemž lví podíl měly singly Cherub Rock, krásně klenutá Disarm a hlavně instantní hit Today, které okamžitě začaly bodovat na MTV a v amerických rádiích. Úspěch alba byl z velké části způsoben jeho silnými melodickými linkami a epickým zvukem, který dodnes přitahuje fanoušky rockové hudby. Texty písní reflektovaly Corganovy osobní a emoční prožitky a skládaly se z introspektivních a silně emocionálních témat, ovšem – jak je u Corgana obvyklé – podaných velmi surreálně a metaforicky. Kritici na album ocenili inovativní zvuk, který kombinoval hutné kytarové riffy, melodické vrstvy a Corganův výrazný zpěv. A skupina se díky němu stala známou pro své schopnosti vytvářet silné a emotivní skladby, které se dotýkají různých témat a nabízejí hlubší vrstvy a textury.

Klasika alternativního rocku

Album je slavné i pro svůj obal, na němž je fotografie dvou dívek z roku 1973. Podle Corgana má tato fotka symbolizovat nostalgii a nevinnost. V průběhu let se Siamese Dream stalo klasikou alternativního rocku a je považováno za jedno z nejvýznamnějších alb 90. let. Kombinace komerčního úspěchu, kritického uznání a dlouhodobého vlivu na hudební scénu přispěla k jeho statutu kultovního alba.

Autorský článek 
Úvodní foto: Virgin Records / Underground Records