Levicoví pankáči, kterým rozumí pracující třída: Frontman Manic Street Preachers slaví pětapadesáté narozeniny

Velšská skupina Manic Street Preachers dodnes patří mezi nejvýznamnější ostrovní kytarové kapely posledních třiceti let. Jejich lídr, zpěvák a kytarista James Dean Bradfield dnes slaví pětapadesátku. Připomeňme si při té příležitosti jejich největší hity.

If You Tolerate This Your Children Will Be Next (1998)

Manic Street Preachers jsou kapelou, již osud světa nikdy nebyl lhostejný. Jejich názory byly – jak se na správné (post)pankáče sluší – vždycky velmi levicové, často až hraničily s příklonem ke komunismu. A ve svých textech, které většinou psal jejich basák Nicky Wire (vlastním jménem Nick Jones), to bylo vždy patrné. V tomto textu se vrací ke španělské občanské válce ve 30. letech 20. století. V té se řada velšských levicových idealistů přímo zapojila do bojů, aby se společně s Interbrigadisty postavili tehdejšímu fašistickému diktátorovi Franciscu Francovi. Název písně, znamenající doslova „Jestli budeš tohle tolerovat, tvoje děti jsou další na řadě,“ přímo pochází z propagandistického plakátu, jimž tehdy Interbrigády lákaly dobrovolníky do svých řad. Skladba pochází z alba This Is My Truth Tell Me Yours, které vyšlo v roce 1998, a ve Velké Británii se dostala až na vrchol singlové hitparády.

A Design For Life (1996)

Další významně levicová píseň skupiny pochází z jejich čtvrté studiové desky Everything Must Go. První, kterou kapela vydala po zmizení kytaristy Richeyho Edwardse (země se po něm slehla 1. února 1995). Název skladby je odvozený od titulu debutového EP skupiny Joy Division, které se jmenovalo An Ideal For Living. Celý text je pak vlastně tak trochu socialistickým manifestem za dělníky a pracující třídu, se kterou podle skupiny v Anglii nikdy nebylo zacházeno dobře. „Už jsme měli po krk ponižování pracující třídy. Jsou to lidé, co postavili naše knihovny. A kupříkladu můj otec byl horník,“ řekl médiím Nicky Wire. A pracující třída jim rozuměla, což skladbu vyneslo až na druhé místo anglické singlové hitparády.

Motorcycle Emptiness (1992)

Jedna z nejvíce ikonických písních celých 90. let pochází z hned prvního alba kapely s názvem Generation Terrorists. Pohání ji nesmírně silný a průrazný kytarový riff, který patří k těm vůbec nejslavnějším rockovým riffům vůbec. Jeho autorem byl sám kytarista Richey Edwards a vlastně pocházel ze skladby Go, Buzz Baby, Go, což byla raná píseň kapely, z níž se později zrodil tento klenot. Text pak odkazuje na knihu Rumble Fish od S. E. Hintona o motorkářských ganzích, které jsou v tomto textu podle kapely jen reakcí mladých lidí a současně vzdorem proti konzumnímu životu, který jim nabízí kapitalismus. V hitparádách sice skladba nebodovala, přesto se stala doslova kultovní.

Your Love Alone Is Not Enough (2007)

Manic Street Preachers ve svojí diskografii mají také celou řadu spoluprací s jinými hudebníky a duetů (například s Lucy Rose, Richardem Hawleyem nebo Cate Le Bon). Tento je asi nejslavnější. Došlo k němu při nahrávání jejich osmého alba Send Away The Tigers. Ta vznikla coby spolupráce mezi kapelou a zpěvačkou švédské skupiny The Cardigans Ninou Persson. Není to však nějaká romantická balada, spíš je o tom, že láska – jakkoliv je v lidském životě důležitá – nedokáže vyřešit všechny problémy a nesnáze. Píseň se v době vydání stala velkým hitem a v Anglii obsadila dokonce druhé místo singlové hitparády.

You Stole The Sun From My Heart (1999)

Z pátého alba skupiny s názvem This Is My Truth Tell Me Yours pochází píseň, jejíž text napsal Nicky Wire sám, hudbu pak složili James Dean Bradfield a bubeník Sean Moore. Skladba je charakteristická svým elektronickým beatem, který velmi silně připomíná zvuk skupiny New Order v 80. letech. Což ostatně není náhoda, protože právě New Order jsou pro Manic Street Preachers jednou z hlavních inspirací. Textově se však tentokrát nejedná o žádný politický manifest. Jones text napsal o tom, že čím dál více nenávidí koncertní turné a ustavičné cestování. „Jakkoliv miluju stát na pódiu a hrát pro lidi, jsem už opravdu extrémně otrávený vším tím cestováním, které to obnáší,“ vysvětlil v jednom rozhovoru. Skladba byla nominována na Brit Award v kategorii Singl roku, ale vítězství jí uniklo.

Everything Must Go (1996)

Titulní skladba již zmíněného čtvrtého alba skupiny Manic Street Preachers vlastně ze všech jejich písní asi nejvíce reflektuje ztrátu Richeyho Edwardse a dopad pro kapelu. Slogan Everything Must Go se v Anglii používá například na obchodech, které procházejí likvidací a je v nich absolutní výprodej všeho zboží. Wire jej použil jako metaforu pro kapelu bez Edwardse. Fanouškům kapely v něm Wire říká, že kapela bez Edwardse, který byl spolu s ním do té doby spoluautorem textů, už nikdy nebude taková jako dřív. V podstatě se fanouškům omlouvá za změny, které bude absence Edwardse znamenat a žádá je, aby na ně kvůli tomu nezanevřeli. A fanoušci kapelu podrželi. Projevilo se to už tím, že se skladba dostala na páté místo ostrovní singlové hitparády.

Autumnsong

Tato skladba s výrazným kytarovým riffem v úvodu vyšla v roce 2007 na jejich devátém studiovém albu s názvem Send Away The Tigers. Její text je výsledkem spolupráce mezi kytaristou a zpěvákem Jamesem Deanem Bradfieldem a baskytaristou Nicky Wirem. A mimo jiné zmiňuje rok 1404, který byl pro Wales velmi zásadní. V tomto roce byl totiž Owain Glyndŵr korunován velšským princem (tedy Princem z Walesu) a následně úspěšně vzdoroval Angličanům. Byl nicméně posledním držitelem tohoto titulu velšského původu (jak známo, donedávna jím byl současný anglický král Karel lll.). Píseň otevírá výrazný kytarový riff, který je podle Bradfielda přímou poklonou jeho oblíbenému kytaristovi Slashovi a jeho riffu ze skladby Sweet Child O’ Mine od kapely Guns N’Roses.

Kevin Carter (1996)

Název této písně odkazuje na slavného jihoafrického fotografa, který byl v roce 1994 oceněn Pullitzerovou cenou za svoje fotografie hladomoru v Súdánu o rok dříve. Krátce po svém ocenění však spáchal sebevraždu, a to ve věku pouhých 33 let. Na vině měl být posttraumatický stresový syndrom, zapříčiněný hrůzami, které viděl během svého pobytu v Súdánu. Text napsal Richey Edwards nedlouho předtím, co sám zmizel, načež podle oficiální verze patrně spáchal sebevraždu, ačkoliv to nikdy nebylo stoprocentně doloženo. Není divu, že píseň ve Velké Británii velmi silně zarezonovala a dostala se až na deváté místo singlové hitparády.

Australia (1996)

Další z nesmírně chytlavých písni z alba Everything Must Go je v jistém směru rovněž reakcí kapely na zmizení kamaráda a spoluhráče Richeyho Jamese. Nejmladší kontinent je tu v názvu a v textu použitý spíš coby metafora. Austrálie je totiž podle kapely to nejvzdálenější místo, kam se dá z jejich rodného Walesu odcestovat. A současně je to pomyslné místo, kam chtěl autor textu Nicky Wire odletět a schovat se před mediální a emocionální smrští, do které se kapela dostala po Edwardsově zmizení. Písnička se stala velkým hitem, v anglické hitparádě byla sedmá a dokonce ji oficiální australské úřady použily v reklamních spotech propagujících krásy země.

10. Ocean Spray (2001)

Tato píseň se objevila na jejich desce Know Your Enemy z roku 2001 a její text napsal James Dean Bradfield. A byl to vůbec první jeho text, který skupina i nahrála. Vypsal se z ní osobní bolesti po smrti svoji matky Sue, která o dva roky dříve zemřela na rakovinu. Ocean Spray je pak název brusinkového džusu, který jí James nosil a společně jej na onkologii popíjeli. Píseň byla v anglické hitparádě nejvýše na patnáctém místě. Přestože nebyla vyloženě komerčně úspěšná, pro své silné osobní téma si získala velkou pozornost. A skupina ji hrála i v televizním pořadu BBC Top Of The Pops.