Metallica v jazzovém hávu, Motörhead v rytmu country a Boney M v režii finských metalistů: Známé hity v nečekaném kabátě

Možná jste fanoušky nějakého hudebního žánru a domníváte se, že nic jiného se poslouchat nedá. Nejspíš se ale zásadně mýlíte, nezáleží totiž na žánru a aranžích, ale na samotné písni. Pokud je dobrá, píseň lze z metalové vypalovačky udělat jazz nebo z diska metal a pořád to bude znít skvěle.

Nevěříte? Snad vás následující příklady přesvědčí. A na konci článku můžete v anketě hlasovat, která z cover verzí se vám zdá nejzdařilejší. 

ABC – High And Dry (původně The Radiohead)

Když si pustíte tuto píseň, nabydete prakticky okamžitě pocitu, že posloucháte jednu z klasických osmdesátkových softrockových balad, jakých legendární britská popová skupina ABC natočila hned několik. Když se do ní však zaposloucháte, nejspíš vám začne znít povědomě. High And Dry je totiž píseň, kterou v roce 1995 vydala na svém druhém album The Bends anglická alternativní rocková skupina The Radiohead. Docela vtipné je, že skupina tuto skladbu napsala už pro své debutové album Pablo Honey o dva roky dříve, na desku ji ale pak nedali s tím, že se báli, že zní jako něco od Roda Stewarta. Později ji však vzali na milost a ta se stala jednou z nejoblíbenějších písní této skupiny za celá devadesátá léta. 

Do repertoáru ABC se píseň dostala v rámci kompilačního alba 80s Re:Covered z roku 2015, jehož cílem bylo vzít populární písně z různých období (od Mr. Tambourine Man Boba Dylana po Human z repertoáru The Killers) a nechat je přehrát některou z hvězd osmdesátkového popu přesně v jejich stylu. Výsledek je možná místy trochu obskurní, ale skutečně zábavný. Nicméně vysoce z něj ční píseň High And Dry, která ve verzi od ABC originálu směle konkuruje.

Robyn Adele Anderson – Master Of Puppets (původně Metallica)

Master Of Puppets je název třetího alba americké heavy a thrash metalové skupiny Metallica z roku 1986 a současně jedním z jejich nejslavnějších skladeb. Z celé desky to prý byla nejoblíbenější skladba jejich prvního baskytaristy Cliffa Burtona, který ještě v roce vydání alba tragicky zemřel ve Švédsku při nehodě autobusu skupiny při jejich evropském turné. A nejen jeho, tato píseň je jedním z pilířů celého žánru nejen 80. let a dodnes je velmi očekávanou a nezbytnou položkou při koncertech skupiny. 

Málokdo si ale možná uměl představit, že by se ty zběsilé stoptimy a rozjezdy plus ďábelské kytarové sólo daly využít i v jiném žánru než v metalu. A o to méně v jazzu. Přesně o to se pokusila americká jazzová zpěvačka a muzikálové herečka Robyn Adele Anderson se svou doprovodnou kapelou, která píseň přesně takto přehrála. Za poslech to rozhodně stojí, a to nejen kvůli neuvěřitelnému sólu na housle v podání Earla Maneeina. Master! Master!

Hayseed Dixie – Ace Of Spades (původně Motörhead)

Z podobné vrhu je v originálu i další píseň našeho výčtu. Ovšem s tím rozdílem, že nepochází od legendy amerického, ale britského heavy metalu. Konkrétně od skupiny Motorhead. A jedná se rovnou o jejich klasiku Ace Of Spades, o níž se mimo jiné v nadsázce traduje, že to je píseň, která usmířila pankáče a metalisty. Nově by však do množiny usmířených měli patřit i fanoušci žánru country. Skladbu Ace Of Spades, kterou Lemmy Killmister a spol vydali na svém stejnojmenném album v roce 1980, totiž před před patnácti lety přehrála skupina Hayseed Dixie, pocházející z hlavního města amerického country, tedy z Nashville.

Jinak když jejich název vyslovíte (čte se „hejsíd dixí“), je vám jasné, že se jedná o přímý odkaz na jinou rockovou legendu, a sice australské AC/DC. Sami Heyseed Dixie totiž začínali jako country revival právě AC/DC, jejich první album dokonce neslo název A Hillbilly Tribute to AC/DC, což se dá přeložit jako „buranský AC/DC revival“. A deska obsahovala právě legendární rockové skladby právě do žánrů jako country a bluegrass. Ovšem později svůj repertoár rozšířili i na další skupiny například Kiss nebo Motörhead. A právě Ace Of Spades mezi jejich předělávky rozhodně patří k nejzdařilejším a nejvtipnějším. Ostatně sám originální text má řadu westernových odkazů a také oblečení, které na sobě mají v klipu k písní Motörhead, mělo na Divoký západ odkazovat. A i když Hayseed Dixie ve své verzi nepoužili žádné bicí, šlape jako ďábel.

Johnny Cash – Hurt (původně Nine Inch Nails)

Tohle je případ písně, jejíž coververze je dneska možná slavnější než samotný originál. A našli by se možná tací, co by se s vámi hádali, že jejím autorem je „muž v černém“ Johnny Cash a Trent Reznor se svými Nine Inch Nails kdysi udělal cover verzi. Ve skutečnosti je tomu však přesně naopak. Hurt je jednou z písní, které v roce 1994 vyšly na albu NIN s názvem The Downward Spiral. 

V roce 2002 však Johnny Cash natočil vlastní verzi písně, kterou věnoval své ženě June Carter a ta vyšla na jeho album American IV: The Man Comes Around (byly tam i další covery, například I Hung My Head od Stinga či Bridge Over Troubled Water od dvojice Simon & Garfunkel). A Trent Reznor byl prý Cashovou verzí tak dojat, že prohlásil, že tuto píseň už nadále nepovažuje za svojí, ale že navždy patří ke Cashovi. Dodejme, že s Cashem tuto píseň nahrál slovutný producent Rick Rubin a podílel se na ní i John Carter Cash, tedy jediný syn Johnnyho Cashe a June Carter. Píseň však předělala několik instrumentačních změn, za prvé byla celá podladěna, aby lépe seděla Cashovu barytonu, z alternativního akustického rocku se navíc v Cashově podání stalo čistokrevné country. A je to nádhera. 

Nouvelle Vague – Love Will Tear Us Apart (původně Joy Division)

Před osmnácti lety se na evropské hudební scéně z čista jasna zjevila hvězda jménem Nouvelle Vague. To je jednak jméno francouzské skupiny, o níž je řeč, současně je to francouzský název pro žánr, který tato skupina hraje. My jej známe jako bossa novu, přičemž obojí v češtině znamená „nová vlna“. A „novou vlnou“ se současně na počátku osmdesátých let označovala generace hudebníků, které dnes říkáme spíše post-punk. Byli to tedy ti hudebníci, kteří s punku a jeho přímočarosti vycházeli, ale současně už naštvanost a agresi nahrazovali sarkasmem a popovou přístupností. 

A právě francouzské hudebníky napadlo, že by to mohl být fór, kdyby se podařilo všechny tyto významy spojit. Na jejich první desce z roku 2004 tak vyšly písně skupin jako Public Image Limited, The Clash, Joy Division, Depeche Mode či Dead Kennedys, všechny však byly přearanžovány v duchu snivé a plážové bossanovy. Nouvelle Vague samotné úspěch projektu překvapil a navázali na něj několika dalšími deskami. Ovšem moment překvapení, jaké vyvolala jejich první deska, na níž je i legendární skladba Love Will Tear Us Apart od Joy Division, však pochopitelně zopakovat nešel. Pořád to zní ale velmi svěže.

Turisas – Rasputin (původně Boney M)

Není to ale rozhodně tak, že by si hudebníci z jiných žánrů brali na paškál pouze slavné metalové skladby a dělali z nich něco posluchačsky přístupnějšího, velmi dobře to funguje i opačně. Příkladem za všechny budiž finská folk metalová skupina Turisas, která před patnácti lety natočila vlastní verzi letitého hitu od německé disko formace Boney M. Konkrétně jejich skladby Rasputin, jejíž text byl inspirován legendárním ruským léčitelem a guru. 

A udělali to velmi dobře, ve své verzi ponechali i ty charakteristické rytmické bicí, jimiž originální píseň z roku 1979 začíná. Jenom to celé podstatně zrychlili a výrazně přiostřili kytary i zpěv. Kupodivu nic moc dalšího však měnit nemuseli, snad jen že ženské zpěvy nahradily mužské sbory. Že je to tak trochu guláš, skvěle shrnuje jeden z komentářů na YouTube pod videem k této skladbě, kterou si tu pustilo už více než třináct milionů lidí. Stojí v něm: „Takže tu máme finskou folkmetalovou kapelu, co hraje německou diskotékovou melodii, kterou původně zpívala skupina afrokaribských zpěváků o ruském mnichovi,  a to vše na americkém webu. Bůh žehnej globalizaci, protože bez ní bychom tohle neměli.“

Úvodní foto: Profimedia