V pátek 22. září si v Evropě připomínáme Den bez aut. Poslech hudby během řízení je ale jedním z největších požitků moderní doby. Není divu, že je celá řada písní věnována právě autům a automobilismu jako takovému. Toto jsou některé z nich.
Říká se o tom, že je to píseň a album, které definovala synthpop. Je docela těžko k uvěření, že tato skladba vyšla už v roce 1979 na Numanově debutovém sólovém albu The Pleasure Principle. Předtím totiž Gary Numan vydal dvě desky se skupinou Tubeway Army, ovšem pro svůj sólový projekt se rozhodl pro riskantní krok naprosto opustit kytary a nahrát celé album výhradně za pomoci syntezátorů. A vznikla legenda. K textu se pak váže zajímavý příběh, který Numan vysvětlovat takto: „Jednou jsem v Londýně uvízl v dopravní zácpě a dostal jsem se do konfliktu s lidmi, co jeli přede mnou. Snažili se mě dostat ven z auta zmlátit mě. Tak jsem se v autě zamkl a nakonec vyjel na chodník a ujel jim. O tom, je ta písnička, že auto vám může v moderním světě poskytnout pocit bezpečí. Když jste v autě, vaše mentalita se změní. Je to vlastně takové vaše malé osobní impérium na čtyřech kolech.“
Nevíme, jaký byl Prince řidič, ale víme celkem jasně, že tato jeho píseň, která vyšla v roce 1983 na jeho albu s názvem 1999, není tak docela o autech. Chevrolet Corvette je sice známé a zejména v USA velmi oblíbené auto, které vyrábí už od roku 1953 americká automobilka General Motors. Prince však tento ladný sporťák využil jako metaforu pro dívku, do níž se zamiloval a která „miluje rychlou lásku“. Písnička je vlastně o tom, jak přitažlivý je náhodný sex, ale jak je současně riskantní a spousta lidí se jej obává. Ne však hrdinka této skvělé písně a rozhodně ani sám Prince.
V roce 1984 Zlatý slavík vydal album …a to mám rád, na kterém se objevila i coververze písně amerického zpěváka a hudebníka Eddieho Granta, který ji vydal pod jménem I Don’t Wanna Dance. Eduard Krečmar však ve svém českém textu kolem této melodie upletl jiný příběh. Je o dívce, kterou zpěvák sice miluje, ale současně má nervy z její divoké jízdy autem, při které se obává o svůj holý život. Jestli je příběh založený na skutečné dívce, která vozila autora textu či samotného Gotta, nevíme.
V roce 1975 vydala německá elektronická skupina Kraftwerk album, které se stalo jedním z nejvlivnějších v celé historii moderní populární hudby. Bez něj by těžko vznikli Depeche Mode, synthpop a vlastně i celá elektronická taneční hudba. Text titulní písně v němčině hovoří o jízdě po dálnici, ačkoliv anglicky mluvící fanoušci zaměňovali „fahren, fahren, fahren“ (řídit) za „fun, fun, fun“ (zábava) a tedy odkaz na stejnojmennou skladbu od The Beach Boys. Člen Kraftwerk Wolfgang Flür k tomu řekl. „Není to sice správně, ale funguje to. Protože řízení je zábava. V Německu nemáme na dálnici žádné rychlostní omezení, můžeme na nich závodit, prohánět se přes Alpy, takže ano, je to o zábavě. S The Beach Boys to ale nemělo nic společného. Hodně jsme jezdili autem, poslouchali jsme zvuk jízdy, vítr, projíždějící auta a kamiony nebo déšť. Každou chvíli se kolem nás tyto zvuky měnili a nás napadlo vytvořit je prostřednictvím syntezátorů.“
Na jednom z největších hitů skupiny Ministry z jejich slavného alba Psalm 69 z roku 1991 je zajímavé mimo jiné to, že původně měla znít úplně jinak. Tedy instrumentální stránka nikoliv, ale zpěv a text. Sám jejich šéf Al Jourgensen k tomu kdysi poznamenal. „U téhle skladby jsme natočili všechny instrumentální základy a měl jsem točit zpěvy. Měl jsem pro to připravený text a všechno. Ale v tu ránu si to do našeho studia přihasil Gibby Haynes z kapely The Butthole Surfers, nalitej tequilou a s flaškou v ruce. A jak slyšet tu hudbu, vtrhl do studia, nechal si to pustit a do mikrofonu začal hulákat věc, co ho zrovna napadly. Znělo to fantasticky, tak jsme to tam nechali.“ Jen na vysvětlenou, na auta odkazuje slovo hotrod, což je americký název veteránů upravených pro závody.
V roce 1970, na svém albu Pearl, vydala Janis Joplin tuto a capella píseň se zajímavým příběhem. Její text totiž vznikl jako spontánní básnický jam mezi ní a textařem Bobem Neuwirthem, přičemž inspirací pro ně byl verš beatnického básníka Michaela McClura se slovy „Bože, no tak, kup mi Mercedes Benz“. Ten začala Joplin improvizovaně zpívat a společně přidávali další slova. Kromě Mercedesu tak Joplin v písní žádá, aby ji koupil mimo jiné také barevnou televizi. Coververzi s českým a vlastně dost věrně přeloženým textem pro své album Mydli to! natočila i skupina J.A.R. Přičemž vokály tu nazpívali společně se členy skupiny Kabát.
Tuhle skladbu z alba Heartbeat City z roku 1984 natočila skupina, která měla auta přímo v názvu. Jejím šéfem byl potomek českých imigrantů do USA Rick Ocasek, v klipu k této písni pak hrála slavná česká topmodelka Pavlína Pořízková, kterou Ocasek při natáčení sbalil a ona se pak stala jeho životní partnerkou. Slavná píseň je pak vyprávěna z pozice muže, jehož opustila jehož žena či dívka a on přemítá, kdo ji nyní večer místo něj vozí domů a je její životní láskou.
To, že muzikanti tráví na cestách podstatnou část svého života, je obecně dobře známá věc. Přesně o tom se rozhodla napsat píseň australská rocková legenda AC/DC pro své šesté album z roku 1979. A píseň samotná, která je o životě v tourbusu a kočování po celém světě, mu dala i název. Není však o dálnici jako takové obecně, vztahuje se totiž jednou konkrétní. Tou dálnicí do pekla má být Canning Highway, vedoucí napříč Austrálií z Perthu do Freemantle, na níž leží řada hospod a hotelů, k nimž měl zpěvák Bon Scott osobní vztah. Kytarista Malcolm Young, který je autorem tohoto charakteristického riffu, vzpomínal, že v té době každý den přišel se stovkou nových riffů, ale tento jeden mu okamžitě uvízl v hlavě a nepouštěl se ho. Proto jej využil do této skladby, která je jinak v optimistické tónině A dur a dobře udělal.
Píseň z alba Rubber Soul z roku 1965 napsal především Paul McCartney s mírnou výpomocí Johna Lennona. Její text vypráví příběh mladého muže zakoukaného do dívky, která touží stát se filmovou hvězdou. Ta jeho návrhy zcela neodmítá, ani nepříjímá. A tak mu nabízí, že se, až bude slavná, může stát jejím šoférem k čemuž tajemně dodává „and maybe I’ll love you“ (a možná se do tebe zamiluju). Sám Paul McCartney k tomu poznamenal, že spojení „drive my car“, tedy „můžeš řídit moje auto“ je v bluesové hudbě hojně využívaná metafora pro sex. Což prý ale platilo zejména v době, kdy auta nebyla ještě tak často vybavena automatickou, ale manuální převodovkou.