Mistr riffů, které se zaryjí do paměti: Celoživotní školák Angus Young slaví 70

Mistr jednoduchých, ale nezapomenutelných riffů a jedna z nejvýraznějších postav rockové historie, která dokázala dobýt svět v kraťasech, školní uniformě a s kytarou Gibson SG v ruce, stále dokazuje, že rock není otázkou věku, ale energie.

High Voltage (1975)

Angus Young se narodil 31. března 1955 v Glasgow ve Skotsku jako nejmladší z osmi dětí. Jeho rodina se v roce 1963 přestěhovala do Austrálie, kde se později zrodil základ kapely AC/DC. Už jako dítě byl posedlý hudbou. Bral do ruky jakýkoli nástroj, ale nejvíc ho přitahovala kytara. Hrál na ni stále – na dvoře, doma, ve škole. V roce 1973 společně se svým bratrem Malcolmem založili kapelu AC/DC. Debutové album High Voltage zaznamenalo první úspěch a Angus začal budovat svou image neúnavného školáka, která se brzy stala ikonickou. Na písních se Angus Young výrazně autorsky podílel, a to nejen hudebně, ale často i textově. Spolu s bratrem tvořil dlouhá léta tvůrčí jádro kapely. Prakticky všechny největší hity kapely nesou podpis Young/Young (případně Young/Young/Scott nebo Young/Young/Johnson podle zpěváka v daném období), což znamená, že byli spoluautory hudby a mnohdy i textu.

T.N.T. (1975)

Tato píseň, u které je Angus spoluautorem hudby i textu, pomohla definovat nezaměnitelný styl AC/DC – syrový, rytmický, jednoduchý a přesto výbušný. Angus Young se stal synonymem rockové kytary Gibson SG, jejíž tvar, zvuk a agresivní tón ho provází dodnes. Jeho styl hraní není složitý, ale má charakter. Tohle byla a stále je jeho síla – vytvářet riffy, které se zaryjí do paměti. A právě riff z T.N.T. je jedním z těch, který se učí téměř každý začínající kytarista.

Let There Be Rock (1977)

Angus byl v očích mnohých maniak, v tom nejlepším slova smyslu. Na pódiu byl jako pod proudem, skákal, běhal, to vše v kraťasech, kšandách a se školní brašnou. V Let There Be Rock se jeho energie rozlévá naplno. Na koncertech často zůstával na pódiu jako poslední a hrál dlouhé sólové pasáže, zatímco ostatní už odpočívali v zákulisí. Tenhle song jako by shrnoval celý jeho přístup k hudbě – žádné kompromisy, jen kytara a čirý rock’n’roll.

Highway To Hell (1979)

Píseň, u které je opět spoluautorem, se stala hymnou kapely. Za slávou ale stály i těžkosti. Nekonečné koncertování, únava a napětí v kapele. Největší ranou byla v roce 1980 smrt prvního zpěváka Bona Scotta, se kterým Angus prožil začátky kapely a měli spolu velmi blízký vztah. Scott zemřel po noci plné alkoholu, kdy usnul v zaparkovaném autě a udusil se vlastními zvratky. Pro kapelu to byl šok a pro Anguse osobní tragédie. Zajímavostí je, že název skladby Highway To Hell původně vznikl jako ironický komentář na jejich vyčerpávající koncertní život, během něhož trávili měsíce na cestách a v hotelech. Nešlo o žádnou satanskou symboliku, jak si mnozí tehdy mysleli, ale o syrový popis reality rockové kapely na vrcholu.

Back In Black (1980)

Po Scottově smrti kapela rozhodla pokračovat, což Angus okomentoval slovy: „Bon by nás všechny nakopal do pr*ele, kdybychom se rozpadli.“ Tento názor podpořili i zpěvákovi blízcí. Dlouho však nebylo jasné, kdo by mohl místo frontmana zaplnit. Nakonec dostali doporučení na britského zpěváka Briana Johnsona, který dříve působil v kapele Geordie. Zajímavostí je, že o něm v minulosti s velkým uznáním mluvil i sám Bon Scott poté, co ho viděl vystupovat. Brian tehdy trpěl bolestmi způsobenými zánětem slepého střeva a tak křičel a svíjel se na pódiu. Když dorazil na zkoušku, zbytek kapely okamžitě věděl, že je to ten pravý. Společně vytvořili desku Back In Black, která se stala jedním z nejprodávanějších alb všech dob. Angus opět přispěl výraznými riffy, například v titulní písni. Celé album je poctou Bonu Scottovi a zároveň novým začátkem.

For Those About to Rock We Salute You (1981)

I tato skladba nese Angusův autorský podpis a patří mezi koncertní vrcholy. Často ji doprovází svými typickými pohyby, mezi nimiž nechybí ani běh po pódiu nebo duckwalk ve stylu Chucka Berryho. Na koncertech s touto skladbou často graduje atmosféra, a je to právě Angus, kdo publikum žene k vrcholu. Jeho vztah k fanouškům je výjimečný a živé hraní je pro něj tím nejdůležitějším. Nepotrpí si na slávu mimo pódium, ale na jevišti je absolutním králem.

Thunderstruck (1990)

Na začátku devadesátých let, kdy mnozí považovali hard rock za přežitek, přišla kapela s nečekaně svěží a energickou skladbou Thunderstruck. Úvodní kytarová melodie Anguse Younga, která vznikla při improvizaci doma u televize, se stala jedním z nejikoničtějších riffů v historii rocku. Angus ji celou nahrál na jediné struně, což působí jednoduše, ale vyžaduje naprostou přesnost, rychlost a vytrvalost, typické rysy jeho stylu. Zvuk skladby byl navíc výrazně ovlivněn studiovými experimenty s ozvěnou a dozvukem, které skladbě dodaly zvláštní elektrizující náboj. V kapele tehdy stále panovala silná bratrská jednota mezi Angusem a Malcolmem. Starší Malcolm, ač v pozadí, byl nekompromisním pilířem kapely, který dával pozor na kvalitu a rytmus, zatímco Angus zářil v popředí. Jejich spolupráce byla pečlivě vyvážená, téměř telepatická. Hit Thunderstruck byl důkazem, že i po letech umí přijít s něčím svěžím, co osloví novou generaci fanoušků. Klip k písni, natočený ve vyprodaném sále plném diváků se zvednutýma rukama, zachycuje Anguse ve vrcholné formě – neúnavného, nabitého energií, v typickém školním úboru.

Rock Or Bust (2014)

V pozdějších letech čelil Angus Young řadě ztrát. Jeho bratr Malcolm musel kvůli demenci opustit kapelu a v roce 2017 zemřel. Bubeník Phil Rudd čelil právním problémům a zpěvák Brian Johnson měl vážné potíže se sluchem, kvůli nimž musel v roce 2016 přerušit koncertování. AC/DC tehdy překvapivě oslovili Axla Rose z Guns N’ Roses, který odzpíval zbytek turné jako záskok. Byl to sice krok, který značně rozděloval fanoušky, ale ukázal i Angusovu odhodlanost udržet kapelu v chodu. Po několika letech nejistoty a ticha se v roce 2020 vrátili se studiovým albem Power Up, které vzdává poctu Malcolmovi a nese jeho nápady a ducha. Angus se tak opět postavil do čela kapely, kterou táhne už přes padesát let. A o tom, že AC/DC ještě neřekli poslední slovo, se přesvědčí i čeští fanoušci, protože legendární kapela letos v červnu opět vystoupí v Praze.