Zítra slaví pětaosmdesátiny hudební vizionář Giorgio Moroder, jeden z nejvlivnějších producentů a skladatelů v historii moderní hudby. Z jeho rukou vzešly hity, které změnily taneční scénu, filmový soundtrack a ovlivnily zvuk osmdesátých let.
Jeho plné jméno je Giovanni Giorgio Moroder. Narodil se 26. dubna 1940 v Jižním Tyrolsku v Itálii, vyrůstal v Dolomitech a k hudbě se dostal jako samouk – první nahrávky vytvářel v domácím studiu a hudební nástroje si sám upravoval. V šedesátých letech začal svou kariéru jako kytarista a zpěvák, vystupoval v německých klubech a později se začal věnovat produkci. Své první úspěchy zaznamenal právě v Německu, kde se usadil, konkrétně v Mnichově, který se na čas stal jedním z center evropské taneční hudby.
Ještě v polovině sedmdesátých let byl Giorgio Moroder jedním z nenápadných producentů na mnichovské hudební scéně. Vše se změnilo, když nahrál s tehdy ještě málo známou Donnou Summer skladbu Love to Love You Baby. Skladba byla průlomová nejen kvůli erotickému vokálnímu projevu, ale také díky svému hypnotickému rytmu a odvážné délce přes šestnáct minut. Stala se mezinárodním hitem a Moroderovi otevřela cestu ke světové kariéře. Tento singl byl zároveň začátkem jeho dlouhodobé spolupráce s Donnou Summer, která ho katapultovala do popředí světové taneční hudby.
Rok 1977 znamenal v historii taneční hudby revoluci. Moroder spolu s Donnou Summer vytvořil skladbu I Feel Love, která byla téměř kompletně postavená na syntezátorech. Tato píseň je považovaná za jednu z prvních elektronických tanečních skladeb a inspirovala celou generaci hudebníků od Davida Bowieho až po Daft Punk. Giorgio tím definoval budoucnost klubové scény a dokázal, že elektronika může mít stejnou hodnotu jako živé nástroje. Skladba se stala nejen nesmrtelným hitem diskoték, ale díky své přesné rytmice se dostala i do videoherního světa – objevila se například v taneční hře Dance Dance Revolution: Hottest Party 3 pro konzoli Nintendo Wii. I desítky let po svém vzniku tak skladba oslovuje nové generace a zůstává součástí taneční kultury.
Instrumentální skladba Chase vznikla jako ústřední téma k filmu Půlnoční expres (Midnight Express). Giorgio Moroder za tento soundtrack získal svého prvního Oscara a potvrdil tím svůj talent i v oblasti filmové hudby. Chase je dodnes považována za mistrovské dílo elektronické kompozice. Kombinace analogových syntezátorů a temné atmosféry perfektně vystihla psychologický tón filmu. Úspěch této skladby Moroderovi otevřel dveře k dalším hollywoodským projektům a stal se vyhledávaným filmovým skladatelem.
O dva roky později spojil síly s americkou kapelou Blondie. Výsledkem byla píseň Call Me, která se objevila ve filmu Americký gigolo (American Gigolo). Debbie Harry napsala text, Giorgio složil hudbu a singl se okamžitě vyšplhal na první příčky hitparád. Call Me se ve Spojených státech stala nejprodávanější skladbou roku a ukázala, že Giorgio Moroder dokáže skloubit elektroniku s rockem a vytvořit z toho světový hit. Jeho schopnost pracovat s různými hlasy a žánry se právě zde projevila naplno.
Dalším obrovským úspěchem byla titulní píseň k filmu Flashdance. Vokály do něj nahrála zpěvačka Irene Cara, která je spolu s Keithem Forseym i autorkou textu. What a Feeling se stala hymnou osmdesátých let a získala cenu Grammy i Oscara za nejlepší filmovou píseň. Moroder tím definitivně upevnil svou pozici jako tvůrce filmové hudby, který dokáže skloubit emoce, sílu i taneční náboj do jediné melodie. Píseň se stala vzorem motivace a dodnes rezonuje nejen na tanečních parketech, ale i ve fitness světě.
V polovině 80. let složil Giorgio Moroder hudbu ke kultovnímu fantasy filmu Nekonečný příběh, který režíroval Wolfgang Petersen. Titulní píseň nazpíval britský zpěvák Limahl, bývalý frontman skupiny Kajagoogoo, ženský doprovod zpívala Beth Anderson. Skladba kombinovala Moroderův charakteristický elektronický zvuk s chytlavou popovou melodií a stala se mezinárodním hitem. Dodnes vyvolává nostalgii po 80. letech a opakovaně se objevuje v různých filmech, reklamách nebo seriálech. Například ve třetí sérii Stranger Things, kde si získala zcela nové publikum.
Otec disco music, jak je Giorgio Moroder také nazýván, složil hudbu i ke skladbě Take My Breath Away, kterou nazpívala skupina Berlin pro film Top Gun. Balada s dramatickým syntezátorovým aranžmá si získala obrovskou popularitu a přinesla autorovi třetího Oscara. Její melancholický, ale silný zvuk přesně zapadl do atmosféry filmu a přispěl k jeho celosvětovému úspěchu.
Jedním z klíčových momentů jeho pozdní kariéry byla skladba z alba Random Access Memories francouzské dvojice Daft Punk z roku 2013. Moroder se na ní podílel osobně – ve studiu nahrál několik verzí vyprávění svého životního příběhu, které Daft Punk použili jako základ celé kompozice. Nahrávalo se na tři různé mikrofony, z nichž každý měl symbolizovat jinou éru zvuku, což odpovídalo tématu technologického vývoje v jeho kariéře. Jeho hlas se prolíná s hudbou, která se postupně proměňuje od analogových syntezátorů až po moderní elektroniku.
Po úspěchu s Daft Punk v roce 2013 se Giorgio Moroder v roce 2015 znovu přihlásil jako sólový autor a producent s albem Déjà Vu, na kterém spolupracoval s celou řadou současných popových hvězd. Jednou z nich byla Kylie Minogue, se kterou nahrál skladbu Right Here, Right Now. Píseň byla návratem ke klasickému tanečnímu zvuku s moderní produkcí a připomněla světu, proč je považovaný za otce diska. Kromě Kylie spolupracoval na albu i s dalšími popovými hvězdami, například s Britney Spears, která mu propůjčila svůj hlas v remixu skladby Tom’s Diner, nebo se zpěvačkou Sia, která zaujala výrazným vokálem v titulní skladbě Déjà Vu.
Když mu bylo třiasedmdesát, odehrál svůj vůbec první djský set na festivalu Red Bull Music Academy v New Yorku. Přestože šlo o novou roli, okamžitě svými klasickými skladbami i moderními remixy mladé fanoušky zaujal. Od té doby vystupuje po celém světě – od Berlína po Los Angeles – a zároveň pracuje na nových skladbách a projektech. V posledních letech se jeho tvorba dočkala renesance díky zájmu o retro zvuk a návratu k analogovým syntezátorům. Právě v takovém duchu zní i píseň Now I Need You z roku 1977, tehdy trochu přehlížená skladba Donny Summer z alba I Remember Yesterday, kterou Moroder vytvořil jako vizionářský pohled do budoucnosti elektronické hudby. Dnes se vrací na scénu v setech a remixech a potvrzuje, že Moroderova hudba nikdy neztratila svou energii.