Nejlepší česká alba roku: Střední proud válcují rappeři a Lenny na třetí desce pořádně hrábla do strun

Pojďme se ohlédnout za tím nejlepším, co se mezi alby za uplynulý rok urodilo na české hudební scéně. A je zcela nepřekvapivé, že navrch v tomto ohledu stále více získává místo středního proudu a rocku rap a další odnože urban scény.

Calin – Popstar

Stav naší populární hudby je opravdu tristní. Střední proud se zasekl někde v temných devadesátkách a stále se z nich nedokáže vyhrabat. Naštěstí jsou tu však umělci jako Calin, kteří nejsou zatížení sentimentem po tom, jak vypadala pop music v dobách Televarieté a mají o tom svoji velmi jasnou představu. Calin je totiž popstar se vším všudy a jeho hudba je ten nejryzejší městský pop s datem výroby 2022. Calin Panfili, jak zní celé jméno tohoto brněnského zpěváka s moldavskými kořeny, si totiž bere to nejlepší z popu, R’n’B, EDM i rapu a dává to dohromady na desce, která je skvěle formulovanou výpovědí někoho, komu je dnes pětadvacet, všechno má teprve před sebou, ale už jasně ví, co chce a především co nechce. V normálním světě by Calin za tuhle desku měl získat Českého slavíka, o čemž svědčí i miliony zhlédnutí a přehrání na Spotify a YouTube. V takovém světě ale evidentně nežijeme. 

Hugo Toxxx – Mumie

Ano, víme. Tato deska oficiálně vyšla těsně před koncem loňského roku, v té době ale nebylo dost dobře možné na ni ve výročních anketách dost dobře zareagovat a také většina promoaktivit k ní probíhala až v roce letošním. Hugovo poslední album je přitom skutečně vynikající nahrávka, na které její autor ukazuje, jak dokáže i coby už de facto veterán scény držet neustále krok s tím nejčerstvějším, co se děje nejen na české, ale i zahraniční rapové scéně. Na album si Hugo pochopitelně pozvali i několik hostů, například svého kolegu ze Supercrooo Jamese Colea, ala také mladou talentovanou rapperku Arletu nebo dost možná největší současnou českou hudební hvězdu (alespoň podle všech digitálních žebříčků), Viktora Sheena.

Yzomandias – J. EDEN E-G3N

Králem českého rapu je podle všech myslitelných měřítek Jakub Vlček alias Yzomandias. Cokoliv vydá, ať už sám za sebe nebo někomu ze svého impéria Milion+, se okamžitě promění ve zlato. Tedy ne doslova, ale v řádu dní to dosáhne milionů zhlédnutí a přehrání. Platí to také pro jeho mixtape, který v letošním roce vydal a nahrál společně s Jakubem Strachem, alias producentem NobodyListen, hlavní postavou legendární party Addict. Nejedná se o právoplatné album, mixtape je spíš sbírkou různých věcí, které nemusí nutně držet tematicky pohromadě, od toho je tu však forma dýdžejského setu, která věci slepí. A ještě víc tomu napomáhá Jakub Kohák, která tu mezi tracky vystupuje v roli hypemana. Samotný název čtěte „jeden again“, navazuje totiž na řadu J. Eden a J. Eden Dva.

Lazer Viking – Tunnel Vision

Jakub Kaifosz, někdejší člen skupiny The Wild Tides, který se poté vydal na sólovou dráhu coby Boy Wonder And The Teen Sensations, se už nějakou dobu prezentuje pod jménem Lazer Viking. Další změnu prodělal, když zahodil elektrickou kytaru, s níž byl doslova srostlý, nakoupil si analogové syntezátory a začal dělat hudbu úplně jinak. Že to nebylo šlápnutí vedle, dokazuje jeho nové album Tunnel Vision, které je pro ostříleného veterána svým způsobem debutem. Na desce se střídají vlivy elektronických osmdesátek, devadesátek i electroclashe první dekády nového milénia a je to po všech stránkách velmi osvěžující poslech. Takové desky u nás nevycházejí denně.

Dukla – Moře vnitrozemí

Není to sice plnohodnotné album, ale pouze pětiskladbové EP. Přesto je to však bezpochyby jedna z nejlepších nahrávek, které u nás za posledních dvanáct měsíců vyšly. Pražská skupina Dukla, za níž stojí především Lukáš Vydra, někdejší frontman projektu Mayen (později Luke Mayen), už na sebe upozornila dostatečně svými předchozími opusy Honza a Život perfektní. Ale jejich aktuální EP, obzvláště pak jeho ústřední skladba Moře, která je někým na YouTube trefně nazvaná hymnou každodennosti, je opravdu čirá nádhera. Velmi přístupné, ale nebanální popové melodie, střídmá elektronická produkce s živou baskytarou a pozorovací texty ze života Dukla umí a není náhoda, že bývají často přirovnáváni třeba k New Order.

Letní kapela

Jaromír Švejdík sice skupinu Priessnitz pravděpodobně definitivně pustil k vodě, hudební dráhu však na hřebík nepověsil. Letošní léto totiž pilně koncertoval se skupinou, které dal velmi trefný název Letní kapela a také s ní vydal stejnojmenné album. Nemá cenu očekávat, že starý pes na něm bude předvádět nové kousky. Švejdík je pevný ve svých vypravěčských textech, které mají specifickou, většinou dost pochmurnou atmosféru a v písních, které – jak sám říká – skládá většinou během turistických výšlapů a proto mají rytmus a tempo lidské chůze. A takové je i debutové album jeho Letní kapely.

7krát3 – II

V letošním roce jsme se konečně dočkali délkou plnohodnotného alba českobudějovického soulmana Štěpána Hebíka, který tvoří a vystupuje pod stále trochu záhadnou přezdívkou 7krát3. Na svoje hity jako Tygrovanej sprej nebo Promiň na novince navazuje další várkou nových skladeb, jako Digitální spirit nebo Bleju vibe, ve kterých opět předvádí svůj fantastický rozsah, bravurní soulový projev, ale také schopnost napsat hit s textem, co je moderní a současný a má hlavu a patu. Stejně jako dva roky stará kolekce s názvem I je i „dvojka“ co do stopáže spíše EP nebo minialbem, má totiž jen fous pod půl hodinu, ale i tak na české scéně ční opravdu vysoko.

Lenny – Heartbreak Culture

Už třetí sólové album v letošním roce vydala Lenka Filipová mladší, vystupující pod jménem Lenny. A oproti debutu Hearts i dvojce Weird&Wonderful se deska vyznačuje jednou věcí: Je podstatně rockovější než obě předchozí, ale především více drží pohromadě. Lenny si ujasnila, co v hudbě chce, novinka tak nepůsobí, že je každá z písní novinky určená pro jinak žánrově zaměřenou rozhlasovou stanici. Vrátila se tak ke zvuku svých oblíbenců jako Deep Purple nebo AC/DC, které je naučil poslouchat její táta. A na desku si pozvala i několik zahraničních producentů, včetně Mikea Shinody z kapely Linkin Park, který se podílel na skladbě Lithium. Mezi spolupracovníky je však i producent Ondřej Fiedler, který je zpěvaččiným souputníkem od začátku její kariéry a napsal s ní i hit Hell.o

Cold Cold Nights – Ten Years Later

Hudebník, kytarista, zpěvák a písničkář Jakub Jirásek nejdříve vystupoval pod jménem J, už nějaký ten pátek se však obklopuje partou muzikantů a společně si říkají Cold Cold Nights. Před pěti lety vydali debutové EP The Last Summer, za které byli nominovaní i na cenu Apollo a letos konečně přišli s debutovou dlouhohrající deskou Ten Years Later. I na té je však to, čím zaujali už na EP. Sevřené písničkářství, moderní indierockový zvuk s trochu folku, ale například i zasněně znějící trumpetou. Tohle je hudba, kterou můžete bez uzardění pustit svým zahraničním přátelům, kteří se zajímají o současnou indie scénu a říct jim, že i u nás je pár lidí, co má tenhle zvuk a postoj v malíku.

Autor je hudební publicista 
Úvodní foto: Warner Music / Radim Zbořil