Nejlepší čeští kytaristi: Radim Hladík byl zjevením, Michal Pavlíček skládá symfonie, Míra Chyška má blízko k Danu Bártovi

Česká scéna má celou řadu kytarových es, jejíchž sóla a riffy lemují historii tuzemské (nejen) rockové hudby. Toto jsou někteří z nich.

Stejně jako u výčtu zahraničních kytarových legend, který jsme zveřejnili před časem (linky na oba dosavadní díly seriálu najdete v závěru tohoto článku), nemáme ani tentokrát ambici vyjmenovat všechny zásadní kytaristy naší hudby. Navíc se k tématu brzy zase vrátíme. Pokud už se tedy chystáte psát rozhořčený komentář, že tady chybí váš oblíbený mistr, šetřete energii, nejspíš na něj dojde.  

Michal Pavlíček

Kde začít jinde, než u kytaristy legendárního Pražského výběru, který je jedním z nejoblíbenějších českých kytaristů vůbec. Pavlíček je však více než to, je také úspěšným skladatelem vážné a filmové hudby a mimo jiné skvělým hitmakerem. Ostatně píseň Země vzdálená, která byla v řadě anket vyhlášena nejlepší porevoluční českou písní, je právě z jeho para. Michal Pavlíček, narozen 14. února 1956 v Praze, se už na konci 70. letech etabloval jako kytarista s brilantní technikou, ale také s velmi výrazným autorským rukopisem a rozpoznatelným zvukem.

Když si pustíte například hudbu ze seriálu Návštěvníci nebo titulní píseň z Létajícího Čestmíra, okamžitě v nich rozpoznáte Pavlíčkovu hru (hudbu totiž nahrála skupina Elektrovox Karla Svobody, v níž Pavlíček v dobách zákazu Výběru hrával). Nejslavnější písně však nahrál právě s Pražským výběrem, a to zejména na jejich první desce Straka v hrsti. Paralelně však založil také skupinu Stromboli s Bárou Basikovou a po revoluci také už zmíněné BSP. Ze symfonické hudby, kterou skládal, pak lze zmínit například tu k seriálu BBC Červený bedrník, za níž dostal i několik cen.

Radim Hladík 

Pro mnohé byl nejlepším kytaristou za svého života (a zůstává jím i nadále) Radim Hladík, hudebník proslavený především spoluprací se skupinou Blue Effect. Začínal ovšem v kapele The Matadors a až v roce 1968 byl u založení Blue Effectu. Jeho hra však na české scéně byla považována za zjevení, a to proto, že ji kombinoval s u nás do té doby nevídaným šoumenstvím (hrál například sóla za hlavou) a navíc údajně jako první kytarista v Československu začal používat booster nebo wah-wah efekt čili kvákadlo. Jednou z nejikoničtějších písní, v níž je slyšet Hladíkova mistrovská hra, je Slunečný hrob z roku 1969, kterou složil Vladimír Mišík a otextoval Jiří Smetana.

Hladík však spolupracoval například také se slovenskými kolegy Pavolem Hammelem a Mariánem Vargou, s nimiž před padesáti lety natočil legendární album Zelená pošta. Od rocku si však Hladík odskakoval i například k folku a často koncertoval například s Jaroslavem Hutkou nebo Dagmar Andrtovou-Voňkovou. Zemřel v roce 2016 ve věku 69 let.

Miroslav Chyška 

Z českých významných kytaristů o něco mladší generace rozhodně nelze nezmínit Míru Chyšku. Ten je dlouhodobě spojený například s funkovou úderkou J.A.R., do povědomí posluchačů českých rádií se však patrně nejvíc zapsal svojí písní On My Head, kterou složil pro soundtrack k filmu Snowboarďáci, nazpíval ji Dan Bárta. Za hudbu k tomuto filmu byl Chyška i nominován na Českého lva.

S nadsázkou se dá říct, že Chyška je na české scéně takovým ekvivalentem Johna Fruscianteho z Red Hot Chili Peppers. Mají k sobě blízko věkově a trochu také tím, jaký má jejich kytara zvuk a z jakých hudebních žánrů si půjčují inspirace. Vedle J.A.R. nelze rozhodně nezmínit skupinu Die El. Elefant, ve které hráli ještě Štěpán Smetáček, Milan Broum a zpíval Dan Bárta. Vydala jediné, ale dodnes ceněné album Elephantology. A pak byl samozřejmě Chyška u vzniku projektu Illustratosphere nebo v kapele Sexy Dancers.

Petr Janda 

Trochu se na to někdy zapomíná, ale frontman Olympiku Petr Janda, je jedním z nejvýraznějších českých kytaristů všech dob. Pro rockovou kytaru a její popularizaci u nás toho udělal jako málokdo. Začal už na konci 50. let v kapele Sputnici, později spoluzaložil Olympic, v němž se později stal i frontmanem a hlavním autorem. Sám vzpomínal, že jej na konci 70. let v Londýně oslovil koncert The Clash, po němž se nadchl pro punkrock a vůbec tvrdší hudbu. V 80. letech pak Olympic zažil obrovskou slávu a stal se českou kapelou číslo jedna, čemuž napomohly hymny jak Okno mé lásky, Jasná zpráva nebo Osmý den. V závěru této dekády se pak Janda nadchl pro heavy metal a po vzoru o generaci mladších skupin jako Arakain začal hrát opravdu hodně tvrdě. A přestože je mu už přes osmdesát, Janda se stále aktivní. Ostatně v roce 2020 vydal s Olympikem zatím poslední album s trochu mimoňským názvem Kaťata (a ještě více mimoňským obalem).

Luboš Andršt

Moc se to neví, ale bratrancem Petra Jandy byl jiný významný český kytarista, jazzový a bluesový virtuóz, skladatel a kytarový pedagog Luboš Andršt. Je zajímavé, že toho všeho Andršt, který se narodil v roce 1948 v Praze, dosáhl pouze vlastní pílí. Na kytaru je totiž absolutní samouk a nikdy hru na tento nástroj nikde nestudoval. Začínal v kapelách jako George And Beatovens, v 70. letech pak byl členem nesmírně našlapaného Jazz Q, tedy hudebního tělesa, které vedl klávesista Martin Kratochvíl. Později také prošel sestavami skupin jako Flamengo nebo Energit, vystupoval také ale s Mariánem Vargou nebo skupinou Framus 5 Michala Prokopa. Po revoluci začal spolupracovat s Martou Kubišovou a postavil také své dvě kapely Luboš Andršt Group nebo Blues Band Luboše Andršta. Zemřel 20. prosince 2021. 

Ota Petřina

Za jednoho z otců českého hard rocku můžeme zcela bez přehánění považovat vlasatého kytaristu Otu Petřinu. Tento rodák z Malých Žernoseků začínal na konci 60. let v divadle Rokoko a byl jedním ze členů doprovodné skupiny Golden Kids, kterou tvořili Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář. V sedmdesátých letech se pak vydal směrem k výrazně tvrdší hudbě a pro zpěvačku Petru Janů napsal hudbu hned pro dvě alba, Motorest a Exploduj!  Spolupracoval ale s celou řadu dalších hudebníků jako Luboš Pospíšil (na album Tenhle vítr jsem měl rád) nebo s Václavem Neckářem, pro kterého napsal rockovější album Pod komandem lásky. Zemřel v roce 2015.

Radek Pastrňák 

Ano, frontman ostravské skupiny Buty, svérázný autor, herec z filmu Jízda a rozený hitmaker je také naprosto vynikající kytarista. Pastrňák v polovině 80. let založil s bubeníkem Richardem Kroczkem v Ostravě skupinu B Komplex, z níž pak vznikla kapela Buty. A ta je od svého prvního alba Pískej si, pískej naprosto nepostradatelnou součástí domácí rockové (a popové) scény. Pastrňák je navíc obdařen talentem kombinovat své kytarové mistrovství a virtuózní techniku se schopností napsat zapamatovatelný riff. A to vše zabalit do hravosti, díky níž to všechno zní nesmírně jednoduše, jakkoliv je to ve skutečnosti dost složité. Ostatně o tom, jak zásadní je kytara pro Pastrňáka i Buty, svědčí mimo jiné to, že svoji desku Dřevo otevírají naprosto nezvykle rovnou kytarovým sólem, jímž začíná písnička Až ten vláček zapíská.

Autor je hudební publicista 
Foto: yakub88 / Shutterstock.com