Nejzářivější klenoty Rogera Waterse: Baskytarista, textař a občasný zpěvák Pink Floyd slaví 80. narozeniny

Bývalý basista, textař a také občasný zpěvák skupiny Pink Floyd, pobývající už od poloviny 80. let na sólové dráze, je jedním z nejvýznamnějších hudebníků druhé poloviny 20. století. O jeho politických názorech, postojích a dokonce i charakteru si můžeme myslet celkem cokoliv, nic to však nemění na tom, že má na kontě absolutní klenoty populární hudby. K výročí jeho osmdesátin přinášíme několik z těch nejzářivějších. 

Another Brick In The Wall (Part 2) (1979)

Jeden z nejznámějších hitů skupiny Pink Floyd pochází z jejich konceptuálního alba The Wall. Skládá se ze tří částí, přičemž nejznámější je Part 2, která obsahuje charakteristický refrén „We don’t need no education“. Text písně reflektuje pocit izolace, dehumanizace a nesvobody, který může být způsoben autoritářským vzdělávacím systémem. Ke vzniku písně Rogera inspirovaly jeho vlastní zážitky a pocity z dětství. Se školou měl problematický vztah, proto ho napadla myšlenka na zahrnutí tématu vzdělání a autority do konceptu alba The Wall. Skladba se stala jakýmsi manifestem pro odpor proti rigidnímu vzdělávacímu systému a jeho dehumanizujícím vlivům.

Co se nahrávání týče písně, Pink Floyd využili kreativního procesu, který byl pro ně typický. Waters měl vizi, jak by měla píseň znít, a spolupracoval s ostatními členy kapely, aby tuto vizi proměnili ve skutečnost. Kromě základních instrumentů byly do skladby začleněny i zajímavé zvukové efekty a vrstvy, které písni dodaly charakteristický zvuk. Zvukovým prvkem, který se pro skladbu stal ikonickým, byl hlas dětského sboru. Waters si pro spolupráci vybral sbor z londýnské školy Islington Green School. To mělo písni dodat písni výrazný kontrast mezi dospělými a dětským hlasem, což podpořilo význam tématu písně. Another Brick In The Wall se stala mimořádné populární skladbou, a to díky významu a silnému textu, ale i úchvatným aranžmá. Dosáhla vysokých příček v hitparádách, stala se mezinárodním hitem a dala Pink Floyd významný singl, který se zapsal do dějin rockové hudby.

Comfortably Numb (1979)

Také tato klasika pochází z alba The Wall. Její text napsal Waters společně s Davidem Gilmourem a a skladba se stala jedním z vrcholů tohoto konceptuálního alba. Často je dokonce zmiňována jako jedna z nejlepších rockových balad všech dob. Album The Wall vypráví příběh rockové hvězdy jménem Pink, která ztrácí kontakt s realitou. Comfortably Numb je pak příběhem, ve kterém Pink jde za doktorem pro léky, aby mohl odehrát koncert. Příběh má reálný základ, kdy sám Waters během turné In The Flesh před koncertem dostal injekci, která zmírnila bolesti po hepatitidě. Širším tématem písně je pak pocit odosobnění a emočního otupění. Zpívá se v ní o tom, že se její protagonista postupně uzavírá za svou vlastní zeď a ztrácí kontrakt s realitou. Slova „comfortably numb“ (příjemně otupělý) pak odkazují na stav, kdy se člověk odstřihne od svých emocí a vnímání reality, což může být někdy i ochranou před bolestí. 

Nahrávání písně bylo rozděleno na dvě oddělené části. První zahrnovala vokály Davida Gilmoura, který zpívá za Pink, druhá Rogera Waterse, který ztvárnil za doktora. Druhá část písně je známá také pro Gilmourovo epické kytarové sólo, které je jedním z nejuznávanějších v historii rockové hudby. Skladba Comfortably Numb se stala velmi oblíbenou mezi fanoušky a kritiky. Je považována za jednu z nejlepších prací Pink Floyd a je často označována jako jedna z nejlepších rockových skladeb vůbec. Použita byla například ve filmu Skrytá identita (The Departed) režiséra Martina Scorseseho s hostujícím Van Morrisonem a úspěšnou coververzi nahrála i skupina Scissor Sisters.

Wish You Were Here (1975)

Jedná se o titulní skladbu a zároveň jeden z nejvýznamnějších hitů stejnojmenného alba Pink Floyd z roku 1975. Texty k ní napsal sám Roger Waters, zatímco hudbu složil společně s Davidem Gilmourem. Skladba je hlubokou meditací o ztrátě, vzdálenosti a touze po spojení. Jejím ústředním tématem je výrazná nostalgie a smutek nad ztrátou někoho blízkého. Přímo pak odkazuje na bývalého člena kapely, Syda Barretta, který byl kvůli svým psychickým problémům nucen opustit skupinu. Waters v ní píše o tom, jak moc mu Barrett chybí a touží po opětovném spojení s ním. 

Její nahrávání bylo provedeno s důrazem na atmosféru a emocionální sílu. Zvuku písně dominují akustické kytary a klavír. Symbolickým prvkem skladby je pak také zvuk klaksonu na jejím začátku, který symbolizuje návrat k realitě nebo návrat do vzpomínek. Skladba byla také výjimečná díky svému vokálnímu provedení. Gilmour a Roger se na vokálních partech střídali, což písni dodalo na variabilitě a šířce vyznění. Wish You Were Here se stala jednou z nejslavnějších a nejuznávanějších skladeb Pink Floyd. Její působivý text, výjimečné hudební aranže a silné emocionální vyznění způsobily, že se stala hymnou pro mnoho lidí, kteří se ztotožnili s tématem ztráty, vzdálenosti a touhy. A z toho důvodu se také často hrává na pohřbech. 

Time (1973)

Tato skladba je součástí alba The Dark Side Of The Moon z roku 1973 a její hudbu napsal Waters společně s ostatními členy kapely Pink Floyd, zatímco u textu je výhradním autorem. V něm se Waters zamýšlel nad lidským vnímáním času a jeho vlivu na různé aspekty života. Slova se dotýkají strachu z promarněných okamžiků, utíkajícího mládí a pocitu, že život plyne neúprosně rychle. V širším ohledu je to píseň o důležitosti žít plně v přítomném okamžiku.

Nahrávání skladby Time bylo náročné a vyžadovalo precizní aranžmá. Píseň začíná zvukem tikání a vyzvánění hodin, přičemž podobné zvukové efekty k vytváření atmosféry byly pro Pink Floyd tehdy typické, ačkoliv v té době ještě v hudbě nebyly zase tak obvyklé. I v této písni Gilmour nahrál mimořádné kytarové sólo. Celé album The Dark Side Of The Moon bylo vytvořeno jako konceptuální dílo, kde jednotlivé písně tvoří součást celku. Album bylo také přelomové svým inovativním využitím zvukových efektů a studiových technik. Proto i nahrávání Time bylo provedeno tak, aby píseň zapadla do celkového kontextu alba. 

Money (1973)

Další píseň ze slavného alba The Dark Side of the Moon se dotýká jiného důležitého aspektu lidského života, jímž jsou peníze. A kromě rytmického cinkání mincí a vyzvánění pokladen, které udává její složitý rytmus, je píseň také charakteristická jednou z nejslavnějších basových linek v rockové historii. Tu měl na svědomí samozřejmě právě Waters, který byl primárně baskytaristou Pink Floyd. Tématem písně Money, jak je patrné už z názvu, jsou peníze, jejich vliv a závislost na materiálních věcech vůbec. Rogers se v textu kriticky zabývá touhou po bohatství a výdobytcích konzumní společnosti. Zaměřil se hlavně na negativní aspekty, které mohou s penězi souviset, a snažil se vyjádřit, jak mohou peníze vést k deziluzi a morálnímu úpadku.

Píseň je netradiční i díky použitému rytmu, který nejde na čtyři doby, jak je v rocku obvyklé, ale v sedmiosminovém rytmu. Pouze ve fantastickém a slavném kytarovém sólu, které nahrál David Gilmour, se rytmus změní na čtyřčtvrťový. Skladba Money se stala ikonická i díky svému experimentování s různými hudebními prvky, styly a žánry. Skladba obsahuje prvky jazzu, rocku a psychedelie, které Pink Floyd proslavily. Její rytmus, výrazné zvukové prvky a provokativní text z ní pak  udělaly hit, který je stále známý a oblíbený po celá desetiletí.

Us And Them (1973)

Další klenot z alba The Dark Side Of The Moon. Roger Waters coby autor textu a Richard Wright, který je podepsán pod hudbou, stvořili píseň, která se zabývá tématem konfliktů a neshod mezi lidmi. Podle Waterse mohou vznikat z různých důvodů, jako jsou politické, sociální nebo individuální odlišnosti. Skladba se také dotýká tématu války a bezohlednosti, která může způsobovat rozdělení a utrpení.

Píseň Us And Them má charakteristický zvuk, který je ovlivněn jazzovými prvky, včetně saxofonových sól a klavírních pasáží, vytvářejících melancholickou a atmosférickou náladu. Její nahrávání písně bylo spojeno s významnými hudebními experimenty. Při nahrávání Us And Them bylo také využito mnoho zvuků různých prostředí a kulis, například deště, které vytvářejí hloubku a dávají píseň do kontextu. Saxofonová sóla nahrál Dick Parry a klavírní pasáže přidal Richard Wright. A je to právě zvuk této písně, což ji činí klíčovým prvkem tohoto konceptuálního alba, které se stalo jedním z nejuznávanějších a nejdůležitějších děl v historii rockové hudby.