Počasí je sice letní už nějaký ten pátek, ale až tento týden definitivně začalo roční období, které si většina z nás spojuje se zahálkou, pobytem v přírodě, odpočinkem, grilovačkami a vůbec fajn věcmi, které třeba v únoru dělat nelze. Léto je ale pochopitelně i velkou inspirací autorů písní. Tady jsou některé z těch, které zosobňují jeho atmosféru.
Hned úvodní tóny této písně dokonale evokují povalování na pláži a mžourání na obzor, na kterém se hladina moře láme s blankytnou oblohou. Ačkoliv patrně nejslavnější verzi natočila soulová skupina The Isley Brothers v roce 1973, původně ji složilo dnes už spíše polozapomenuté softrockové duo Seals and Crofts jen o rok dříve, přičemž právě Summer Breeze je jedním z jejich největších hitů. Seals and Crofts s ní vyskočili na šesté místo Billboard Chart.
Následně ji The Isley Brothers zařadili na své album 3+3 a v roce 1974 ji vydali jako singl. V jejich provedení se skladba dostala do hitparády i ve Velké Británii a to nejen zásluhou těch krásných harmonických vokálů, ale také skvělé kytary, kterou do ní nahrál Ernie Isley. Existují ale i další verze této písně. Jednu natočila skupina The Main Ingredient, v níž zpíval otec slavného herce Cuby Goodina Jr., tedy Cuba Gooding Sr. Za pozornost však stojí i verze od americké rockové party Type O Negative, která se v roce 1993 pokusila skladbu převést do gotického metalu. A pokud jste fandy jamajského reggae, může vás potěšit i verze od zpěváka Jackie Mitto z roku 1978.
Tuhle klasickou skladbu v roce 1984 vydal zpěvák a bubeník americké rockové skupiny The Eagles Don Henley. A její text je vzpomínkou na letní lásku (dost možná ještě z dob dospívání). Henley v ní zpívá o dívce, jejíž opálenou kůži má stále v paměti a doufá, že až odjedou všichni „letní mládenci“ (tedy asi kluci, kteří do jejich města dorazili na prázdniny), ona bude zase jeho. Autorem hudby k písni je kytarista skupiny Tom Petty & The Heartbreakers Mike Campbell, který ji původně nabídl právě Pettymu. Kvůli použitému automatickému bubeníkovi LinnDrumm ale nezapadla do jejich tehdejší desky Southern Accents. Campbell tedy píseň následně nabídl Henleymu, který ji otextoval a nazpíval. A byl z ní hit, skladba byla dokonce na 5. místě Billboard Chart. K písni existuje i známý videoklip inspirovaný francouzskou filmovou novou vlnou 60. let.
V osmdesátých letech to v Československu byl celkem hit, ačkoliv dnes tato skladba vzbudí spíš úsměv. V roce 1979 ji napsala západoněmecká skupina Goombay Dance Band, která se trochu svezla na vlně tehdejšího zájmu o jamajskou hudbu (řada lidí se tak mylně domnívá, že je to píseň od Boney M). Písnička se ale zalíbila i Heleně Vondráčkové, pro kterou ji v češtině otextoval Pavel Žák. Zejména recitativ vprostřed písně, kde se mluví o tom, že „sedmikrásky vyrostou sedmkrát, i když je sedmkrát utrhneš“ působí psychedeličtěji, než bylo asi původně míněno.
Ale až budete dělat letní diskotéku a nad ránem pustíte tenhle flák (ať už v originále nebo v české verzi), věříme, že publikum ji přijme s nadšením.
Tahle skladba byla na začátku 90. let na MTV v permanentní rotaci. A je pravda, že její letní nálada je skutečně neodolatelná. Není to ale ani tolik zásluha Willa Smithe, který si tehdy říkal The Fresh Prince, ale zejména jeho kolegy, jímž byl DJ Jazzy Jeff. Ten totiž skladbu velmi chytře podepřel jinou letní klasikou, skladbou Summertime Madness z roku 1974 od klasické funkové skupiny Kool & The Gang a dozdobil ji tehdy aktuální rytmikou. Ostatně na originální píseň v textu odkazuje i sám Smith, když říká „This is the Fresh Prince and the new definition of Summer Madness.“ Skladba vyšla na jejich čtvrté desce Homebase z roku 1990 a v roce 1992 získala Grammy za nejlepší rapovou píseň.
Mimochodem, skladbu Summertime Madness můžete znát i zásluhou prvního dílu filmové série Rocky, kde ve slavné scéně se zrcadlem hraje z rádia.
Před touhle písní se na začátku milénia nedalo uniknout. A to díky remixu, do kterého ji převedl dánský producent, který si říká Funkstar De Luxe. Bob Marley ji napsal už na konci 60. let a poprvé vyšla v roce 1971 na desce Soul Revolution Part II, kterou produkoval slavný Lee Scratch Perry. A přestože ji Marley za svého života na koncertech hrál jen velmi zřídka, píseň se i tak stala jednou z jeho nejslavnějších skladeb vůbec. V roce 1999 se ji pak chopil už zmíněný Funkstar De Luxe a jeho zásluhou se skladba dostala i na třetí místo anglické hitparády, což v ní bylo historicky nejvyšší umístění jakékoliv Marleyho písně.
Letní nálada a roztančenost téhle písně zlákala hned několik slavných hudebníků, mezi nimi jsou The Grateful Dead, The Kinks, Mamas & Papas, nebo Van Halen. Mezi její neslavnější provedení patří to, které v roce 1985 natočili Mick Jagger a David Bowie pro charitativní účely v rámci Live Aid. Jejich původní plán byl, že Bowie bude tuto píseň zpívat živě na stadionu v londýnském Wembley a Jagger souběžně na stadionu JFK ve Filadelfii.
Pak ale někomu došlo, že satelitní přenos způsobuje půlvteřinové zpoždění a nebylo by tedy možné oba zpěváky nijak synchronizovat. Vzniklo tak alespoň video a singl, jehož výnos byl věnován právě na pomoc hladovějící Africe. A existuje také ve velmi vtipné verzi, kde je veškerá hudba odstraněna místo ní jsou přidány pouze ruchy, které by patrně muzikanti při natáčení klipu vydávali. Dodejme, že skladbu složili v roce 1964 Marvin Gaye, William Stevenson a Ivy Jo Hunter a jako první ji nazpívala dívčí skupina Martha And The Vandellas.
Na slavném albu Automatic For The People v roce 1993 vydala americká skupina R.E.M. tuto nádhernou klavírní píseň, která sice dost vybočuje z nezávislého rocku, jemuž se skupina většinou věnovala, současně je ale jednou z jejich nejkrásnějších písní. A svým způsobem je dodnes jakými pozdravem z 90. let pro ty, kdo v té době dospívali.
Ten riff piana vymyslel basák skupiny Mike Mills a jednou ho ostatním členům zahrál ve studiu. Nejdřív svoji melodii sám málem zavrhl, protože se mu nezdálo, že by se do tvorby kapely hodila, zaujala však zpěváka Mikea Stipea, který k ní napsal i působivý text. V něm se mísí témata bolestného dospívání, lásky, zlomeného srdce a toho, že k „nočnímu koupání je zapotřebí klidná noc“. Písnička původně vznikla ještě před nahráváním předchozí desky Out Of Time, ale na tu se nakonec nedostala.
Není bez zajímavosti, že smyčcové aranžmá k písni pro kapelu vytvořil baskytarista Led Zeppelin John Paul Jones. A navíc ji Mills natočil údajně na totožné piano, na něž byl natočen ten slavný klavírní motivy ze skladby Layla, kterou složil Eric Clapton a nahrál ji v roce 1970 se skupinou Derek And The Dominos.
Poměrně psychedelická a velmi smyslná je píseň, kterou v roce 1966 napsal americký country zpěvák, skladatel a producent Lee Hazlewood a úplně poprvé ji v roce 1966 nazpíval se zpěvačkou Suzi Jane Hokom. Hitem se ale stala až ve verzi, kterou natočil hned rok poté s dcerou Franka Sinatry, zpěvačkou Nancy Sinatra. Text je příběhem muže, jehož svede žena, která ho nabádá, aby odložil své ostruhy a dal si s ní letní víno. Když se však muž probudí z kocoviny, zjistí, že jeho ostruhy, ale i jeho peníze jsou pryč, stejně jako tajemná žena, která jej okradla. On nicméně tvrdí, že nadále netouží po ničem jiném, než dalším doušku jejího „letního vína“. A je zřejmé, že se tu metaforicky nehovoří jen o nápoji z hroznů.
I tato skladba se dočkala několika verzí. V roce 2010 jednu natočila tuzemská formace Moimir Papalescu & The Nihilists, o duet se v ní podělili La Petite Sonja a Hank Mancchini. V roce 2013 ji natočili i Lana Del Rey a Barrie-James O’Neill, zpěvák skupiny Kassidy.