Ano, je to tu. Vánoční písně se na nás valí ze všech stran. My jsme pro vás vybrali pár těch, bez kterých bychom si tyto svátky klidu a míru dovedli docela dobře představit.
U všech následujících písní by mělo být upozornění „Poslouchejte na vlastní nebezpečí“. Ale pokud to vezmete s určitou dávkou nadsázky, určitě vás to pobaví. Stejně jako nás.
U této skladby by mělo být varování: Pozor, poslech této písně může způsobit otlučené čelo. A to od toho, jak se do něj budete plácat pokaždé, když vás Maxíci vytáhnou některý z rýmů, jimž je tento vánoční klenot doslova prošpikován. Příklady tu není nutné uvádět, lepší je slyšet to rovnou a přímo na vlastní uši. Někde uprostřed písně pak dojde dokonce i na imitaci Karla Gotta, který se z jakéhosi důvodu stal jedním z vánočních symbolů této země. Vrcholem písně je pak text „blll, bim, bam, blll, bim, bam, cink, cink,“ opakující se v jeho závěru. Na skladbě se tak těžko hledají jakákoliv pozitiva, ovšem jedno se přece jen najít dát. Tím je samotná délka písně, která je jen lehce přes dvě minuty. Zaplať pánbů za ty dary.
Vánoce mají být šťastné, veselé, možná i plné klidu a míru. Ale americký boyband New Kids On The Block, který byl vlastně jednou z prvních velkých podobných skupin svého ranku, si myslel, že tyto svátky mají být taky funky. A tak o tom nahráli písničku na své album Merry, Merry Christmas z roku 1989. Pokud byste se ptali, co je na ní vánočního, tak vůbec nic, celá skladba stojí na celkem primitivním beatu bicího automatu (ale berme v potaz, že se psal teprve konec 80. let), basové lince (která zní docela funky, to bereme) a rapu pětice mladíků, kteří dívčí srdéčka lámali na počkání. Jak se však dočteme v komentářích pod videem, je hodně těch, které na to vzpomínají s nostalgií a slzou v oku, kdy jako náctileté žáby poprvé slyšely kazetu s těmito skladbami a měly pocit, že k nim jejich prostřednictvím promlouvá sám Stvořitel. My k nim každopádně nepatříme.
Dánska skupina Aqua svět dokonale zamořila svojí písní o Barbie Girl, která žije v Barbie světě, kde je všechno super a odevšad na vás vyskakuje samá party. V roce 2009 pak tato čtveřice přišla s nápadem, že by nebylo od věci mít v repertoáru i nějaký ten vánoční hit, který by v době svátků rádia opakovala do omrzení. To je samo o sobě celkem dobrý nápad. Úplně nám však není jasné, proč se formace domnívala, že vánoční píseň, jakou budeme chtít poslouchat, má mít podobu eurodance tucky, ve které je otravné úplně všechno. K tomu si připočtěte videoklip, jehož zlatým hřebem má být opilý Santa, který se válí po zemi jako pytel otrub, zatímco v popředí zpěvačka Lene svým kostýmem připomíná něco mezi Sněhurkou, pornoherečkou a nacistickou dozorkyní. Ano, Aqua si z toho dělá trochu legraci a v textu se zpívá o „umělém sněhu, který padá od stropu po celém světě“ a tak dále. Ale stejně, hitparády tahle skladba stejně nezbořila. Asi víme proč.
Basák Pražského výběru, který do české pop music mimo jiné vstoupil svým „ahááá“ v písní Jiřího Korna Karel nese asi čaj, se rozhodl vyhlásit válku globalizačním trendům, jejichž jménem po celém světě nosí dárky dětem Santa Claus, ačkoliv my přece máme svého starého dobrého Ježíška. Co na tom, že ho nikdy nikdo – na rozdíl od Santy – neviděl a tím pádem vlastně nikdo přesně neví, jak vypadá. Přesně před deseti lety Vilda vytáhl do boje za něj touto svou písní, v jejímž refrénu provolává „zachraňte Ježíška před tlusťochem bez tradice“. Nic proti tomu, Vildovo rozhořčení do jisté míry chápeme, přesto nám přijde trochu překvapivé, že se o tradice a tradiční pojetí křesťanského svátku tak bije někdo, kdo se cítí být celoživotním pankáčem, tedy někým, u koho bychom čekali, že bude jakoukoliv tradicí spíš pohrdat. A pak že Punk’s not děd.
Buďme fér, rozhodně nechceme Richarda Krajča obviňovat z toho, že neumí napsat dobrou písničku, napsal jich celou řadu. Ale přece jenom, a to i při vší úctě k již nežijícímu Mistrovi, který tu obstaral hostovačku, tohle není ten případ. Snaha napsat vánoční hit je pochopitelná, ovšem nejsme si jistí, že trojí zopakování věty „jsou Vánoce“ v úvodu každého refrénu je něco, co samo o sobě vyvolá vánoční náladu. A vlastně celý text svojí doslovností a polopatismem tuhle snahu poměrně dost snižuje. Jako docela dobrý fór je přitom možné brát citaci Gottovy slavné melodie z pohádky Tři oříšky pro Popelku, ale ani ta to sama o sobě nespasí. Snaha byla, fanoušci kapely Kryštof i zesnulého Karla Gotta jsou nejspíš potěšení, nedomníváme se ale, že by v této písni vznikla obdoba Purpury od Jiřího Suchého nebo Půlnoční v podání Václava Neckáře, kterou bychom chtěli slýchat vždy na konci roku po několik dalších dekád.
Dost podobný případ jako předchozí skladba je vánoční píseň, kterou zkomponoval velký oblíbenec Richarda Krajča, frontman britské skupiny Coldplay Chris Martin. Coldplay máme rádi, zejména jejich první dvě alba. A přes všechny hejty, co se na ně snášejí v posledních letech za údajný popový výprodej, zastáváme názor, že skupina pop music miluje, rozumí jí a přesně ví, co tato kategorie obnáší. Ani to však neuchrání před tím stvořit cajdák, který vám svojí unylostí spolehlivě pije krev od prvních Vánoc, kdy jej rádia nasadila. A fakt si nepřejete, aby se k němu vracela i v dalších letech. A nezachraňuje to ani několikerá změna rytmu skladby nebo u Coldplay tolik poslední dobou oblíbené (a nadužívané) chorály v závěru skladby. Prostě a jasně, kýč zůstane kýčem. A nic s tím nesvedou ani žádné Vánoce nebo Chanuky na světě.
Docela silná káva je píseň, kterou složil v roce 1975 americký písničkář a jedna z největších legend americké country scény, John Denver (mimo jiné autor skladby Leaving On A Jetplane, proslavené filmem Armagedon). Nejde o to, že by tato skladba byla sama o sobě špatná, ale asi to není přesně to, co chcete poslouchat během vybírání vánočních dárků, pečení cukroví a mezi vánočními pohádkami. Písnička, kterou Denver vydal na své vánoční kolekci Rocky Mountain Christmas, je totiž vyprávěná z pozice dítěte, jehož otec je alkoholik. A v této písni jej prosí, aby se na letošní Vánoce neopil tak, jak to každý rok, mimo jiné aby maminka tentokrát nemusela plakat. Uznejte, že je to absolutní depka, které se rádi vyhnete kdykoliv (nejen na Vánoce), a to i jenom, když to čtete. Natož to ještě poslouchat. Pokud by vám to ale přece jen nedalo, můžete si skladbu pustit zde.
Pokud jste až doposud měli málo důvodů nenávidět Justina Biebera, jeden vám s radostí přidáme. Tou je jeho verze tradiční vánoční písně, původně složené už v roce 1941, která se stala čímsi, jako jsou třeba Rolničky (tedy Jingle Bells). Justin tuto píseň v roce 2011 natočil na své vánoční album Under The Mistleto. Aby to nebyla taková nuda, rozhodl se ji trochu okořenit trochou rapu. Přizval proto Bastu Rhymese, který je v Guinessově knize rekordů uveden jako nejrychlejší rapper všech dob. A do nebohé vánoční písně spustí skutečnou kanonádu slov, která střídá Justinovo „pam rapa pam pam“. A zatímco fanynky slaví a skladbou jedou pořád dokola, Vánoce nevánoce, my jejich nadšení tak úplně nesdílíme.
Úvodní foto: Profimedia