Sláva zloději: Před 20 lety vydali Radiohead desku, jejíž název inspirovali odpůrci George W. Bushe

„Hail to the thief, our commander in Chief“, tedy „Sláva zloději, našemu veliteli“. Těmito slovy odpůrci George W. Bushe glosovali jeho (podle nich) ukradené vítězství v prezidentských volbách. A první polovinu tohoto sloganu anglická skupina Radiohead vetknula do názvu své slavné desky, které je právě dvacet let.

Přesně 9. června 2003 vydala britská alternativní rocková skupina Radiohead své šesté studiové album s názvem Hail To The Thief, které je jedním z nejkontroverznějších a nejobtížnějších počinů v historii skupiny. Před jeho vydáním se totiž Radiohead ocitli v nepříjemné situaci.

Za zenitem? 

Jejich předchozí album Amnesiac bylo považováno za poměrně slabé a kritici se shodovali v tom, že Radiohead už jsou patrně za zenitem a budou se jen horko těžko snažit překonat úspěch svých předešlých alb. Skupina byla také pod velkým tlakem, protože po vydání ikonického alba Kid A v roce 2000 se dostala do situace, kdy se musela vyrovnat s obrovskými očekáváními svých fanoušků i kritiků.

Inspirace Bushem 

Ve snaze najít novou inspiraci a získat nový impuls se Radiohead vydali na turné po Evropě a Americe. Během tohoto turné se skupina setkala s mnoha lidmi a navštívila mnoho měst. Thom Yorke, zpěvák skupiny, později uvedl, že právě tyto zkušenosti měly velký vliv na tvorbu alba Hail To The Thief. A protože světem právě lomcovalo znepokojení z druhé války v Iráku v roce 2003, ale také kontroverzní volby na prezidenta USA, které v roce 2001 vyhrál (podle mnohých ne..právem) George W. Bush, ve svých textech se Radiohead soustředili na témata jako je politická korupce, bezmocnost, manipulace, sociální nespravedlnost a rostoucí globalizace. Tato témata se odrážejí v mnoha skladbách na albu, například v písních 2+2=5, která přímo odkazuje na román 1984 od George Orwella, The Gloaming anebo There There.

Prázdninový tábor

Nahrávání probíhalo převážně ve studiu Ocean Way v Hollywoodu, které vybral dlouholetý spolupracovník skupiny, producent Nigel Godrich. Ten totiž v tomto studio předtím nahrával desky skupiny Travis a hudebníka Becka a oblíbil si ho. Radiohead prý nejdřív z jeho nápadu ale nebyli nadšení. „Říkali jsme si: Chceme kvůli tomu letět přes půl světa? Ale bylo to skvělé, protože jsme opravdu tvrdě pracovali. Udělali jsme skladbu denně. Bylo to něco jako prázdninový tábor,“ řekl k tomu později Thom Yorke. Skupina navíc měla od začátku jasně, že nové album by mělo znít podstatně živěji než předchozí deska Amnesiac, jejíž nahrávání popsal bubeník Phil Selway jako „makání v manufaktuře“. Písně se nahrávaly dohromady živě a jen výjimečně se přistupovalo k přehrávání konkrétních stop. Míchání alba však zdaleka tak hladce nešlo. Skupina a producenti se totiž neshodli na konečném zvuku a míchání trvalo mnoho měsíců. Během tohoto procesu došlo i k několika výrazným změnám v původním pořadí skladeb a mnoha konfliktům.

Zpátky na vrchol

Ihned po svém vydání však album Hail to The Thief vyvolalo převážně pozitivní ohlasy a umístilo se na vrcholu hitparád v několika zemích, včetně Spojených států, Velké Británie a Kanady. Kritici ocenili skladby, texty a zvukovou paletu alba, i když se objevily i názory, že album je příliš dlouhé a obsahuje příliš mnoho různých prvků. Skupina Radiohead však na Hail To The Thief ukázala, že je možné překročit hranice tradičního rocku a použít elektronické prvky k vytvoření nových zvukových textur. Album také přineslo novou dimenzi do politicky angažované hudby.

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Brian Rasic / Getty Images