Útěk před kriminálem, záchrana před gangem i pomoc rodině: Slavní hudebníci v armádě

Možná si říkáte, že hudba a válčení nejdou úplně dohromady. Přesto se řada slavných hudebníků na čas ocitla (jak se u nás říká) v zeleném, čili odkroutili si nějaký ten čas na vojně. Což je v době, kdy se opět otevírá téma návratu povinné vojenské služby, téma docela aktuální.

Přečtěte si příběhy hudebníků, kteří oblékali vojenský mundůr.

Huey Morgan (Fun Lovin’ Criminals)

Dnes už bývalý frontman legendární newyorské party Huey Morgan nezvolil jméno pro své uskupení úplnou náhodou. Sice nebyl nějaký velký gangster, ale do křížku se zákonem se přece jen párkrát dostal, a to zejména kvůli prodeji kokainu. Jednou za to dokonce šel na krátkou dobu do basy, protože jej police chytla se zásilkou a navíc v kradeném autě. A protože mu hrozil docela vysoký trest, Huey raději výměnou za kratší trest nastoupil k mariňákům, což mu připadalo jako lepší varianta. Sám k tomu později řekl: „Předtím jsem neměl žádné bratry a sestry a najednou jsem měl dva tisíce bratrů. Byla to velká změna ve způsobu, jakým jsem vnímal život. Nikdy jsem nebyl samotář, měl jsem řadu přátel, ale u mariňáků je to ještě důležitější. Absolvoval jsem celou tu věc ohledně vojenského bratrství a stále jsem s těmi lidmi v kontaktu. U mariňáků jsem se naučil, jak si poradit. I když jde o velký problém, je nutné si jen rozdělit na malé kousky a ty řešit postupně, a pak se vám to povede. Taky jsem díky tomu velmi čistotný a pedant na pořádek, ačkoliv moje žena by možná mohla tvrdit opak. Současně mě armáda otevřela jiné hudbě. Byl jsem tam s lidmi z Iowy a Texasu a ze všech koutů světa, poslouchal jsem o jejich životech a poslouchal, co poslouchali oni. A Fun Lovin’ Criminals jsem založil poté, kdy jsem ukončil službu v armádě a hodně z toho se do mé hudby promítá.“

Bill Withers

Možná byste to do něj vůbec neřekli, ale jeden z největších soulových bardů 70. a počátku 80. let a autor skladeb jako Lovely Day nebo Ain’t No Sunshine velkou část svého života zasvětil vojsku. Bill neměl vůbec snadný život. V dětství koktal, za což si od vrstevníků vytrpěl své. Otec zemřel, když bylo Billovi třináct, a rodina, která už tehdy žila v dost sociálně slabých podmínkách, se propadala ještě níže. V sedmnácti letech proto neviděl zbytí a přihlásil se do americké armády, ve které sloužil dlouhých devět let. A právě během služby v armádě Withers absolvoval terapii, díky níž se zbavil svého koktání. Během té doby se začal také zajímat o hudbu a v armádě napsal své první písně. Z armády byl propuštěn v roce 1965, o pět let později dostal nahrávací smlouvu. A v roce 1973 vydal píseň, kterou chtěl vzdát hold všem válečným veteránům. Tou byla skladba I Can’t Write Left-Handed, kterou Withers složil ještě v době, kdy sám sloužil ve Vietnamu. „Je to píseň napsaná z pohledu zraněného vojáka. Nebylo to politické prohlášení, nebylo to rebelské a pobuřující. Bylo to prostě o tom, čím si veteráni prošli. Byla to jedna z prvních písní, která se dotkla duševního utrpení a posttraumatického stresu, který mnozí veteráni z Vietanmu zažívali v letech po válce,“ řekl k tomu sám Withers.

Ice T

Dnes můžete tohohle chlápka znát především ze seriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, kde hraje postavu detektiva Odafina Tutuoly. Starší z nás si pak dobře pamatují, že Ice T, jehož pravé jméno zní Tracy Lauren Marrow, byl v 80. a 90. letech slavný rapper. Přičemž je trochu paradoxní, že jednou z nejslavnějších skladeb, kterou nahrál, je skladba Cop Killer (natočil ji společně s americkou metalovou partou Bodycount), ve které de facto otevřeně vybízel k zabíjení policajtů. Ice T sice žádného sám nikdy nezabil, ale kriminální kariéře se v mládí taky nevyhnul. Už jako žák základní školy totiž přišel o oba rodiče (v obou případech infarkt) a pak vyrostl v prostředí losangeleského gangu Crips. Protože po střední škole nevěděl, co se sebou, dobrovolně nastoupil do armády. Ice T, což je přezdívka, kterou získal už v dospívání, sloužil u 25. pěší divize a vydržel tu rovnou čtyři roky. Nicméně služba se mu prý po celou dobu silně zajídala a několikrát prohlásil, že poslouchat rozkazy není nic pro něj. Z armády byl proto předčasně na vlastní žádost propuštěn a začal se naplno věnovat hudební kariéře a rapu. V roce 1987 vydal své debutové album Rhyme Pays a stal se jednou z prvních velkých hvězd West Coast rapu.

Shaggy

Majitel charakteristického hlubokého hlasu, zpěvák Shaggy, se narodil v roce 1968 na Jamajce jako Orville Richard Burell. Vyrostl v jamajském hlavním městě Kingston a ve svých dvaceti letech z nedostatku jiných příležitostí vstoupil do amerického námořnictva. Konkrétně se přidal k Námořní pěchotě Spojených států a stal se mariňákem v jednotce MOS 0811, což byla Posádka polního dělostřelectva. Dokonce se dostal i do ostré bitvy, sloužil totiž u polní dělostřelecké baterie v 10. námořním pluku během války v Perském zálivu. Nejvyšší hodnosti, kterou dosáhl, byl svobodník, ale pro různou nekázeň byl dvakrát degradován. Shaggy však už během své služby v armádě začal trénovat svůj hlas a osvojil si projev, se kterým pak dobyl řadu světových hitparád. Po čtyřech letech služby Shaggy z armády vystoupil a dal se na sólovou dráhu, čímž americká armáda přišel o jednoho trochu neposlušného vojáka, ale hudební svět našel svoji velkou hvězdu. V roce 1993 Shaggy vydal svůj první hit Oh Carolina, kterým se proslavil. Zajímavé je, že Shaggy vůbec nemluví hrdelním hlasem a už vůbec ne tzv. „broken english“, kterou prezentuje ve svojí hudbě. Všechno je to součást jeho umělecké stylizace, odposlouchané během vyrůstání na Jamajce.

Bruce Dickinson (Iron Maiden)

Nejen rappeři za sebou mají vojenskou minulost. Také zpěvák jedné z nejslavnějších britských heavymetalových skupin vůbec, tedy Bruce Dickinson z Iron Maiden, sloužil krátce u vojska. A šel při tom ve šlépějích svého otce, který byl mechanikem u britské armády. Bruce byl vždycky nadané dítě a také velmi chytré, základku i střední školu absolvoval s vyznamenáním. Po střední škole nicméně nevěděl, co se sebou, a tak na šest měsíců vstoupil do dobrovolnické Teritoriální armády Spojeného království, ve které sloužil šest měsíců. Službu v armádě si podle svých slov velmi užíval a bavila ho, nakonec ale usoudil, že to není kariéra, po níž touží. A i když ho rodiče přesvědčovali, aby u vojska zůstal, přihlásil se na vysokou ke studiu historie a okamžitě začal hrát s různými kapelami. K armádě se sice už nikdy nevrátil, je však také znám pro svoji velkou lásku k letectví, což od armády vlastně není tak daleko. Dokonce si pořídil pilotní licenci, díky níž může pilotovat i ta největší dopravní letadla, sám ovládá kapelní letadlo pojmenované Ed Force One. Pro různé televize navíc natočil o letectví několik pořadů, jimiž tuto oblast dodnes velmi popularizuje.

Elvis Presley

V letech 1958 až 1960 americká armáda rozhodně neměla slavnějšího vojáka, než byl Elvis Presley. Ten dva roky předtím vydal své debutové album a stal se největší hudební hvězdou planety a nekorunovaným králem rock’n’rollu. Ve stejné době, kdy vydal tuto desku, však dosáhl věku jednadvaceti let, mohl tedy být povolán do americké armády. Jeho manažer Tom Parker si tohoto rizika pro jeho kariéru byl vědom a sám napsal do Pentagonu, aby Elvis nastoupil coby člen „Speciálních sil“. To byl de facto zábavní orchestr, který objížděl posádky. Presley by v něm navíc sloužil jen půl roku bez nutnosti absolvovat více než základní výcvik. Během této služby by musel vystupovat zcela zadarmo a všechna vystoupení by mohla být zaznamenána a veškerý profit z jejich prodeje by šel čistě armádě. Což však Parker v žádném případě nechtěl připustit. Nějakou dobu se proto snažil s armádou dohodnout, aby Presley nebyl vůbec povolán, k dohodě však nedošlo. Elvis povolán byl a v roce 1958 narukoval, přičemž po většinu této doby sloužil bez nějakých velkých výhod v Západním Německu. A nakonec se to pro jeho hudební kariéru ukázalo jako prospěšná věc. Rodiče jeho fanoušků totiž rock’n’roll do té doby vnímali jako čistou zhýralost a rebelií, službou vlasti si ale Elvis získal i je. A současně si získal uznání a respekt i mezi samotnými vojáky, díky čemuž nic nestálo v cestě tomu, aby se stal dokonalým a pravým americkým hrdinou, jímž je pro své fanoušky dodnes.

Úvodní foto: Profimedia