Jeden z otců moderního soulu a R’n’B, bez něhož by sotva existovali například i takoví Jamiroquai, slaví třiasedmdesátiny. Číslo to sice není kulaté, přesto je to dobrá příležitost ohlédnout se za největšími hity, jimiž obohatil populární hudbu.
Málokdo už dnes ví , že Stevie Wonder na hudební scénu vstoupil vlastně už coby dětská hvězda pod jménem Little Stevie Wonder. A své první místo v amerického hitparádě dobyl už v roce 1963, kdy mu bylo pouhých dvanáct let. Tehdy ale ještě nebyl jejím autorem, pouze protagonistou. Vyšla na albu The Jazz Soul of Little Stevie. A aby to bylo ještě zřejmější, na přebalu alba bylo doslova napsáno „dvanáctiletý génius“. Kromě skalních fandů si ji však dnes pamatuje málokdo.
Signed, Sealed, Delivered je název dvanáctého alba Stevieho Wondera a současně stejnojmenného hitu z něj, který nemůže chybět na žádném výběrovém albu toho nejlepšího z tvorby tohoto hudebního génia. Je to současně první skladba, kterou si Wonder sám produkoval a složil ji ve spolupráci s několika dalšími kolegy z labelu Motown. Mimo jiné v ní doprovodné vokály zpívá i Lynda Tucker Laurence, členka hvězdné skupiny The Supremes. Stevieho tato skladba katapultovala na vrchol R’n’b Billboard Chart a získal za ni svoji šestou nominaci na cenu Grammy. Text je o tom, že se rozešel se svojí dívkou, následně si však uvědomil, že to byla chyba a chce ji získat zpět.
Stevie Wonder byl jednou z hvězd labelu Tamla, patřícího pod koncert Motown, u nějž vydávala většina zásadních afroamerických hudebníků šedesátých až sedmdesátých let. Od The Jackson 5 po Dianu Ross. Právě tady vyšla i tato skladba, která je charakteristická jakousi rockovou syrovostí a také clavinetem s kvákadlem, na nějž Stevie hrál tu bublavou basu. Písnička byla relativně úspěšná i v hitparádách, na většinového posluchače byla ale přece jenom trochu divná. O to více ji milovali rockoví hudebníci. A například Red Hot Chili Peppers vydali svojí vlastní verzi na albu Mother’s Milk. Tady na basu hraje samozřejmě Flea.
Funky, jaké by se dalo krájet i tupým nožem, je skladba Superstition, která byla prvním hudebníkovým návratem na vrchol americké Billboard Chart. Byla však první, jíž byl současně autorem. Vyšla jako pilotní singl jeho už patnácté (nezapomínejme, že začal fakt brzy) desky Talking Book. Její text je zaměřen na populární pověry a především to, jak neblahý může být jejich vliv. Zajímavé je, že píseň vznikla jako výsledek jam session s kytaristou Jeffem Beckem. Ten se svěřil, že je Stevieho velkým fanouškem, což vedlo k jejich následné spolupráci, v jejímž rámci i Stevie pro Jeffa napsal jednu píseň. Kytarista měl původně ve skladbě hrát sólo na kytaru, byl však zaneprázdněn vlastním turné po světě. A firma Tamla ve skladbě tušila velký hit, nakonec tedy kvůli urychlení procesu vydala verzi bez Jeffa Becka.
Tentokrát se budu smát já, zpívala v české verzi této skladby Helena Vondráčková. Málokdo z jejích fanoušků na konci sedmdesátých let však tušil, že ve skutečnosti se jedná o skladbu právě od amerického soulového mága Stevieho Wondera. Skladba z roku 1976 je samozřejmě poctou jazzovému hudebníkovi Dukeovi Ellingtonovi, který byl jednou ze Stevieho hlavních životních hudebních inspirací. Ale nejen jemu. V textu písně jsou zmíněni také Count Bassie, Glen Miller, Louis Armostrong nebo Ella Fitzgerald. „Poté, co Duke Ellington v roce 1974, napadlo mě, že bych složil skladbu, ve které připomenu hudebníky, co byli z mého pohledu nesmírně zásadní. Tak rychle se na ně totiž zapomíná,“ řekl k tomu autor, který skladbu vydal na albu Songs In The Key Of Live.
Z alba Songs In The Key Of Live pochází i tahle píseň, která byla a dodnes je velký hitem, spojeným se jménem Stevie Wonder. Skladba samotná je pak věnována jeho tehdy narozené dceři Aishi Morris a Stevie na ní spolupracoval s harlemskou hudebnicí a skladatelkou Burnettou „Bunny“ Jones. A protože deska A Songs In The Key Of Life je dvojalbum, skladba na vinylu otevírala „třetí“ stranu tohoto alba. V jejím úvodu je také slyšet pláč dítěte a jedná se o reálný záznam z narození jeho dcery, což skladbě dodává velký osobní rozměr. V USA se proto dneska tato skladba stala v podstatě jakousi hymnou pro oslavy narození dívek. Zajímavé je, že prakticky všechny nástroje ve skladbě nahrál sám Stevie. A nikdy nebyla vydána na singlu. Důvodem, přes její jednoznačnou hitovost, bylo to, že Stevie ji v té době striktně odmítal zkrátil pod stopáž přesahující šest minut (souhlasil s tím až o několik let později). Píseň se přesto stala rádiovým hitem a Stevie Wonder osobně ji přišel v roce 2012 zahrát královně Alžbětě II. na oslavu výročí usednutí na trůn.
Stevieho asi nejslavnější skladba pochází z poloviny osmdesátých let je vlastně na hony vzdálená funky a soulovému stylu, jimiž proslul v předešlé dekádě. Jedná se vlastně především o syntezátorovou baladu, která navíc končí tím charakteristickým ča-ča-ča! I proto byla tak oblíbená v tanečních kurzech v 90. letech, kde ji často a většinou dost špatně, hrály skupiny, které studenty doprovázely v jejich nesmělých pokusech. Skladba je dodnes komerčně nejúspěšnější písní, jakou Wonder vydal. Vyšla původně na albu The Woman In Red a dobyla hitparády v devatenácti zemích světa, včetně USA. Text písně je velmi jednoduchý, prostě volá svojí milé, jen aby ji řekl, že ji miluje. A nemá k tomu žádný zvláštní důvod jako Nový rok nebo Halloween, což v textu výslovně zmiňuje. V repertoáru měl tuto píseň i Karel Gott pod názvem To byl vám den.
Další z písní, která vlastně postrádá Stevieho původní rukopis a je vlastně čistokrevnou popovou skladbou, a přesto (nebo možná právě proto) se stala obrovským hitem, je tato píseň. Vyšla na album The Square Circle a stala se vůbec poslední Stevieho písní, která dokázala zdolat vrchol americké Billboard Chart. Text je vlastně takovou sarkastickou hříčkou, v níž Wonder vypráví příběh nevěrného chlápka, který ženu podvádí s milenkou a myslí si, kdoví jaký není sekáč, aby ve finále zjistil, že jeho žena ho podvádí taky. Pozoruhodné je, že doprovodné vokály do této skladby pro Stevieho natočili velmi slavní kolegové, a to soulový zpěvák Luther Vandross a Phillip Bailey z kapely Earth, Wind & Fire. Stevie Wonder byl za skladbu nominován na Grammy, tak mu nakonec ale unikla.
Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Profimedia