Stingův Angličan v New Yorku, The Clash volající z Londýna i Bruce Springsteen v ulicích Philadelphie aneb Názvy měst ve slavných písních

Prázdniny jsou dobou cestování. A když jsou za námi, můžeme cestovat aspoň prostřednictvím písní. Do následujícího článku jsme vybrali několik skladeb, které přímo ve svém názvu nesou jméno nějaké světové metropole.

Víte například, koho Sting myslel tím „Angličanem v New Yorku“ a proč Bruce Springsteen zpívá právě o Philadelphii? Čtěte dále.

Colorfactory – Paris (1996)

Domácí skupina Colorfactory byla zjevením klubové scény devadesátých let. Byla to svým způsobem superskupina, ve které se potkali hudebníci slavní už z jiných skupin jako Jan P. Muchow (Ecstasy Of St. Theresa), David Volenec a Jan Čechtický (oba původně Sebastiens, druhý později Ohm Square) nebo Štepán Tůma (Liquid Harmony). Dohromady je dal anglický zvukař a hudebník Colin Stuart, zásadní postava české indie scény 90. let. Ten byl nicméně jediným členem původní skupiny stejného jména, která vznikla v San Francisku v roce 1990 a pro níž písně psal její tehdejší lídr Mike Freeman.

Po rozpadu skupiny však Colin v Praze s kamarády založil její novou inkarnaci a ta přejala i původní Freemanův repertoár. Jedním ze skvostů jejich prvního (a celkově už tak skvělého) alba z roku 1996 je tato píseň, která je krásně naivním příběhem náctiletého mladíka. Tem touží vydat se do Paříže (tedy přes Atlantik a celé USA ze San Franciska, nikoliv pouze z Prahy), ale rodiče mu říkají, že je na to moc mladý. A tak se do Paříže vydá aspoň ve své mysli a v duchu se prochází ulicemi tohoto krásného města. Je to čirá nádhera, která přetrvává i po čtvrtstoletí od svého vydání.

Sting – Englishman In New York (1987)

Slavná píseň ze Stingova druhého sólového alba … Nothing Like The Sun je podle mnohých jeho osobní výpovědí o tom, jak odcizeně se tento anglický gentleman cítí na druhém břehu Atlantiku, ve městě co nikdy nespí. Sting ale ve skutečnosti nezpíval o sobě, ale o známé osobnosti britského společenského života a současně jedné z gay ikon 80. let, jímž byl Quentin Crisp. Ten se totiž na sklonku svého života v 80. letech (byl ročník 1908) odstěhoval do newyorské čtvrti Bowery, kde žil a kde jej i několikrát Sting navštívil.

Crisp se hudebníkovi svěřil, že čeká, až konečně dostane americké občanství, protože pak mu za zločin, který spáchal, nebude hrozit, že bude deportován zpět do vlasti. Sting se zajímal o jaký zločin se má jednat, Crisp však se smíchem odvětil, že nejde o nic násilného a že to byl zločin veskrze noblesní. „Noblesa je dnes ve zločinu velmi vzácnou věcí,“ řekl mu doslova Crisp. Víc se od něj Sting nedozvěděl, i tak jej tento příběh zaujal natolik že jej zpracoval pro své album a odkaz na něj se na desce objevuje několikrát. Tím „legálním vetřelcem v New Yorku“, o němž se v této písni zpívá, tedy není on, ale Quentin Crisp.

Bruce Springsteen – Streets Of Philadelphia (1994)

Tuto slavnou píseň, která získala dokonce nominaci na Oscara, napsal Bruce Springsteen přímo pro film Philadelphia, ve kterém zazářil Tom Hanks (ten si Oscara i odnesl). Jak dneska všichni vědí, byl to jeden z prvních velkofilmů, jehož ústředním tématem byla nemoc AIDS. Velmi zajímavé však bylo zadání, které Springsteenovi dal režisér filmu Jonathan Demme. Řekl mu totiž, že by si přál takovou píseň, aby ji slýchal hrát v obchoďácích. Springsteen prý odpověděl, že ve filmové hudbě moc nevyniká, ale tohle zadání ho zaujalo a pokusí se s tím něco provést.

Springsteen pak po několika týdnech poslal Demmeovi demonahrávku svojí skladby, což pak režisér komentoval s tím, že si to poslechl doma i se svojí ženou a v závěru písně prý oba nepokrytě buleli. Což se dá chápat jako splnění zadání na 1000 %. Ale především, jestli vás někdy zajímalo, proč se vlastně film jmenuje Philadelphia, ačkoliv se toto jméno města ve filmu nijak zásadně nezmiňuje, pak věřte, že jde o čistou symboliku. Philadelphia je totiž v překladu z řečtiny „bratrská láska“ (filos – láska, adelfos – bratr) a současně tu byly sepsány Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států. Přičemž zejména na porušení ústavních práv hlavního hrdiny je ve filmu odkazováno a „bratrské lásky“ se mu nedostalo.

George Ezra – Budapest (2014)

Britský hudebník George Ezra se před deseti zjevil na hudební scéně jako velmi charismatický, urostlý a pohledný písničkář s hlubokým a znělým hlasem. Není divu, že se velmi brzy stal populárním zejména mezi dívkami, rozhodně mu nelze upřít i velmi jasný skladatelský talent. O svém největším hitu, který vyšel na jeho debutovém album Wanted On Voyage, později řekl, že to byl jeho vůbec první pokus napsat milostnou píseň a tak ji postavil na prvních třech akordech, které znal. Což samo o sobě říká dost o tom, jak jednoduchá píseň to je.

Ovšem v jednoduchosti je krása. Ezra do skladby zvěčnil také reálné vzpomínky na maďarskou metropoli, ve které nějakou dobu pobýval. Před vydáním desky totiž s kytarou cestoval po Evropě a snažil se svoje zážitky zúročit ve svých písních. V případě skladby Budapest to vyšlo na výbornou. A jen tak mimochodem, píseň se stejným názvem a na podobné téma, byť pochopitelně trochu jinak, napsaly i Tři Sestry.

Scott McKenzie – San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair) (1967)

Přestože od vzniku této písně už uplynulo letos pětapadesát let, dodnes je to evergreenem, který znají všechny generace hudebních fanoušků. A stala se vlastně čímsi jako hymnou hnutí generace hippies šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Ačkoliv ji proslavil zpěvák Scott McKenzie, jejím autorem je John Phillips, tedy hlavní autor a vedoucí tehdy nesmírně populární vokální čtveřice the Mamas & the Papas. V polovině 60. let se San Francisco a celá oblast Monterey stala cílem desítek tisíc mladých lidí, kteří sem jezdili, aby se setkali s podobně smýšlejícími volnomyšlenkáři. Místní z toho nebyli právě na větvi, protože to v praxi vypadalo tak, že ulice byly doslova zaplaveny mládeží, která se povalovala všude možně, kouřila trávu a dělala rámus.

John Phillips se proto rozhodl napsat píseň, která by trochu obrousila hrany a obě strany sporu smířila. Napsal ji snad jen za dvacet minut a její sdělení bylo „když jedeš do San Francisca, dej si květy do vlasů“, což mělo být jakousi výzvou k „míru a pokoji“. Píseň se však okamžitě stala hitem a jediným jejím důsledkem bylo to, že se proud mladých lidí, mířících do města, pouze dramaticky znásobil. Píseň zazněla i v řadě filmů, mimo jiné ve snímku Forrest Gump, a to ve scéně, kde Jenny si bere stopa a od Forresta odjíždí – ano, správně – do San Franciska.

The Clash – London Calling (1979)

Zatímco předešlá píseň byla jednou z hymen takzvaného „léta lásky“, tedy roku 1967 a éry hippies jako takové, píseň s názvem London Calling byla jednou z nejslavnějších písní toho, čemu se později začalo říkat „léto nenávisti“ a věcí následujících. Tím bylo horké léto roku 1977, které je považováno za vrchol punk rockové vlny, která zachvátila Velkou Británii, kdy skupiny jako Sex Pistols, The Damned nebo Buzzcocks a právě The Clash britské ostrovy rozdělily na dva nesmiřitelné tábory. A to na oddané fanoušky punk rocku a pak na ty, kdo jej naprosto odmítali a doslova se děsili všeho, co zosobňoval.

O dva roky později, v roce 1979, však The Clash měli původního jednoduchého punkového zvuku dost a zejména během turné po USA začali nasávat vlivy původního rock’n’rollu a hudebníků jako Bo Didley či Sreamin’ Jay Hawkins, ale také punkabily skupiny jako The Cramps. Když pak začali pracovat na nové desce, oba tvůrčí členové – Mick Jones a Joe Strummer – se potýkali s tvůrčí krizí. A tak především ve zkušebně hráli covery písní z rock’n’rollu, punkabilly a reggae. Hudbu k písní London Calling napsal Jones, většinu textu pak doplnil Strummer. A úvodní slova „volá Londýn“ si skupina vypůjčila z hlášení BBC z druhé světové války, které vždy začínala právě tato slova. Text popisuje mimo jiné strach Strummera z nukleární katastrofy, který vzrostl po nehodě v jaderné elektrárně v roce 1979, ale také strach kapely z vlastního směřování poté, co se zdálo, že je punková vlna u konce. U konce však nebyly síly skupiny The Clash, jejichž album London Calling, kterému píseň dala název, je považováno za jedno z nejlepších dvojalb v celé historii rockové hudby a absolutním tvůrčím vrcholem samotné skupiny.