Nechce se vám číst? Článek si můžete i poslechnout
|
Duet je jednou z nejpopulárnějších disciplín populární hudby. A dala vzniknout tak dokonalým dvojícím jako Nancy Sinatra & Lee Hazlewood, Sonny Bono & Cher nebo Jiří Korn a Helena Vondráčková. Ale jsou taky případy dvojic, které bychom v jedné písni skutečně nečekali a přesto to fungovalo. Pojďme si ukázat pár příkladů.
Jistě, dneska nám to připadá jako příklad dokonale fungujícího spojení a duetové harmonie, ale když tahle skladba v roce 1996 vyšla, byl to pro všechny hudební fanoušky docela šok. Nick Cave byl tehdy zosobněním Pána temnot a jeho dekadentní a ponuré písně byly na hony daleko popovým limonádám, jimiž proslula Kylie Minogue. Oba hudebníci však byli v soukromí dobrými přáteli a navíc oba pocházejí z Austrálie (byť Nick v té době žil v Sao Paulu), a tak vlastně až tak překvapivé jejich spojení není. Navíc už při psaní písně Nick počítal s tím, že ji bude zpívat právě Kylie. V této písni z alba Murder’s Ballads oba prokázali velkou odvahu ve vykročení z komfortní zóny a zejména Kylie si její zásluhou získala oprávněný punc zpěvačky, která opravdu umí zpívat.
Irská skupina U2 vzešla z postpunkového hnutí konce 70. let, které se mimo jiné velmi vymezovalo vůči dinosaurům populární hudby. Fanoušky skupiny mimo jiné i z tohoto důvodu velmi překvapilo, že frontman U2 v roce 1993 přijal nabídku hostovat na albu duetů s lakonickým názvem Duets, které Sinatra v tom roce vydal. Fungovalo to ale náramně. A když byl v roce 1994 Sinatra na udílení ceny Grammy uváděn do Síně slávy, byl to právě Bono, kdo dostal za úkol ho tam uvést. Připravil si k tomu řeč, o níž Sinatra později prohlásil, že to bylo nejlepší uvedení, jaké se mu kdy od koho dostalo.
Ano, to se skutečně stalo. Ačkoliv pouze pro potřeby filmu Rhinestone (u nás pod názvem Kočičí zlato) z roku 1984, ve kterém známý svalovec i slavná country zpěvačka hráli hlavní role. Zápletka filmu je dost banální a nemá cenu na něj kvůli písni koukat. V amerických kinech si nevedl úplně zle a vynesl přes dvacet milionů dolarů, Sylvester Stallone si za svůj výkon v něm něm odnesl anticenu Zlatá malina. A řekněme si na rovinu, že jeho zpěv tady nebyl o moc lepší.
Ačkoliv se dnes jedná o jeden z největších hitů anglické dvojice Pet Shop Boys, v době jejího vydání rovněž řadě lidí vyrazila dech. A to tím, že si tehdy synthpopové duo do svojí skladby přizvalo o generaci starší americkou zpěvačku, která sice byla velkou hvězdou 60. a 70. let, ale v osmdesátých letech se s ní v hitparádách už dávno tak nějak nepočítalo. V roce 1987 ji však Pet Shop Boys vrátili na první příčku americké i britské hitparády s touhle rozchodovou písní. Dvojice ji složila už v roce 1984 a původně ji chtěla vydat na svém debutu Please, jelikož se však nemohli rozhodnout, kdo ji s Neilem Tennantem nazpívá, dali ji k ledu. Píseň totiž byla předem zamýšlena jako duet se zpěvačkou. Nakonec však manažera skupiny napadlo oslovit Dusty Springfield, jelikož Neil Tennant často zmiňoval, že album Dust In Memphis (na které je i slavná píseň Son Of A Preacher Man) z roku 1969 je jedním z jeho nejoblíbenějších. Dusty souhlasila a rozhodně dobře udělala.
Anglická skupina Happy Mondays patřila k takzvané madchesterské scéně, která stála na mixu taneční a kytarové hudby a bylo o ní popsáno bezpočet článků a také natočeno několik skvělých filmů (mimo jiné Nonstop Party). Na své druhé album Bummed z roku pak zařadili i skladbu Lazyitis, která je vlastně duetem frontmana Shauna Rydera se skotským zpěvákem Karlem Denverem, který byl hvězdou populární hudby 60. let, a to zejména zásluhou svého charakteristického jódlování. Píseň původně vznikla pro potřeby později nerealizovaného filmu The Bailey Brothers. Happy Mondays se však líbila a hlavně Ryder byl Denverovým velkým fanouškem, tak skladbu vydali na svém albu. Zní to sice bizarně. Ale když vezmete v úvahu bizarní svět Happy Mondays, zase ne tak moc bizarně.
Přestože jméno anglické rockové skupiny Skunk Anansie pomalu ale jisté mizí v propadlišti dějin, bývaly časy, kdy to byla opravdu velká a slavná kapela. A to zejména zásluhou svého hitu Weak z roku 1995, který vyšel na jejich debutu Paranoid & Sunburnt. Přesto nám ale není jasné, v čí hlavě se zrodil nápad spojit tuto skupinu dohromady se slavným operním tenorem Lucianem Pavarottim, a to v písní You’ll Follow Me, což byla mimochodem jedna z nejslabších písní jejich třetího alba Post Orgasmic Chill z roku 1999. Ke spojení došlo v roce 2000. Jasně, jednalo se o charitativní koncert na podporu Kambodže a Tibetu, ovšem i tak celek už v době svého vzniku působil naprosto nefunkčně, roubovaně a neživotně.