Tereza Černochová: Na první dojem nejsem zrovna stoprocentní

Hostem Ranního klubu byla zpěvačka Tereza Černochová a na úvod dostala hned dva dárky. Jedním byla květina a tím druhým štangle salámu. Probrali společně vaření, Terezinu náročnost a také psaní vlastních písniček.

Dnes startuje série koncertů Karel Černoch 80. Čtyři mimořádné koncerty ke zpěvákovým nedožitým osmdesátinám budou hostit Hradec Králové (10. 10.) multifunkční hala Gong v Ostravě (11. 10.), brněnská hala Vodova (13. 10.) a závěrečný koncert se odehraje v Kongresovém centru Praha 1. listopadu. Vystoupí Tereza Černochová a B-Side Band s exkluzivními hosty, mezi kterými nechybí Michal Prokop, Ondřej Ruml, Matěj Ruppert, Peter Lipa, Bára Basiková, Leona Machálková, Helena Vondráčková a Marie Rottrová. Těšit se můžete na legendární Zrcadlo, mnohými považované za absolutně největší hit z repertoáru Karla Černocha, protestní Píseň o mé zemi, která zpěvákovi kromě uznání vynesla i roky perzekucí ze strany komunistického režimu, Popelky, Správnej džob, Ona se brání, Tržnice světa nebo Jabloň ví, kdy má kvést. 

Když jsme u toho jídla, máš v letošním roce nějaký zásadní gastro zážitek?

Mám! Natáčela jsem totiž videoklip k nové písničce Pánev v jedné mojí oblíbené restauraci, kde servírují z velkých jehel různé maso. Můj partner ve videoklipu Marek Daniel musel vlastně celou dobu natáčení jíst, protože je to celé o jídle. A tak jsme celý den vlastně jen „žrali“. A kluci z této restaurace za námi pak přijeli na Šumavu a to bylo něco neuvěřitelného. Dělali nám třeba ústřice, které byly polité zauzeným rozpuštěným morkem. A já ústřice normálně nejím, ale tohle bylo něco tak fantastického, že jsem měla opravdu, jak se říká, nebe v puse.

A co ty a vaření? Za co by ses pochválila?

Pekla jsem bublaninu, ta byla fakt dobrá. Včera jsem dělala slávky, předevčírem vepřový tomahawk s ratatouille. Všechno se povedlo. A dneska udělám lasagne. Mě vaření baví, protože u něj odpočívám.

Jsi ve všem v životě náročná stejně jako na jídlo?

Já jsem dost náročná ve všech ohledech. Samozřejmě umím občas taky v něčem „plandat“, ale není to moc časté. Nejvíc náročná jsem rozhodně na svoje zpívání.

Na to jsem přesně narážel. Máš to s tou náročností tak, že si třeba řekneš, že to nebude komerčně trhák, ale víš, že kdykoliv si svou desku pustíš, budeš s ní spokojená?

Přesně tak to mám. Mě už vlastně nezajímá, jestli s novou písničkou nebo deskou utrhnu nějakou lavinu, ale musím s ní být hlavně ztotožněná hudebně a musí se mi líbit. V tomhle pro mě neexistuje žádný kompromis. Náročná jsem, i co se týká třeba jen obyčejné tužky, nebo zápisníku, kam si píšu texty. Mám teď nejlepší zápisník, který jsem dostala od tebe, když jsem byla u vás v rádiu naposledy. Aktuálně do něj píšu písničku pro Mika Trafika z PSH. Takže i o tomhle je ta moje náročnost. Musíš mít taky pořád otevřenou mysl, protože témata na písničky létají všude kolem.

Ty jsi vydala novou desku. O čem je?

Celá moje nová deska Slečna náročná je o věcech, které se mě jako ženy, ale i obecně žen, dotýkají. Ale týká se vlastně i mužů a toho, jak o nás mluví a jak nás, ženy, vnímají. Je to takové reflektování ženského světa.

Když jsme u těch mužů. Je pro tebe důležitý první dojem? To, jak se k tobě chová?

Jsem hodně přísná na první dojem, ale musím přiznat, že nedávno jsem se hodně zmýlila. Ze začátku se mi totiž dotyčný moc nepozdával, ale nakonec byl super. Já vlastně taky nejsem úplně stoprocentní, co se týče prvního dojmu. Vím, že mnohdy působím dost nepřístupně, někdy až namyšleně, ale když mě člověk pozná, je z toho láska a velké kamarádství.

Máš někoho, kdo tu tvou náročnost, konkrétně v muzice, reguluje?

Myslím, že moje náročnost by vůbec nebyla tak umanutá, kdybych se dvacet let neznala s Romanem Holým, který je ještě mnohonásobně náročnější než já. Když se stane nějaká chyba, upozorní mě na ni a udělá všechno pro to, aby se to už neopakovalo. Když jsem psala nové písničky, byl to vlastně právě Roman, kdo mě přesvědčil, ať z nich udělám celou desku. Já jsem zase věděla, že jsou tam slabá místa, která musí někdo vzít do svých rukou a vylepšit je. A Roman byl zase ten pravý.

Terezo, jak řešíš tvorbu textů? Kvalitních textařů je totiž u nás zatraceně málo.

Já to řeším tak, že jsem se ty texty k nové desce pokusila napsat sama. Pokud nemáš svého dvorního textaře, který tě dokonale zná, nikdy to totiž není ono. Tak jsem to zkrátka zkusila a vlastně jsem byla mile překvapená, že to šlo a dávalo mi to smysl. Roman mě vždycky popíchne k nějakým změnám a funguje to. Když si to napíšeš sám, přesně víš, jaký slova ti sedí, a který ti naopak vadí. Uděláš si to zkrátka přesně sobě na míru. Přiznám se ale, že občas třeba napíšu Danovi Bártovi, že mi chybí dvojverší. A on mi během pár minut vymyslí nějakou úplnou bombu.