Označení z titulku není z naší hlavy, Robbieho Williamse jím počastoval Liam Gallagher z Oasis, který si s ním podobné „lichotky“ vyměňuje už celé čtvrt století. Tak dlouho se Robbie pohybuje na sólové dráze. A během těch 25 let dokázal, že je – navzdory Liamovu tvrzení – jednou z nejlepších věcí, které se britské pop music posledních tří dekád přihodily.
Pojďme si Robbieho sólovou kariéru připomenout v deseti ikonických písních a klipech.
Ačkoliv si na to dneska už málokdo pamatuje, vůbec první singl, který Robbie Williams vydal po svém odchodu z boybandu Take That, se jmenoval velmi příznačně – Svoboda. A samozřejmě se nejedná o jeho vlastní píseň, byla to skladba, kterou napsal o šest let dříve George Michael pro své album Listen Without Prejudice, která měla pro něj být demonstrací vlastního osvobození se od role „toho sexy zadku z MTV“ směrem k serióznějšímu umělci. Robbie pak vlastní verzi, která vlastně nebyla od originálu zas tak zásadně odlišná, měla především modernější rytmiku, vydal v červenci roku 1996, tedy půl roku po ohlášeném rozpadu Take That. Přesto byla Robbieho verze v Anglii hitparádově mnohem úspěšnější než originál. V UK Chart dobyla druhou příčku, zatímco originál se musel spokojit s dvacátou osmou. V USA to neplatilo, tam byl George Michael číslo 8, zatímco Robbie se nepropracoval ani do Top 100. Dokonce i jinak přísný deník The Guardian dal singlu čtyři hvězdičky z pěti a Robbieho sólové dráze věštil velkou budoucnost. A přesně to se stalo.
Svoje první album Life Thru A Lens vydal v roce 1997 (tedy přesně před proklamovanými pětadvaceti lety) a byl to po všech stránkách podařený debut. Na čemž měl velkou zásluhu tehdejšího Robbieho dvorní skladatel Guy Chambers, dřívější člen skupiny The Lemon Trees. Jako první singl vyšel z desky singl, který byl protikladem známého hitu My Generation od skupiny The Who, kde se zpívá „doufám, že zemřu, než zestárnu“. Robbie však nebyl tak cynický a obrátil to na „doufám, že zestárnu, než zemřu“. A jeho generace mu rozuměla. Bylo z toho další číslo 2 UK Chart.
Robbie byl vždycky popový zpěvák par excellence a nejsilnějším kalibrem ve výzbroji těchto bardů jsou romantické balady. A ty Williams spolu s Chambersem taky vždycky uměli. Angels byla vlastně vůbec první skladba, kterou Chambers a Williams společně napsali a podle zpěvákova tvrzení byla inspirovaná a věnována jeho tetě a strýci, které miloval a byli jeho strážnými anděly. „Byla to první z našich písní, kterou jsme napsali společně,“ řekl o Angles později Willams, „a když jsme si ji přehrávali, říkali jsme si, že máme něco neuvěřitelně speciálního. Doufali jsme v to a modlili se za to.“ Bylo z toho čtvrté místo v britské hitparádě.
Williams nikdy nebyl jen zasněně pějící popový zpěvák, který by uměl jen přeslazené balady a dělal u toho psí oči. Jeho silnou zbraní byl vždycky smysl pro humor a hlavně schopnost udělat si ze sebe legraci, což později prokázal v mnoha písních a klipech. A že se má Anglie připravit na velkou zábavnou jízdu, Robbie mimo jiné na začátku své kariéry sliboval v singlu Let Me Entertain You z této desky, ve kterém si Robbie oblékl kostým inspirovaný skupinou Kiss. Na zlato v anglické hitparádě to stále nestačilo (přišlo hned záhy), ale byl z toho hezký bronz.
Ve velmi rychlém sledu po debutu vydal Robbie svoji druhou desku I’ve Been Expecting You, kterou opět složil v tandemu s Chambersem. A pro pilotní singl si vybrali opravdu těžký kalibr. Píseň Millenium se jednak dotýkala tehdy rezonujícího tématu konce tisíciletí a pak si půjčovala silný motivy z melodie You Only Live Twice, tedy ústřední písně stejnojmenné bondovky, kterou nazpívala Nancy Sinatra. K tomu si přičtěte klip s Robbiem, oblečeného do bondovského smokingu s motýlkem plus několik zajímavých lokací a krásných a polosvlečených dívek neboli Bond girls a máte zaručené číslo jedna anglické hitparády. První a nikoliv poslední v Robbieho kariéře.
Hned dvakrát se Robbie ke spolupráci spojil se svojí oblíbenou dvojicí Pet Shop Boys, která je jedním z pilířů britské populární hudby do současnosti a jejich chytré texty se výborně doplňují s výraznou hitovostí melodií a aranží. Poprvé k tomu došlo v případě hitu No Regrets z jeho druhé desky. V tomto případě však Robbie pouze pozval frontmana Pet Shop Boys Neila Tennanta, aby – společně s Neile Hannonem ze skupiny The Divine Comedy – do písně nazpívali doprovodné vokály. A ti rádi souhlasili. O několik let později, pro své album Rudebox z roku 2006, však ke spolupráci pozval Pet Shop Boys celé a společně s nimi natočil skladbu She’s Madonna, která nese jasný zvukový rukopis skupiny.
Píseň, která začíná jednám z nejslavnějších piano motivů tohoto tisicíletí, pochází z Robbieho páté desky Escapology z roku 2000. Její zárodek ovšem vznikl už o dva nebo tři roky dříve, když si její demo bez jakéhokoliv doprovodu nazpíval Robbie a později jej přehrál svému kolegovi a spouautorovi Guyi Chambersovi. Ve skutečnosti se pak na finální verzi písničky z velké části dostaly právě vokály z demáče, protože Robbie ani po několika pokusech nebyl se svým novým nahráním zpěvu spokojen a tvrdil, že už to nedokáže znovu nazpívat tak dobře, jako tehdy. V Británii byla skladba čtvrtá.
Tenhle klip ani píseň není vůbec nutné představovat. Mimo věrné fanoušky soulového barda Barryho White však málokdo ví, že celá píseň stojí na rytmice a basové lince pocházející z jeho písně It’s Ecstasy When You Lay Down Next To Me z roku 1977. Vzato kolem a kolem, Robbie se v této písni, ale hlavně v klipu, zamýšlel nad svojí rolí v hudebním průmyslu a především pozicí sexy symbolu, do níž se dostal stejně jako jeho kolega George Michael (který proti tomu protestoval v už zmíněné písní a klipu Freedom, v němž jednoduše nehrál). Robbie si z toho ovšem opět udělal celkem brutální legraci, a v klipu celkem explicitně znázornil, že ze sebe může vydat to nejlepší, ale zmlsanému a náročnému publiku to bude stejně málo, dokonce i kdyby se svlékl do naha. A jediné, co by je snad mohlo trochu „rozparádit“, by bylo, kdyby v tom šel až na kost. A to doslova. Klip samozřejmě vyvolal skandál a řada TV stanic jej utínala před pointou v závěru. V Dominikánské republice byl dokonce zakázán zcela s obviněním propagace satanismu. O další první místo UK Chart Robbie přesto nepřišel.
Že si Robbie uměl šikovně půjčovat cizí motivy a skvěle je využít pro úplně novou píseň, je zřejmé i z jeho dalšího hitu. Píseň z alba Sing When You’re Winning totiž stojí na motivu disco hitu I Will Survive od Glorie Gaynor, ovšem doplněné hiphopovou rytmikou a zcela novým zpěvem. Za pozornost zde ale stojí skvělý výpravný videoklip, který nás přenese do světa F1 v 70. letech a v němž jsou i dobové záběry tehdejšího anglického šampiona F1 Jackieho Stewarta. Nebyl by to však Robbie, aby jinak dramatickému a napínavému klipu nedodal vtipný a sebeironický závěr.
Pro svůj vůbec první duet se zpěvačkou si Robbie vybral prakticky tu nejvyšší metu. Oslovil totiž samotnou australskou popovou princeznu Kylie Minogue, která byla v té době opět na vrcholu popularity zásluhou svého disco hitu Spinning Around. Smyslný klip skvěle koresponduje s vynikající písní, která má i po dvaceti letech parametry hitu se vším všudy. Skladba se umístila na druhém místě anglické i australské hitparády a v roce 2010 byla znělkou australské veze TV show Masterchef.
I pro druhý ženský duet Robbie sáhl k protinožcům, ovšem tentokrát nikoliv po zpěvačce, ale hollywoodské hvězdě Nicole Kidman. Tu požádal, aby s ním nazpívala skladbu, kterou před nimi nahrála celá řada pěveckých dvojic, patrně nejslavnější je verze od Franka Sinatry a jeho dcery Nancy z roku 1967. Robbie chtěl svoji verzi dát na své první „swingové“ album, které se v odkazu na jeho předchozí desku jmenovalo Swing When You’re Winning a obsahovalo i řadu dalších swingových šlágrů. Robbieho výkon je standardně dobrý, nicméně kdo opravdu překvapil, je Nicole, která v písničce celou dobu zpívá podstatně těžší, byť na první poslech trochu nenápadný, druhý hlas a jde jí to bravurně. Není divu, že se v roce vydáním skladba stala takzvaným Vánočním hitparádovým číslem jedna a Williamsovým nejúspěšnějším singlem v tom roce vůbec. O velmi vkusném stylizovaném a svůdném klipu se tu vůbec nemusíme bavit, koukněte se sami.
Williams vždy ve svých písních uměl míchat zábavu s vážnými tématy a také reflexí sebe samého. Z druhého soudku je píseň z jeho alba Escapology, ve kterém se ohlíží za vlastní slávou, úspěchy i neúspěchy, ale také kompromisy, které pro ni musel udělat a jichž má s vyšším věkem stále více plné zuby. O tom ostatně jasně mluví v úryvku „Dělám další rozhovor, zpívám nějaké lži, vyprávím o celebritách, kterými pohrdám. A zpívám milostné písně, tak upřímné.“ Klip k tomu natočil skandalista Jonas Akerlund (Lady Gaga, Prodigy, Rammstein), který ukazuje Robbieho, jak se probudil ve svém sídle v Los Angeles po dalším mejdanu a v kocovině rekapituluje, co zase vyváděl a že to rozhodně neprospívá jeho duši. Zejména v závěru to není hezké pokoukání.
Když se cesty Robbieho Williamse a jeho dvorního autora Guye Chamberse začátkem nového milénia (ne úplně v dobrém) rozešly, řada lidí prorokovala, že to bude zpěvákův konec, protože dalšího tak schopného autora bude těžko hledat. Pravda je, že prodeje jeho alb se po Chambersově odchodu snížily minimálně o třetinu, ale pokles zaznamenal celý hudební trh. Že si Robbie ale poradí i bez Chamberse, dokázal i hitem Tripping v rytmu reggae, který složil s bývalým členem Duran Duran Stephenem Duffym. Byl z toho celosvětový hit a druhé místo v britské hitparádě.
Také z klasické hudby si Robbie vypůjčil jeden motiv, a to z baletu Montekové a Capuleti od ruského skladatele Sergeje Prokofjeva. Na něm postavil singl z desky The Heavy Entertainment Show z roku 2016, což bylo jeho jedenácté album. Inspirací k této skladbě bylo, když na Robbieho prasklo, že v roce 2014 jej miliardář Roman Abramovič pozval, aby hrál na soukromé silvestrovské party pro Vladimira Putina. Robbie skandál opět obrátil v sebeironii, a to i textem „Ain’t no refutin’ or disputin’ – I’m a modern Rasputin“ (Není o tom pochyb, jsem moderní Rasputin). Přičemž byl ze strany Rusů za tento klip kritizován, že je rýpnutím do Putina a stereotypizuje ruskou kulturu. V únoru letošního roku však tato píseň dostala nový a mnohem temnější význam.
Úvodní foto: Profimedia