Unikátní žebříček, který nemá v historii obdoby: 50 nejlepších českých desek všech dob

Po celý rok 2023 jsme vám na Expres FM představovali žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Zatímco v zahraničí jsou žebříčky nejlepších alb historie běžné a existuje jich celá řada, v Česku to ještě nikdo nezkusil (jestli ano, není to dostupné na internetu).

Do vzniku toho našeho se zapojilo téměř celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka si zaslouží v něm být. Ale snažili jsme se, aby každá z desek měla dobrý důvod, proč v padesátce je: Aby přesáhla svůj žánr, byla výpovědí své doby nebo posunula nějak tuzemskou hudební scénu dopředu. Celá řada skvělých desek se do výčtu podle očekávání nevešla, při sestavování pořadí muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Důležitým kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba, nikoliv kompilace, záznamy koncertů nebo EP. 

Vyhlášení každého místa doprovodil krátký rozhovor přímo s tvůrci, takže jsme se o nahrávce dozvěděli i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. 

50. Indy a Wich – My 3 

Album My 3 je jedním z pilířů českého hip hopu. Ve své době hudební i textové zjevení, které spolu s Repertoárem od PSH bude navždy patřit k základním kamenům tuzemského rapu. Přestože nahrávka byla vydána na nezávislém labelu Mad Drum Records, dokázala se dostat k mainstreamovému publiku. Na albu se v roli hostů představili Vec, Rytmus, Eldo, A.L.I., Dr. Kary nebobPSH. Indy a Wich si za něj vysloužili nominaci na Nováčka roku cen Anděl.

49. Kryštof – V siločarách 

Kryštof definovali tvář českého poprocku posledních dvaceti let. Především jejich první desky mají nezpochybnitelnou kvalitu. My jsme vybrali jejich druhé album, které produkoval Dušan Neuwerth, protože podle nás nejuceleněji dokazuje Krajčův talent napsat silnou písničku. Stará pravda říká, že teprve druhá deska ukáže, co v kapele vězí a jaký potenciál skutečně má. Album V siločarách dokazuje, že Kryštof talent mají a že předchozí úspěch nebyl náhodný. Krajčo je charismatický vůdce a velmi šikovný skladatel. Ve skladbách Obchodník s deštěm, OnaNe, Tramvaje nebo Básníř znovu potvrzuje svou schopnost napsat silnou a působivou píseň s dobře zapamatovatelnou melodií, která se zbytečně nepodbízí. V textech se často projevuje jeho láska k herectví a divadlu, pozorný posluchač v nich najde mnoho odkazů a paralel.

48. Dybbuk – Ale čert to vem

S trochou nadsázky se dá říct, že jediná deska dívčí kapely Dybbuk zní jako Wet Leg. Akorát skoro o čtyřicet let dřív. Kultovní dívčí kapela vznikla v roce 1981, tehdy ještě pod názvem Plyn, a rozpadla se v roce 1987, kdy se většina členek transformovala do kapely Zuby Nehty. Jejich retrospektivní debut vyšel až v roce 1991 a dodnes udivuje svým svěžím post-punkem a upřímnou výpovědí holek kolem dvacítky o životě v osmdesátých letech v Československu.

47. Blue Effect – Nová syntéza

Opulentní jazzrocková nahrávka, kterou nahrála kapela Blue Effect pod vedením Radima Hladíka s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Jedná se o velkolepé instrumentální dílo, v němž se mísí jazz s rockem a dodnes zní velmi inovativně. Nahrávka měla i mezinárodní přesah, když skladbu Má Hra vysamploval o mnoho let později francouzský projekt One T do hitu The Magic Key.

46. Role – Rána

Jeden z nejvýraznějších debutů za poslední roky. Pražská kytarová kapela se zničehonic zjevila s albem, které se stalo v mnohém výpovědí jejich generace. Role po mnoha letech, kdy na české indie scéně dominovala angličtina, přišli s českými texty a znělo to skvěle a přirozeně. Ovlivnili tím i kapely, které přišly po nich, jako Dukla nebo Good Night Only.

45. Už jsme doma – Hollywood

Už jsme doma jsou jenom jedni. Jestli má nějaká česká kapela opravdu originální a nezaměnitelný rukopis, jsou to právě Už jsme doma. A jejich třetí deska Hollywood je jejich nejslavnější nahrávkou. Je v tom punk, ale někdy až jazzová kompoziční komplikovanost, je v tom experimentální avantgarda, ale zároveň nesmírně živočišná energie. Ostatně ne náhodou jsou jednou z mála domácích kapel, která dodnes pravidelně koncertuje po celém světě.

44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere

Debutové album producenta Ondřeje Holého alias Dné zcela zaslouženě získalo ceny Apollo a Vinyla za nejlepší desku roku 2016. Nahrávka s vtahující a velmi intimní atmosférou levituje někde na pomezí ambientní elektroniky, filmové hudby a soudobé klasiky. Album vznikalo pět let a na jeho počátku byla dlouhá tvůrčí krize. Sám Dné přiznal, že jej téměř neomezené možnosti dnešní hudební produkce děsí, a proto se nakonec rozhodl omezit své vyjadřovací prostředky. Celé album tak stojí na dvou základních prvcích – klavíru a tleskání rukou. Za zmínku stojí i fakt, že deska vyšla na německém labelu Majestic Casual Records a vzbudila po zásluze ohlas i v zahraničí.

43. Sebastians – Blue

Jediné album pražské kytarové kapely, z jejíž trosek pak mimochodem vznikly tři zásadní jména devadesátých let, Ohm Square, Liquid Harmony a Colorfactory. Ačkoliv nahrávka nijak nezapře inspiraci tehdejší britskou indie scénou a jmény jako The Stone Roses nebo The Charlatans, v domácím kontextu zněla ve své době neobyčejně svěže. Byla to jedna z prvních tuzemských desek, která díky pádu železné opony držela krok s aktuálním děním venku. Na hudebně suverénních a hitových skladbách se pak podepsal i nesporný talent všech členů kapely, což pak potvrdili ve svých následných projektech. 

42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte

Druhá a v Xaviho diskografii jednoznačně průlomová deska, která proslavila tohoto litvínovského samorosta. Deska přináší pro něj typický mix opravdu skvěle napsaných písniček, dadaistických hovadin, drzé parodie, provokující „nekorektnosti“, ale i upřímné osobní výpovědi a melancholie. Často jde na takříkajíc dřeň, ale o to víc působí opravdicky.

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking

Čtvrté řadové album The Ecstasy Of St. Theresa je asi nejucelenější nahrávkou v jejich diskografii. Jan P. Muchow se na ní jako producent doslova vyřádil, je z toho cítit svoboda, že na rozdíl od produkce pro jiné interprety nemusel brát na nikoho ohledy a dělat jakékoliv kompromisy. Skvělý výkon odvedla i zpěvačka Kateřina Winterová a výsledkem je odvážná deska, které se na svou dobu velmi svěžím způsobem povedlo spojit pop s experimentální elektronikou a držet tempo s tím, jak to venku dělali např. Björk nebo Lamb.

40. Vanessa – Flashback

Poprvé o sobě dali vědět z kraje devadesátých let jako Vanessa del Rio. V obecném zmatku doprovázejícím pád komunismu na sebe v roce 1990 v Praze narazili dva lidé, kteří se mohli seznámit pouze v ten konkrétní čas a na tom konkrétním místě. Daniel Rodný, geniální programátor z ortodoxní židovské rodiny a Samir Hauser, chlapík z česko-iráckého manželství, jehož otec byl vysoký důstojník v armádě Saddáma Husajna. Na své druhé desce přešla pražská elektronická kapela Vanessa k češtině a natočila nekompromisní výpověď o temné straně začátku devadesátých let. Hudebně šlo o apokalyptické EBM, které díky talentu skladatele Daniela Rodného mělo silné hudební nápady a energickou intenzitu. Základem alba jsou ale depresivní texty frontmana Samira Hausera o sebevraždě, rasismu, vyvrhelech doby a tvrdých drogách. A i když je Samir bral především jako provokaci, byl do té míry sugestivní, že z toho dodnes běhá mráz po zádech.

39. Khoiba – Nice Traps

Jedna ze zásadních nahrávek tuzemského indie popu. Když zpěvačka Ema Brabcová a kytarista a producent Filip Míšek opustili dobře se rozjíždějící kapelu Roe-Deer, vypadalo to jako riskantní krok. S vydáním debutu Nice Traps ale bylo jasné, že dobře věděli, co dělají. Kombinace kytarového indie popu s elektronikou, zjevná inspirace Radiohead, ale hlavně neobyčejně silné melodie, kterými je nahrávka narvaná až po strop. Výsledek zní i dnes až překvapivě aktuálně a není divu, že Khoiba s albem uspěla i za hranicemi – vyšlo v Japonsku, Německu i USA.

38. WWW – Neurobeat

I když projekt WWW včele s Ondřejem Anděrou aka Sifonem byl u samotných počátků českého hip hopu v devadesátých letech, regulérní debut Neurobeat vyšel až v roce 2006. A i když formou vychází z hip hopu, s klasickým rapem toho nemá mnoho společného. Je to vysoce umělecká výpověď, neurotická elektronika v kombinaci s komplikovanými básnickými texty dalšího člena kapely Lubomíra Typlta. WWW natočili naprosto svébytnou a originální nahrávku, která dokazuje, že i rap lze dělat bez hiphopových klišé a na vyloženě intelektuální úrovni.

37. Zrní – Soundtrack ke konci světa

Přelomová deska v diskografii kladenské skupiny, která z nich udělala jedny z největších hvězd na současné české alternativní scéně. Ačkoliv Zrní vycházejí původně z folku, na této nahrávce se pustili do velkého zvukového dobrodružství, které jim ve finále přineslo přirovnání ke světovým velikánům alternativního rocku jako Radiohead nebo Arcade Fire. Deska má svoji osobitou poetiku a atmosféru lemovanou tématem konce světa, překvapuje odvážnými aranžemi, ale zároveň jsou to opravdu silné a dobře napsané písně.

36. Master’s Hammer – Ritual

Jaká je nejslavnější česká kapela v zahraničí? Jedním z nejvážnějších adeptů je kultovní blackmetalová parta Master’s Hammer kolem frontmana Františka Štorma. Jejich debutové album Rituál je považováno ze jednu ze stěžejních nahrávek světové blackmetalové scény a vlastně vůbec nevadí, že je v češtině – naopak jí to pro zahraniční metalové fanoušky dodává exotičnost. V roce 1994 pak deska vyšla dokonce celosvětově. Rituál je deska s uhrančivou atmosférou a i když se to na ní jen hemží peklem, satanem, pentagramy a krví, je to v tom cítit i sympatická dávka nadhledu, že to celé není bráno zase tak úplně vážně.

35. Umakart – Vlci u dveří

Umakart je příležitostně existující superskupina, v níž působí Jaromír Švejdík, Dušan Neuwerth a Jan P. Muchow. Jejich druhá a zatím poslední deska přináší kromě invenčního a skvěle zprodukovaného alternativního popu především skvělé texty, které naprosto výstižně zachycují nástrahy současného moderního života. Jsou do té míry ze života, až je z toho člověku úzko. Autor většiny textů Jaromír Švejdík (dva pak napsal básník Jan Těsnohlídek) desku popisuje jako panelákovou: „Sídliště, herny, divný týpci, divný lásky. A mezi tím vlci, co čekaj na každou tvoji slabost a chybu, aby tě mohli roztrhat na kusy.“

34. Prago Union – HDP

Prago Union jsou jedním z nejzajímavějších úkazů naší hiphopové scény. Jejich lídr Kato, kdysi jako Deph ve skupině Chaozz, v podstatě nastartoval českou hiphopovou scénu a dostal ji do médií. Pak se odstřihl a rozjel mnohem alternativnější projekt, ve kterém navíc samply a beaty spojuje s živou kapelou a vše doplňuje svými přemýšlivými a sofistikovanými texty plnými hříček a dvojsmyslů. I když Prago Union na Chaozz vlastně v mnohém navazovali, debutové album HDP odráželo fakt, že Kato už byl přeci jen starší a zkušenější. Hudba byla pestřejší a zajímavější, ale hlavní kouzlo nahrávky spočívalo v textech, kdy konečně všem došlo, že málokdo umí s češtinou pracovat tak skvěle a neotřele jako právě Kato.

33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno

Nádherná deska, na které se spojily dvě výrazné osobnosti takzvané brněnské alternativy – zpěvačka a houslistka Iva Bittová a zpěvák a kytarista z kapely Dunaj Vladimír Václavek. Jemné akustické písničky, které mají často zvláštní formu, ale jsou srozumitelné, citlivé a nadčasové. Důležitou součástí originálního dvojalba je i dívčí sbor Lelky nebo jazzový kontrabasista Jaromír Honzák. Album pak zcela zaslouženě zvítězilo v anketě hudebních publicistů o nejlepší desku prvních třiceti let vydavatelství Indies.

32. Sunshine – Moonshower And Razorblades

Ačkoliv šlo už o jejich čtvrtou desku, teprve s ní přišel na domácí scéně velký průlom. Bylo to trochu paradoxní, protože v té době už Sunshine pravidelně koncertovali v zahraničí, což pak stvořilo klišé o „nejznámější české kapele, kterou v Česku nikdo nezná“. Pravda je, že album Moonshower And Razorblades se natáčelo v Los Angeles pod záštitou labelu Custard, který vlastní Linda Perry z 4 None Blondes. Na desce hostuje legendární Tricky a nahrávka dodnes působí po všech stránkách velmi „nečesky“. Shodou smolných okolností ale nakonec nevyšla celosvětově, jak bylo původně v plánu, ale pouze v Česku a Japonsku. Přesto dodnes zůstává skvělou nahrávkou, která má energii, sebevědomí, výborný zvuk i charisma a to v míře, která byla do té doby na domácí kytarové scéně nevídaná.

31. Bratři Orffové – Bingriwingri

Debut do té doby zcela neznámé kapely z Krnova přistál na českou hudební scénu jako nečekaná kometa z vesmíru. Do všech detailů propracovaná nahrávka, stylově vycházející z tehdy populární folktroniky, ale přitom naprosto svébytná. Bratři Orffové si vytvořili svůj vlastní svět, v textech používali dokonce vlastní originální slova jako telesfaces nebo glór. Je to vlastně koncepční deska o chlapíkovi, co se jmenuje Serža Vantóš a žije ve fiktivním futuristickém městě Bingriwingri. Celá nahrávka je velice intimní, vtahující a jedním slovem kouzelná.

30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

Když vyšlo druhé album kapely Wanastowi Vjecy, bylo jasné, že už ji nelze brát jen jako vedlejší projekt poloviny kapely Lucie. Tahle deska dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se na české poprockové scéně urodilo. Stylová pestrost, často odvážné aranže, sympatická drzost v textech a hlavně naprosto suverénní songwriting. Neslavnější skladba Sbírka zvadlejch růží je sice za ta léta poněkud ohraná ze zacykleného tuzemského éteru, ale objektivně řečeno je kompozičně v podstatě dokonalá.

29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky

Zuzana Navarová byla velkou a originální osobností, a když v pouhých pětačtyřiceti letech podlehla rakovině, byla to pro českou hudební scénu obrovská ztráta. Je těžké z její bohaté diskografie – ať už s legendární skupinou Nerez nebo z pozdější sólové tvorby s mezinárodní doprovodnou kapelou Koa – vybrat jen jednu desku. Zřejmě nejrespektovanější je ale album Barvy všecky, za nějž získala i cenu Anděl. Křehké a přitom nesmírně barevné album, v němž se přirozeně mísí různé jazyky i styly, ale díky charismatu Zuzany Navarové drží skvěle pohromadě a působí neuvěřitelně nadčasově.

28. Floex – Pocustone

Debut Tomáše Dvořáka aka Floexe je pojmenovaný podle kouzelníka, v jehož klobouku bydlí Bob a Bobek. Nahrávka má opravdu takřka pohádkovou atmosféru. Elektronika se tu proplétá s akustickými nástroji v čele s netradičním klarinetem a někdy až naivně roztomilé melodie se misí s propracovanou hudební strukturou. Floex vytvořil originální a osobitou nahrávku, která patří k těm nejvýraznějším v rámci tuzemské elektronické scény, ale měla právem úspěch i v zahraničí. Splňuje totiž ten nejzásadnější předpoklad – žádná jiná deska nezní jako Pocustone.

27. Vltava – Marx Engels Beatles

Vltava patří k těm několika domácím kapelám, které si s nikým jiným nespletete, protože rukopis frontmana Roberta Nebřenského je naprosto specifický. Vltava si vytvořila jedinečný styl, postavený na hráčském umění, přirozeném kombinování žánrů a jen zdánlivě dadaistických a do posledního detailu promyšlených textech. Ve své stylové všežravosti zašli nejdál právě na svém třetím albu Marx Engels Beatles, které je i jejich nejúspěšnější nahrávkou.

26. Supercrooo – Toxic Funk

V době před Supercrooo se měli na české hiphopové scéně všichni rádi, chodili spolu malovat na zdi a v pospolité atmosféře kouřili jointy. Pak přišli Hugo Toxxx a James Cole a začali šířit nenávist. Ve své době deska vyvolala svými explicitními texty plnými urážek a oslavami perverznosti naprostý šok, z dnešního odstupu je jasné, že v tom byla i velká dávka nadhledu a černého humoru. Sama kapela o desce mluví jako o komiksu. Nahrávka kromě ostrých textů ale přinesla i velké osvěžení díky technicky perfektní rapové dikci a také tehdy zcela novému zvuku, který byl postaven na hutném elektronickém minimalismu.

25. Lenka Dusilová – Baromantika

Kariéra Lenky Dusilové je v mnohém fascinující. Nikdy nezůstala dlouho na jednom místě, je neustále na muzikantské cestě do neznáma a postupně vyzrála v jednu z nejcharismatičtějších osobností na české hudební scéně. Silných nahrávek je v její diskografii hned několik, ale právě Baromantika představuje jakýsi přelom, kdy Lenka opustila tradiční formy a vydala se do víru větších hudebních experimentů. Zároveň ale tahle deska i přes veškerá zvuková a aranžérská dobrodružství obsahuje opravdu skvělé a silné písničky.

24. Marta Kubišová – Songy a balady

Debutová deska Marty Kubišové z roku 1969 představovala ve své době vrchol československého popu. I když i zde bylo tradičně několik coververzí (včetně Hey Jude od Beatles), album přineslo řadu nadčasových hitů, kterým vévodil zpěvaččin charismatický a atraktivní alt. I bez ohledu na ponuré historické konsekvence, kvůli kterým nahrávka brzy putovala do trezoru, aby o dvacet let později díky sametové revoluci zažila druhou vlnu popularity, je to skvělá deska, která dokazuje, že i čistá pop music může mít duši. 

23. Jaromír Nohavica – Divné století

I když v poslední době obestírá Jarka Nohavicu řada kontroverzí, nic to nemění na tom, že patří historicky k nejvýraznějším jménům tuzemské hudby. A to nejen proto, že řada jeho písní už dávno zlidověla. Album Divné století obsahuje mnoho slavných a textařsky brilantních skladeb, ale zároveň se sympaticky nedrží jen čistě folku. Produkce Víta Sázavského z Nerezu zde Nohavicovu tvorbu posunula často až někam k Leonardu Cohenovi.

22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere

V roce 2000 byl Dan Bárta už velkou hvězdou, měl za sebou úspěšnou rockovou a muzikálovou kariéru, zářil i v populárních J.A.R. Přesto jako by teprve s debutem jeho projektu Illustratosphere opravdu dokázal, jak velkou osobností v rámci tuzemské scény je. Společně se svými spoluhráči z J.A.R. Miroslavem Chyškou, Filipem Jelínkem a Robertem Balzarem a jazzmany Stanislavem Máchou a Jiřím Slavíčkem natočil nečekanou nahrávku, která dala základ jeho následující kariéře. Naprosto přirozená kombinace jazzu a popu, bravurní pěvecké i muzikantské výkony, ale zároveň silné písničky, které si můžete broukat. K tomu všemu pak hravě poetické texty se specifickou atmosférou, v nichž se Dan Bárta představil i jako originální textař.

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…

Oficiální debutové album téhle legendární kapely s Filipem Topolem v čele zachycuje vše, proč byli Psí vojáci (nejen) v kontextu tuzemské scény tak výjimeční. Kromě nezaměnitelného hudebního rukopisu s dominantním klavírem to bylo hlavně jejich ryzí opravdovostí. Hráli takovou hudbu, jaký žili život, bylo to absolutně autentické, rozervané a často až na dřeň. Filip Topol se díky svému charismatu stal ikonou české alternativní scény už za svého života, ale jeho koketování se sebedestrukcí ho bohužel nakonec dohnalo, když zemřel v pouhých osmačtyřiceti letech.

20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

I když někdo může mít Midi Lidi za poněkud legrační a dadaistickou kapelu, jejich hudba je ve skutečnosti mnohem hlubší, než by se zpovzdálí mohlo zdát. Asi nejlépe to dokazuje jejich čtvrtá deska Give Masterpiece a Chance! Ta je vlastně až terapeutickým návodem, jak se popasovat s životním vyhořením. Že někdy stačí jen zastavit, zhluboka se nadechnout a jít se projít do přírody, nebo jak říká sama kapela, „udělat si čas na život“. Takhle napsané to možná vyznívá banálně, ale Midi Lidi tohle téma zpracovali naprosto neodolatelně. Kromě textů stojí za pozornost i hudba, kapela velmi poučeně a invenčně mixuje různé vlivy a výsledek zní jako něco mezi Kraftwerk, The Cure, Mekym Žbirkou a Brontosaury.

19. Ohm Square – Ohmophonica

Tahle deska byla v rámci české scény naprosté zjevení. Historicky první tuzemská drum’n’bassová nahrávka, a to navíc v době, kdy to byl ještě pořád nový žánr i ve světě. Vždyť ve stejný rok jako Ohmophonica vyšla například deska New Forms Roniho Size a jeho projektu Reprazent, která je považována za jeden ze stavebních kamenů žánru. Byla to pionýrská doba, členové Ohm Square se učili dělat elektroniku za pochodu, ale možná proto zní to album i dnes velmi svěže a svobodně. Třešničkou na dortu pak byly vokály původem britské zpěvačky Charlie One, která k hutným basům a zašmodrchaným beatům dodala nádherné melodie.

18. Priessnitz – Nebel

Pokud máme z vyrovnané diskografie kultovní jesenické kapely Priessnitz vybrat jen jednu nahrávku, bude to právě jejich druhá deska Nebel, na které svou sudetskou poetiku dotáhli k dokonalosti. Deska má vtahující atmosféru, dokonalé texty Jaromíra Švejdíka a skvělé kytarové riffy Petra Kružíka. I po třiceti letech zní naprosto autenticky a nadčasově. Je až fascinující, jak moc tu Priessnitz připomínají zahraniční kytarové kapely jako Interpol nebo Editors, které ovšem v době vzniku téhle desky ještě neexistovaly.

17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out

Debut Monkey Business je po všech stránkách nabušená nahrávka. Jsou tu v podstatě samé hity, skvělé muzikantské výkony a spousta invenčních nápadů, nadhled a navíc hvězdní hosté v podobě Freda Wesleyho (dechař James Browna) a Davida Williamse (kytarista Michaela Jacksona a Madonny). Monkey Business přišli na scénu naprosto suverénně, měli jasnou vizi, kterou se jim podařilo dotáhnout. A výsledkem je tahle uvolněná, energická a pozitivní deska, která nemá slabé místo.

16. Olympic – Želva

Debut kapely Olympic je naprostou klasikou naší hudební scény, už jen proto, že to byla historicky první tuzemská rocková deska s originálními songy. Olympic byl tehdy jakousi českou odpovědí na The Beatles, ale i přes zjevnou inspiraci dokázalo hlavní autorské duo Petr Janda – Pavel Chrastina napsat na desku spoustu skvělých písní, z nichž ty nejslavnější – energická Želva, baladická Snad jsem to zavinil já nebo jemně potrhlý Dědečkův duch – přežily dodnes. Členové Olympiku byli navíc tehdy už skvěle vyhraní a vznikla na svou dobu velice svěží nahrávka, která suverénně držela krok s tím, co se dělo venku.

15. Buty – Ppoommaalluu

Ostravští Buty jsou další z těch několika málo tuzemských kapel, které si prostě s nikým jiným nespletete. Svérázná skupina samorostů kolem Radka Pastrňáka, kterým se i přes totálně nehvězdnou image podařilo stát v devadesátých letech mainstreamem. Z dnešního pohledu to působí skoro jako zázrak. Úspěch Buty byl ale zcela zasloužený a my ze jejich vyrovnané diskografie vybíráme průlomové druhé album Ppoommaalluu, které později vyšlo i v rozšířeném vydání se soundtrackem k filmu Jízda, v němž hrál Radek Pastrňák jednu z hlavních rolí. Hudba Buty, to je naprosto specifická směs bravurního muzikantství, kompozičně dokonalých písniček a odzbrojující poťouchlosti v textech, kdy si nikdy nemůžete být úplně jistí, jestli to autoři berou vážně, nebo si z vás dělají legraci.

14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka

Neexistuje mnoho desek, které by svým významem přerostly hudební scénu a staly se součástí národní historie. Pro debut písničkáře Karla Kryla to ale platí stoprocentně. Album, které bylo krátce po vydání zakázáno (kusy, které se nestihly prodat, byly údajně na dvoře vydavatelství rozřezány cirkulárkou), zachycuje nejsilněji atmosféru konce šedesátých let, kdy nádech svobody utnuly sovětské tanky. Slavná titulní píseň je přímou reakci na okupaci a stala se symbolem té ponuré doby, ovšem album je plné i dalších silných a slavných skladeb jako je Anděl, Salome, Král a klaun nebo Morituri te salutant. Kryl byl samozřejmě skvělý textař s vlastní nekompromisní poetikou, ale měl i talent pro silné melodie a celou desku v pohodě utáhne bez aranžérských okras pouze se svým hlasem a akustickou kytarou.

13. Vypsaná fixa – Brutální všechno

Z dnešního pohledu je vlastně nepochopitelné, proč tak dlouho trvalo, než se pardubická Vypsaná fixa dočkala zaslouženého respektu. Vždyť třeba první ceny Anděl se dočkala až letos, po devětadvaceti letech existence! Diskografie kapely je vzácně vyrovnaná, nelze jasně říct, která z jejich deseti desek je skutečně ta nejlepší. Nakonec jsme vybrali jejich debut Brutální všechno, protože na něm definovali, proč je tahle kapela tak charismatická. Totální energie, talent na kytarové hitovky s velkými refrény a hlavně Márdiho fantasticky fantaskní a naprosto originální texty. V nich se to hemží fiktivními postavičkami a haldou literárních a popkulturních odkazů, ale zároveň jsou v nich ryzí emoce, které i po tolika letech dokáží oslovovat nové a nové generace.

12. Vladimír Mišík – Etc… 2

Na své druhé sólové desce se Vladimír Mišík vydal od spíše folkového debutu k rockově plnokrevnému soundu. Sekundovala mu k tomu skvělá doprovodná kapela Etc… plná prvoligových muzikantů. Výsledkem byla ve své době a v kontextu tuzemské scény velice progresivní nahrávka. I přes řadu aranžérských vychytávek je základem ale pořád Mišíkův charismatický vokál a silné texty, včetně těch od básníků Josefa Kainara a Václava Hraběte. Album navíc obsahuje legendární baladu Variace na renesanční téma, což je bez debat jedna z nejsilnějších skladeb české hudební historie.

11. Monika Načeva – Nebe je rudý

Zatímco prví deska Moniky Načevy, kterou produkoval Michal Pavlíček, byla rocková, na té druhé udělala charismatická zpěvačka zásadní otočku. Postavila novou kapelu mladých muzikantů, jako producenta oslovila Honzu Muchowa a vzniklo tak jediné skutečně triphopové album v tuzemských dějinách. Ta deska je stejně působivá jako Portishead, a navíc v češtině. Krásné a hluboké texty napsal Jáchym Topol a Načeva se s nimi dokázala sžít způsobem, z něhož se dodnes tají dech. Celé album má neuvěřitelně omamnou a vtahující atmosféru, která i po těch letech zní pořád skvěle.

10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

Přiznáváme bez mučení, že se nám do naší padesátky nepodařilo vtěsnat všechny nahrávky z domácího folku a country, které by si to zasloužily, ale tahle deska tu být prostě musela. Je to totiž naprosto dokonalý debut, který je bez přehánění narvaný hity, z nichž většina už dávno zlidověla. Wabi Daněk se na rozdíl od některých svých kolegů vyhýbal romantickému patosu, jeho skladby jsou civilní a absolutně ze života. Díky tomu působí naprosto nadčasově, fungují spolehlivě dodnes a milují je i lidé, které byste na čundr nevyhnali ani plamenometem.

9. Oceán – Pyramida snů

Kapela Oceán byla v kontextu domácí scény velkými inovátory a průkopníky. Legendární je samozřejmě i jejich debut Dávná zem, ale druhá deska Pyramida snů je zvukově i skladatelsky ještě o kousek dál. Vlastně člověk při jejím poslechu žasne, jak moc dobře a aktuálně zní víc než třicet let od vydání. Kapela byla v době vydání alba na vrcholu. Přestože na rozdíl od debutu vznikalo pouhý rok, obtiskla se do něj euforie z úspěchu první desky. Oceán byl obrovským fenoménem devadesátých let, kolem kapely vznikla de facto vlastní subkultura a byla kolem ní spousta emocí. Hudba ale to přežila a Pyramida snů patří jednoznačně mezi nejlepší desky domácí pop music.

8. Flamengo – Kuře v hodinkách

Jediné studiové album skupiny Flamengo, které natočila ve své nejsilnější sestavě s Vladimírem Mišíkem za mikrofonem, je obecně považováno za jedno z nejlepších tuzemských rockových alb historie. Nahrávka měla na svou dobu fantastický zvuk, byla postavena na naprosto precizním muzikantství, žánrově se pohybovala někde mezi jazz rockem a psychedelií a v kontextu ponurých sedmdesátých let zněla velice svobodně. Deska držela krok s tím, co se tehdy dělo v zahraničí a Flamengo navíc dokázali, že taková hudba funguje i s českými texty. Ostatně o ty se postaral ten nejpovolanější – Josef Kainar, jeden z naprostých klasiků české poezie. Vydání desky se už bohužel nedožil.

7. Mňága a Žďorp – Made in Valmez

Zatímco u některých kapel bylo složité vybrat do našeho žebříčku jen jednu desku, u Mňágy a Žďorp byla volba naprosto jasná. To rozhodně neznamená, že by od svého debutu už nic dobrého nenatočili, ale jen první deska Made In Valmez má dodnes opravdu kultovní status. Tím, že materiál na album vznikal v průběhu osmdesátých let, kdy kapela těžko mohla vydávat oficiální nahrávky, bylo z čeho vybírat a na desku se dostaly samé silné skladby, u nichž nálepka „valašských The Smiths“ není vůbec mimo. Frontman a výhradní textař Petr Fiala geniálně shrnul pocity svojí generace a je až magické, že i když dnes je úplně jiná doba, je v nich něco existenciálně univerzálního, co oslovuje pořád nové a nové ročníky.

6. Lucie – Černý kočky, mokrý žáby

Třetí album naší největší porevoluční kapely je po právu považováno za jejich nejlepší desku. Album produkoval Ivan Král, který od tehdy poněkud rozevlátých rockerů požadoval „americký přístup“ – tedy přísnou disciplínu. Možná právě proto se podařilo nahrát tak sevřené album, které nemá slabá místa. I když se Lucie stala u nás absolutním mainstreamem, je skvělé, že kvůli tomu muzikanti nemuseli dělat žádné kompromisy. Naopak, Černý kočky, mokrý žáby jsou zvukově i textově nejtvrdší deska v diskografii kapely, přestože nejslavnější singly z alba jsou paradoxně pomalé skladby jako L’aura nebo Sen. Lucie měla vždy svůj nezaměnitelný autorský rukopis a obrovské charisma, dokázala napsat rádiové hity, které přežijí asi už navěky, jejich hudba v sobě ale měla zároveň i názor a sympatickou drzost.

5. J.A.R. – Homo fonkianz

Na své čtvrté desce se J.A.R. konečně našli. První album, které natočili v dnešní desetičlenné sestavě, přináší ten fascinující mix dokonalého muzikantství a zběsile nekompromisních, byť jazykově vždy zajímavých textů Oty Klempíře a Michaela Viktoříka. Na desce dostává hodně prostoru i Dan Bárta. J.A.R. jsou díky tomu mnohem písničkovější než v minulosti. Roman Holý jako producent a hlavní autor hudby pak drží tu svéráznou partu pohromadě svou soustředěnou produkcí a typickým skladatelským rukopisem. Celá nahrávka naprosto suverénně šlape, dodnes zní až nečekaně svěže a je základním kamenem dnešního v podstatě už legendárního statusu kapely.

4. Tři sestry – Na Kovárně, to je nářez

Tři sestry patří k těm kapelám, které na sebe svou debutovou deskou upletly bič. I když fungují úspěšně dodnes, jejich první deska zůstane už navždy nepřekonatelná. I v tomto případě je kvalita nahrávky daná tím, že obsahuje sebraný materiál z delší doby, kdy nešlo desky vydávat, a tak všechny písničky vznikly velmi přirozeně a bez jakýchkoliv tlaků. Kouzlo Kovárny je v tom, že bez příkras a naprosto trefně vystihla tuzemskou hospodskou kulturu. Frontman a hlavní textař Fanánek pomocí příběhů o postavičkách z Braníka zachytil život po putykách tak bravurně, že těm písničkám rozuměli a milovali je jak nic neřešící učni, tak intelektuálové z vysokých škol. Album má na rozdíl od pozdější tvorby Sester velmi silnou a naprosto autentickou atmosféru s až melancholicko-existenciálním nádechem.

3. Tata Bojs – Futuretro

Album, které nejen proslavilo kapelu samotnou, ale zároveň předběhlo svou dobu. Tata Bojs se na své druhé řadové desce povedlo propojit hned několik hudebních světů dohromady – alternativu s popem a taneční hudbu s rockem. Prostě namíchali všechno, co jim přišlo pod ruku, ale výsledek není vůbec zmatený, naopak působí přirozeně a stále svěže. Deska obsahuje několik opravdových hitů, na druhou stranu ale i řadu ostrých pasáží a dokonce dojde i na citaci Bedřicha Smetany. V neposlední řadě deska vyčnívá z české produkce specifickými texty se spoustou slovních hříček i druhých plánů, stejně jako precizním a přitom odvážným zvukem, díky kterému se etabloval do té doby neznámý producent Dušan Neuwerth. Tata Bojs dokázali zkombinovat perfekcionismus s nadhledem a Futuretro právem nechybí v žádném relevantním přehledu významných tuzemských nahrávek.

2. Peneři strýčka Homeboye – Repertoár

Debut PSH byl ve své době v rámci tuzemské scény velkou revolucí a dnes už patří mezi klasiku, nejen v rámci hiphopového žánru. Sice nešlo o vyloženě první rapovou desku v ČR (třeba Chaozz vydávali alba dřív), ale byla to první dospělá rapová deska, první deska, která byla naprosto autentická a kvalitativně nezpochybnitelná. Ačkoliv byli Peneři strýčka Homeboye aktivní už od roku 1993, první regulérní album neuspěchali a dobře udělali. Inteligentní a nadčasová produkce DJe Wiche a skvělé texty, které nemají slabší momenty, odzbrojují svou upřímností a není v nich absolutně nic trapného. PSH se podařilo natočit generační manifest lidí, co dospívali na konci devadesátých let, podařilo se jim s ním oslovit i posluchače mimo hiphopovou scénu. Jasně, s odstupem může jejich tehdejší „postoj mír a láska“ působit trochu naivně, ale tak to tehdy v českém rapu opravdu bylo a je vlastně strašně sympatické, že na desce není ani náznak machismu, sexismu nebo násilí.

1. Pražský výběr – Straka v hrsti

Zatímco sestavování celého našeho žebříčku provázely celkem velké diskuze, na prvním místě jsme se shodli docela snadno. Album Straka v hrsti má totiž všechno, co má dokonalé album mít a ještě něco navíc. Historie téhle desky je poměrně komplikovaná: Album bylo nahráno už v roce 1982, ale protože skupina byla následně na několik let zakázána komunistickým režimem, oficiálně vyšlo až v roce 1988. Mezitím se ale nahrávka šířila mezi lidmi na nelegálních kopiích a stala se tak naprostým kultem mnohem dřív, než regulérně vyšla.

I když Pražský výběr byl původně čistě jazzrockový projekt Michaela Kocába, na začátku osmdesátých let vznikla jeho nová legendární sestava, kdy Kocába doplnili kytarista Michal Pavlíček, baskytarista Vilém Čok a bubeník Jiří Hrubeš. Všichni byli fantastičtí muzikanti, a to jim umožňovalo se naprosto neotřele a invenčně „zmocnit“ tehdy moderních žánrů, jako byla nová vlna nebo punk rock a vytvořit svůj vlastní originální styl.

Výsledkem bylo album Straka v hrsti, které je doslova napěchováno silnými muzikantskými nápady, od začátku do konce fantasticky šlape a má skvělý zvuk. A i když texty jsou často v nesmyslné „svahilštině“, případně jsou to lehce bizarní hříčky z pera Františka Ringo Čecha, deska má silnou a semknutou atmosféru, která s naprostou stejnou intenzitou funguje i dnes, více než čtyřicet let od jejího vzniku.