Dnes by se sedmdesátky dožil jeden z nejslavnějších a nejpopulárnějších československých hudebníků vůbec, Miroslav Žbirka, všemi přezdívaný Meky. Z jeho bohatého životopisu, který bohužel svoji poslední kapitolu napsal před necelým rokem, jsme vybrali sedm detailů, které jste o něm možná nevěděli.
Obecně se soudí, že Žbirka svojí přezdívku, pod níž jej všichni znají, získal podle svého oblíbence, jímž byl Paul McCartney ze skupiny The Beatles. To ale není pravda a přezdívka Meky ve skutečnosti žádný hudební základ nemá. Přezdívku totiž dostal Žbirka už jako čtyřletý, tedy v roce 1956, dávno před vznikem The Beatles, od svého kamaráda z ulice v Bratislavě. Sám Žbirka na to vzpomínal při rozhovoru s autorem tohoto článku před lety pro časopis Filter takto: „Přesný původ toho, jak to vzniklo, nevím ani já. Ale matně si pamatuju, že jsem před kamarádem řekl něco jako „Mama smacked me“ (něco ve smyslu „máma mě plácla“) a z toho pak nějak postupně vzniklo Meky.“
Navzdory výše řečenému, byl vliv skupiny The Beatles na to, že se Žbirka stal sám hudebníkem, nepopiratelný. A je dokonce známo i to, kterou písničku od ní slyšel jako první. Sám Žbirka později prozradil, že to byla skladba Help!, což byla titulní píseň jejich páté desky z roku 1965 (Žbirkovi v té době bylo dvanáct let). Tu se Žbirka naučil hrát i na kytaru a další písně od The Beatles brzy následovaly. S tímto repertoárem pak hrával na lavičkách v parku pro kamarády nebo na čundrech, čímž se skladatelský rukopis Johna Lennona a Paula McCartneyho pevně otiskl i do jeho vlastního.
Žbirka v roce 1968 dostal nabídku k nastoupení do tehdy už existující skupiny Modus, kterou přijal. Jejich úplně první natočená skladba se jmenovala Smútok a zaznamenala i jistý úspěch. V roce 1970 do skupiny přišel jako její nový šéf klávesista Ján Lehotský, s nímž skupina vydala singl Suzi, ale ten spíše zapadl. A skupina na čas přestala existovat. V roce 1973 pak Žbirka přešel do skupiny Braňa Hronce, krátce pak hrál se skupinou Combo Gustáva Offermana. Lehotský však v Modusu cítil potenciál, dal jej znovu dohromady a pozval i Žbirku. A ten přišel a nastalo nejslavnější období skupiny. Nicméně prvním úspěšným hitem, který pro Modus Žbirka napsal a nazpíval, byla skladba Zažni z roku 1977.
Meky Žbirka za svoji kariéru vystřídal hodně hudebních poloh, od rychlejších rockových věcí přes čistokrevný pop po nádherně klenuté balady. Možná jste ale nevěděli, že si v mládí střihl ale taky celkem autentické disco. A to se zmíněnou skupinou Combo Gustáva Offermana. Jejich skladba Dojemný príbeh z roku 1975 je tehdejší disco jako vyšité, se všemi těmi smyčcovými běhy, taneční rytmikou a bublavou basou. K písni navíc existuje i klip, ve kterém je mladičkému Žbirkovi třiadvacet let. S tímto tělesem však Žbirka přehrál i slovenskou verzi písně Mexico od německé popové skupiny Les Humphries Singers.
Navzdory své popularitě v tehdejším Československu se Žbirkovi podařilo v mimořádně vlivné hudební anketě Zlatý slavík vyhrát jenom jednou. A to v roce 1982. I tak to byl nečekaný úspěch. Za prvé to bylo poprvé po dvanácti letech, co se někomu podařilo z prvního místa sestřelit Karla Gotta, který tuto anketu velmi suverénně vyhrával už od roku 1970. A navíc, zatímco Gott byl už tehdy naprosto etablovaným umělcem, kterého znal doslova každý od tříletých dětí po sedmdesátileté babičky, Žbirka byl tehdy velké části veřejnosti prakticky neznámý. Mezi mladými lidmi, kteří do ankety hlasovali především, však tehdy výrazně rezonovaly písně z jeho prvních dvou sólových alb Doktor sen (1980) a Sezónne lásky (1982). Zejména pak písně Biely kvet ze zmíněné druhé desky, byla tou, která Žbirku vynesla k jeho obrovské popularitě. Píseň se však paradoxně původně jmenovala Čierny kvet, ale pro tehdejší schvalovací komise byla příliš negativní, tak byl její text a název obarven na bílo. Fungovalo to však stejně dobře. Dodejme, že hned v roce 1983 se však Gott na trůn vrátil a opět byl Zlatým slavíkem on.
Je dobré nezapomínat, že Meky byl také velkým hudebním fanouškem a v různých médiích moderoval hned několik hudebních pořadů. Vše začalo v roce 1989, když se stal moderátorem tehdejšího slovenského rádia Rock FM (stále na Slovensku vysílá pod jménem Rádio FM). Každý týden tu uváděl vlastní pořad, který se jmenoval Perly popu. Ale jelikož už v té době bydlel v Praze, musel do Bratislavy, kde stanice sídlí, dojíždět. Krátce na to Žbirka vstoupil i na televizní obrazovky, když se stal moderátorem hudebního klipového pořadu s názvem Rhytmik. Ten se vysílal od roku 1990 celkem tři roky a pro Československou televizi se točil v Amsterdamu. V roce 2019 se pak na televizní obrazovky po letech vrátil, když začal pro ČT art připravovat sérii Doupě Mekyho Žbirky. Ta vznikala až do jeho nečekané smrti v listopadu loňského roku a nadále se, i bez Žbirky, natáčí.
Žbirkovu popularitu se rozhodlo využít i několik filmových a seriálových tvůrců, kteří jej obsadili do několika rolí. Tou první a asi největší byla role tatínka v rodinném hudebním filmu Neberte nám princeznu z roku 1981, kde Meky hrál a zpíval po boku svojí dřívější kolegyně ze skupiny Modus Mariky Gombitové. V roce 1988 jej pak režisér Dušan Rapoš pozval do hudebního filmu F.T. na cestách, ve kterém zráli a zpívali taky Iveta Bartošová, Beáta Dubasová nebo Maťo Ďurinda. V několika seriálech si pak Žbirka i zahrál cameo, tedy sám sebe. Jednalo se o dvě epizody seriálu Ordinace v růžové zahradě z produkce TV Nova, pro kteroužto sérii Meky i napsal a společně s Ivou Fruhlingovou nazpíval titulkovou píseň Někdy stačí dát jen dech. Žbirka se tu objevil v letech 2006 a pak 2021. Opět sám sebe pak jednou Žbirka hrál i v jedné z epizod rovněž nováckého seriálu Redakce z roku 2004.
Úvodní foto: TASR / Profimedia