Znovu a lépe: Změna stylu pomohla ke slávě Bee Gees, Beastie Boys i Ministry

Známe je jako velké hvězdy pop music, prodeje jejich desek dosahují minimálně šesticiferných hodnot. Doma se jim povalují zlaté a platinové desky i hudební ceny. Jejich turné po velkých halách rozhodně nemají problém s prodejem vstupenek. Ale nebylo to tak vždycky, nejdřív museli projít velkou změnou.

The Bee Gees

Nekorunovaní králové diska v počátcích kariéry vůbec neměli namířeno na problikávající taneční parket. Bratři Maurice, Robin a Barry Gibbové, se narodili ve Velké Británii, ale většinu dospívání strávili v Austrálii, kam se odstěhovali i se svými rodiči. Už jako teenageři založili skupinu The Rattlesnakes s níž v roce 1959 složili nahráli svoji první píseň The Three Kisses Of Love. Ta se v roce 1964 v nové verzi dobře uvedla v rádiích, přičemž jeden z australských rozhlasových djů na pásku s písní napsal BG’s (tedy něco jako ti od Barryho Gibba, který mu skladbu přinesl). Trojici se to líbilo a tak se následně překřtila na The Bee Gees. Zvuk skupiny byl tehdy silně ovlivněný mersey soundem a The Beatles. A tak se jejich manažer rozhodl poslat je zpátky do Británie, aby se pokusili slavným Broukům konkurovat. V dalších letech se však Bee Gees nechali poměrně silně inspirovat také amerických folkem a písničkářstvím, mimo jiné skupinami jako The Byrds či dvojicí Simon & Garfunkel. A do světa vyslali několik dalších písní na pomezí folku a popu jako New York Mining Disaster 1941, To Love Somebody nebo Massachusetts.

Už to byly hity, ale na absolutní špičku pořád něco málo chybělo. Všechno se změnilo v roce 1977, kdy na tehdejší disco scénu jako bomba dopadl film Horečka sobotní noci s roztančeným Travoltou a samozřejmě písněmi této trojice. Skladby Stayin’ Alive, Jive Talkin’, Night Fever nebo More Than A Woman se staly absolutními hity a Bee Gees se tehdy v popularitě The Beatles skutečně vyrovnali, pokud je dokonce rovnou nezastínili. Soundtrack dostal cenu Grammy a z The Bee Gees v rytmu diska se stala nejslavnější kapela planety. Úspěch to byl ovšem tak velký, že už se jej nepodařilo nikdy skupině překonat, a to jak na společných albech, tak v sólových projektech jednotlivých členů.

Doves

Jedno anglické přísloví říká „Když ti život dá citróny, udělej z nich limonádu“. Přesně tohoto se rčení se držela britská skupina Doves. Trojice z Manchesteru začala hudbu tvořit už na samotném začátku 90. let, ovšem tehdy si říkali Sub Sub a pod vlivem rave a house parties v legendárním manchesterském klubu Hacienda se zaměřovali na elektronickou taneční hudbu. V roce 1991 dokonce vydali i jeden singl, skladbu Space Face, což byla poměrně experimentální acidhouseová nahrávka. O dva roky později se s poměrně přímočarou diskohouseoovou skladbou Ain’t No Love (Ain’t No Use), kterou s nimi nahrála zpěvačka Melanie Williams, dostali dokonce na třetí místo britské singlové hitparády. Sub Sub měli poměrně velké plány a chystali se na vydání svého debutového alba.

Než album stihlo vyjít, lehlo v roce 1996 celé jejich nahrávací studio popelem, při kterém shořely nejen všechny nástroje a mašinky, ale také natočený materiál. Bratři Jez a Andy Williamsové, kteří tvoří jádro skupiny, to však vzali jako znamení osudu. Rozhodli se pověsit elektronickou hudbu na hřebík, přejmenovali se na Doves a začali hrát stadionový poprock. A hned s druhým albem The Last Broadcast z roku 2002 se z nich stala jedna z největších kapel v Británii. 

Fatboy Slim

Fotka anglického hudebníka, producenta a dje Normana Cooka by mohla být v encyklopedii vedle termínu vytrvalost. Jestli někdo zkoušel uspět dokola, znovu a pokaždé jinak, je to právě on. První úspěchy zaznamenal na konci 80. let coby basák britské kytarovky The Housemartins, která byla vlastně navržená dost podle střihu tehdy nesmírně populárních The Smiths. A s coververzí písně Caravan Of Love nebo svým hitem Happy Hour se krátce podívali i do hitparád. Pak ho začala zajímat elektronická hudba a založil projekt Beats International, který ovšem opět uspěl pouze s coververzí – a to písně od S.O.S Bandu s názvem Just Be Good To Me, kterou přejmenovali na Dub Be Good To Me. Pak s trombonistou a zpěvákem Ashley Slaterem založili Freak Power. Z jejich první desky vzešly skvělé nadčasové hity Turn On, Tune In And Cop Out a Rush, druhá deska ale opět propadla. Chvíli se angažoval v projektu Mighty Dub Katz, který se krátce do hitparád podíval s písní Magic Carpet Ride, ale pořád to nebylo ono.

A pak se narodil Fatboy Slim, Cookovo alter ego, které jej zásluhou skladby Rockafeller Skank v roce 1997 vystřelilo na pozici nejslavnějšího dje planety. Později vzpomínal, že tou dobou si procházel osobní i tvůrčí krizí. Pak si ale na jedné party dal extázi a během následného mejdanu mu došlo, že byl vlastně pár let v permanentní depresi a že už si nechce s ničím lámat hlavu. A dělat prostě to, co mu dělá radost. A právě tento pocit byl inspirací k Fatboy Slimovi. Píseň Rockafeller Skank vyšla na albu s názvem You’ve Come a Long Way Baby, tedy Ušel jsi fakt dlouhou cestu, zlato. Vzhledem k tomu, co všechno měl už Norman Cook tou dobou za sebou, výmluvněji se ani jmenovat nemohla.

Ministry

Z trochu jiného soudku je americká kapela, která pod vedením svého šéfa Ala Jourgensena v první polovině 90. let proslula jako největší jméno tehdejšího industriálního metalu. Přestože jejich slavné album Psalm 69 působilo jako pozdrav ze samotného pekla, ne vždycky byla hudba téhle skupiny takhle ostrá. Ministry totiž vznikli už v polovině 80. let, ovšem tehdy byl Jourgensen zamilovaný do tehdejší novoromantické scény a britského synth popu. A přesně v intencích tohoto žánru zní i debutové album Ministry, pojmenované With Sympathy z roku 1986. Velký úspěch to ale nebyl. O tři roky později vydali desku Twitch, která už nesla stopy tehdy velmi populární electronic body music a zejména v beatech jejich automatických bicích už je patrné, co mělo následovat.

Poté se však stalo něco, co naprosto změnilo další směřování kapely, Al Jourgensen vzal do ruky kytaru a naučil se na ni hrát. A po albech The Land Of Rape And Honey (1988) a The Mind Is A Terrible Thing To Taste (1989), na nichž už do jejich strun hutně hrabal, přišla v roce 1992 už zmíněná přelomová deska Psalm 69. Sám Jourgensen se od svého zejména debutového alba několikrát veřejně distancoval a prohlašoval, „že byl mladý a talentovaný a ti hajzlové z gramofirmy toho využili“.

Underworld

Nejen Ministry se v 80. letech orientovali na syntezátorový pop, aby se následně v další dekádě stali věrozvěsty a nejjasnějšími hvězdami naprosto odlišného žánru. Platí to také pro britskou – nejprve dvojici, pak trojici a nyní zase dvojici – Underworld. Karl Hyde a Rick Smith společně založili hudební těleso už v roce 1975, tehdy si říkali Freur a byli inspirování především skupinami jako Kraftwerk či Can. Freur se později přiklonili k synthpopu a vydali i dvě alba, přičemž debut Doot Doot z roku 1983 je mezi fanoušky žánru velmi uznávaná dodnes. Pak se však Freur rozpadli a Smith s Hydem založili Underworld. Jejich první album Underneath The Radar z roku 1988 i další deska Change The Weather o rok později ještě volně pokračovaly tam, kde skončili Freur, tedy u melodického synthpopu, do něhož Hyde normálně zpíval.

Všechno se změnilo, když se dvojice na konci 80. let potkala tehdy devatenáctiletého techno dýdžeje a producenta Darrena Emersona. S ním ve trojici kapela natočila převratné album Dubnobasswithmyheadman (1994) a o dva roky později ještě zásadnější Second Toughest In The Infants. A režisér Danny Boyle si pak v roce 1996 jejich skladbu Born Slippy .NUXX vybral do svého kultovního filmu Trainspotting, který měl v soundtracku i v příběhu představovat třeskutě současný protiklad punkrockových klasiků v čele s Iggy Popem a Davidem Bowiem, které poslouchali hrdinové filmu. I zásluhou tohoto filmu se Underworld stali jednou z nejslavnějších tanečních skupin planety a ty tři akordy, jimž Born Slippy .NUXX začíná, spolehlivě vyvolají husí kůži komukoliv, kdo v 90. letech aspoň prošel kolem nějaké taneční party. 

Beastie Boys

Všichni je známe jako první slavnou bělošskou hiphopovou partu planety, která dokázala, že i bílí muži umějí skákat. MCA, Ad Rock a Mike D svým debutovým albem Licensed To Ill v roce 1986 změnili dějiny nejen hip-hopu, ale i populární hudby jako takové. Trojice však v rodném New Yorku nezaložila rovnou hiphopové těleso, Beastie Boys byli původně hard core punková kapela a jmenovali se The Young And Useless. Pod tímto názvem vydali v roce 1982 i své první EP Polly Wog Stew, stále více je však začala přitahovat nová rapová vlna, která se z New Yorku valila do celého světa.

A ve spolupráci s producentem Rickem Rubinem rozkopli dveře do světa hiphopu i pro kluky z bělošských rodin. Beastie Boys však na svoje punkové začátky nikdy nezanevřeli a čas od času i na svoje alba, jako například Ill Communication z 1994, zařazovaly skladby jako Heart Attack Man, v nichž nebylo ani zbla rapu a byl to čistokrevný hardcore punkový nářez, přičemž na basu, kytaru a bicí v nich samozřejmě hráli samozřejmě Beastie Boys. Kariéru kapely bohužel v roce 2012 předčasně ukončilo úmrtí Yadama Yaucha aka MCA na rakovinu.